Věcí, které generace našich rodičů a prarodičů možná nikdy nepochopí, je spousta. Jedna z nich je obsese extrémními závody či zážitky a balík peněz, který jsme za to ochotni zaplatit. Ale hlavně – my to dokonce potřebujeme, a to víc než kdy dřív! Proč nás tolik láká nepohodlí, extrémy, a proč bez toho nemůžeme žít?
Běháte, trénujete a vyrážíte na všelijaké závody a sportovní události? Nebo se alespoň rádi vydáváte na dlouhé běhy bez ohledu na počasí, lezete po horách, tvrdě pracujete na kondici a rádi si přidáte nějaké to opakování nebo kilo závaží navíc, abyste domů odcházeli po čtyřech, ale šťastní? Vítejte v klubu závisláků, kteří si ještě za své mučení dobrovolně platí!
Doběhnout do cíle, odjet náročný trénink nebo vylézt na vrchol hory bolí. A přesto to z nějakého důvodu chceme dělat zas a znova. I když jste po posledním cyklotréninku domů dojeli jak tatínek ve filmu Obecná škola, nebo jste se při výstupu na kopec museli čtyřikrát pomodlit, ať to přežijete. A co hůř – ještě vás to stojí dost peněz.
Silné emoce nenajdete na gauči
Ale proč chceme zrovna tohle? Dva příklady na úvod. Pamatujete si na konec jednoho z nejbohatších Čechů, Petra Kellnera? Tragicky zemřel po nehodě helikoptéry, když se s partou vydali sjíždět zasněžené svahy v odlehlé části Aljašky. V diskuzích, jak to tak bývá, zazněla spousta komentářů typu „kdyby zůstal doma, nic by se mu nestalo“. Ano, stejně tak jako by mnoho v horách pohřbených horolezců neleželo na dně propastí a hromada slavných sportovců i dobrodruhů by neměla předčasné pomníčky. Když budete sedět na gauči, nikam nespadnete. Cukrovka i vysoký tlak totiž zabíjejí pomaleji, a proto si toho ani nevšimnete.
Ale schválně – vzpomeňte si, jaké silné emoce jste v životě zažili. Narození dítěte, jeho první krůčky? Ukončení studia? Svatba? Tyhle zážitky se moc často neopakují, ale ty krásné pocity chcete zažívat častěji. Víc, intenzivněji, v další dostupné podobě. Vylezete na svou první třítisícovku, čtyřtisícovku, doběhnete do cíle prvního ultra. Endorfiny a dopamin stříkají do všech stran a vy cítíte, že žijete. Logicky to chcete zažívat pořád dokola. A teď si představte, že jste miliardář, který má vše. Luxusní bydlení, večeře, auta, cestování. Nepojedete lyžovat do Špindlu, protože to vám zdaleka nepřinese tolik potěšení, jako když budete po vysazení z vrtulníku brázdit prázdné nedotčené svahy v divočině a v totální euforii.
Druhý příklad už není tak pozitivní, ale ukazuje sílu extrémních zážitků a emocí. Vojáci po návratu z misí často trpí nejen PTSD (posttraumatickou stresovou poruchou), ale také pocitem, že je vše okolo najednou plytké. Běžný život je nijaký, žádné drama, žádná akce. Ač zážitky z mise nejsou vždy dobré, pocit, že najednou nebojujete o život, nejste nasazeni do akce nebo jste právě úspěšně nedokončili úkol s celou jednotkou, dělá váš den nemastný a neslaný. Chybí vám totiž silný prožitek.
Mimochodem, to samé funguje u drog, například kokainu. Váš zážitek už nikdy nebude bez drogy tak intenzivní, takže se na trip závislosti budete vydávat častěji a častěji. Hlavní roli tady hraje dopamin a pravidelné užívání kokainu jeho přirozenou produkci a citlivost ničí. Drogově závislí se bez své berličky stávají emočně inertní.
Absence diskomfortu v 21. století nás dělá slabými
Žijeme ve zvláštní době. Na jedné straně světa probíhají ozbrojené konflikty, genocidy, násilné přebírání území nebo obchod s lidskými životy. Na druhé se máme jako společnost nejpohodlněji v celé historii. Pocit relativního bezpečí, dostatek jídla, financí, tepla, vody – prostě základních životních potřeb. Řešíme témata, která bychom na válečné frontě nebo ve chvíli výbuchu sopky nad hlavou pravděpodobně neřešili. Necháváme se ukonejšit sociálními sítěmi, tloustneme, pohodlníme. Kam můžeme, tam vyjedem autem, výtahem, lanovkou nebo eskalátorem.
