Já vs. leden. Mínus 3 kilogramy a jsem s fyzičkou tam, kde jsem nikdy nebyl

11,7K

Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně. Jste schopni přijímat daleko větší výzvy a máte nadšenou touhu jít dál. I proto je dobré si vytyčit nějaký cíl, za kterým si člověk jde. Marek Odstrčilík si za tím svým šlape.

Na podzim 2021 jsem si vytyčil cíl objet trasu Strade Bianche a zdolat ji alespoň trochu na úrovni. K přípravě jsem měl tehdy 12 měsíců a každý z nich přináším formou článku poznatky z cesty, kterou teď jdu. Nebo spíš jedu.

Konečně se mi daří. Tohle je pro hlavu tak neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší rozhodně byly ty první měsíce tréninku, než k tomu došlo. Je to trochu pachtění, měl jsem pocit, že i když tomu dávám maximum, tak stojím na místě. Ale je to jen období. Když přišel ten zlom, byl jsem jak nabuzený teenager, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke své partnerce.

Jak už z úvodu tušíte, leden byl pro mě jednoznačně skvělý tréninkový měsíc. Tou nejlepší zprávou je, že z mých 110 kilogramů jsem srazil tři. Celkově za tři měsíce, co jedeme v tréninkovém módu, je to osm kil. Když se podívám na to, co jím jinak, tak třeba pečivo se snažím jíst pouze dopoledne, ideálně k snídani a žitné. Jelikož sedím na cyklotrenažéru po ranní porci jídla, a pak i odpoledne, tak ty svačinové časy většinou doplňuji proteinovým nápojem od Inkosporu, jelikož s mlékem chutná, jak ty koktejly z mléčného bufetu, když jsem byl malý. To se pak proteiny konzumují samy.

K obědu je to většinou buď kuřecí, krůtí maso, tofu, bezmasé polotovary, rýže, celozrnné těstoviny (fakt už v téhle době nechutnají jako když chroupete otruby), luštěniny. Večer si připravím salát a maso, vajíčko nebo tepelně upravenou zeleninu, která se daleko lépe tráví (ano, o část vitamínů přijdete, ale žaludek má přednost). Jedu v módu jednoduchosti a používám několik potravin pořád dokola, ale v různých kombinacích. No, ještě 17 kilo teda přede mnou, ale první úspěch se rozhodně počítá.

Tréninkový plán na leden – 2 500 minut v sedle, tedy více než 41 hodin, je splněný. Z toho mám rozhodně radost. Ještě víc však moje srdce plesá nad rostoucí trénovaností. Popravdě, mít v průměru kolem 160 wattů ve zvlněném terénu po dobu 2,5 hodiny, byla pro mě ještě na podzim naprosto mimózní představa. Vydržel jsem totiž zhruba deset minut a měl toho dost. Navíc moje klidová frekvence klesla v průměru pod 46 tepů za minutu. Což pomůže, abych tělo naučil dlouhodobě fungovat na co nejnižších tepech. Pro mě je to důležitější o to víc, že se musím po operaci srdce hlídat a nevystavovat tělo vysoké tepové frekvenci. 

Jsem jak nastartovaný, těším se na další tréninkový den a to je moc dobře. To má navíc opravdu velký pozitivní dopad na moje trable s depresemi a úzkostnými stavy, se kterými se léčím. Každý (byť nepatrný) posun mě nabíjí a dodává tolik potřebné síly a energie. Snažím se mít nejen v tréninku, ale v životě co nejvíc přesný řád a ten se snažím dodržovat. Skoro jako by to byl vojenský rozkaz. Moc nedumám a plním plán. K tomu jsem zjistil, že je pro mě skvělým “lékem” čtení knížek a noření se do různých příběhů, nebo poznávání světa kolem v odborněji laděných knížkách. 

Co je ale fakt důležité, tak je dobrý spánek. Je neuvěřitelné, jaký má vliv na to, jak bude vypadat můj následující den. Pokud vás tohle trápí, tak od toho bych začal. Objevil jsem navíc knížku Dech, nové poznatky o ztraceném umění, kterou vydalo brněnské nakladatelství Host a jelikož mě to opravdu zaujalo, tak jsem kolem dýchání hledal další informace a mimo jiné jsem narazil na aplikaci VOS, která moc hezky spojuje moderní technologie a pomáhá vám překonávat psychické těžkosti. Najdete tam různá dechová cvičení na zklidnění (fakt to funguje), afirmace nebo i chat s psychologickými poradci. Tak koukněte, pokud tyhle trable třeba řešíte. Vím moc dobře, jak je těžké tyhle stavy ukočírovat a zkrotit. Pokud se vás to týká, nestyďte se najít si pomoc. Sami to fakt vyřešíte velmi těžko. 

Tak všem přeji mnoho sil a sledujte moji tréninkovou cestu na zdoláni trasy Strade