Všechno funguje na jedno tlačítko tak zoufale skvěle, že si nemáme nač stěžovat. A přesně proto potřebujeme z téhle komfortní zóny Netflixu a mražené pizzy vystoupit. Předchozí generace zažívaly mnohem více útlaku, tragických událostí a těžkých životních situací než my. Když žijete pod taktovkou obávaného režimu, po jiném diskomfortu už budete toužit jen těžko.
Nedostatek a diskomfort jsou ovšem to, co nás žene dál. Něco, díky čemu teprve dokážeme ocenit vymoženosti, které máme, vynalézat, pracovat na sobě, snažit se. Jen si to představte – jdete si zaběhat, venku mrzne až praští, trasu musíte protáhnout, protože cesta je zavřená, a vy se domů dostanete o hodinu později, než jste chtěli, vymrzlí, hladoví. Kdy jindy oceníte, že vám ze sprchy teče vařící voda a že na jedno zmáčknutí vyrobíte čaj a na dvě kliknutí přiveze kurýr oběd?
Budete chtít růst, když budete mít na účtu dostatek peněz a doma teplo a pohodlno? Pravděpodobně ne. Budete na sobě makat a počítat každý krok vpřed, když se narodíte v tvrdých podmínkách slumu? Když budete mít dost vůle, tak stoprocentně.
Proč tedy diskomfort chtít?
- Růst skrze výzvy – Když se vystavujeme nepohodlí, posouváme své hranice. Tělo i mysl se adaptují, zesílíme a stáváme se odolnějšími. Bez diskomfortu bychom stagnovali.
- Hledání autenticity – V moderním světě máme pohodlí na dosah ruky, ale právě extrémní zážitky nás vrací k podstatě toho, co znamená být naživu. Při běhu v mrazu, lezení na skálu nebo ultramaratonu cítíme syrovou realitu života bez filtrů.
- Dopamin a adrenalin – Naše tělo miluje výzvy! Při překonávání extrémních situací se uvolňují hormony jako endorfiny a dopamin, což přináší euforii a pocit uspokojení.
- Psychická odolnost – Když si zvyknete na diskomfort, běžné životní problémy vás tak nerozhodí. Proto tolik lidí trénuje ledové koupele, běhá v dešti nebo platí za závody typu Spartan – učí se, že bolest je dočasná a hlava zvládne víc, než si myslíme.
- Hlubší smysl a sebepoznání – V extrémních situacích objevujeme, kdo skutečně jsme. Když se vzdáte pohodlí a postavíte se náročné výzvě, často zjistíte, že jste mnohem silnější, než jste si mysleli.
Abychom prožívali silné emoce a vážili si úspěchů i majetku, potřebujete nejdřív zažít nejen jejich lehký nedostatek, ale i výslovný diskomfort. Pot, slzy a dřinu výstupu na vrchol hory. Bolest svalů a překonání se při dřepnutí osobního rekordu. Pletení nohama, žízeň, únavu a bolest před cílem stomílového závodu. Protože pak teprve přijde ten silný okamžik. Pocit, že žijete.
Příliš snadný život je fajn, ale nevede k hlubšímu prožitku. Koneckonců jedno slavné moudro říká: „Těžké časy dělají silné muže a silní muži dělají dobré časy. Dobré časy dělají slabé muže a slabí muži dělají těžké časy.“
Zdroje:
- https://www.drogovy-test.cz/blog/clanky/bere-drogy-jak-poznat-cloveka-zavisleho-na-kokainu?
- https://www.nzip.cz/clanek/262-kokain
- TEST: Leki Ultratrail FX.One – ultralehké hole pro náročné běžce i outdoorové nadšence
- Čím vyšší podrážka, tím lepší? Vysoce tlumené boty zvyšují riziko běžeckých zranění, odhalila nová studie
- „Ty za to ještě platíš?“ Proč utrácíme za běžecké a extrémní závody a potřebujeme to víc než kdy jindy?
- Deník robotické cyklistky: Leden ve znamení hledání ztracené motivace
- Soutěž s Redmi: Zamiluj se do sportu s novými chytrými hodinkami!
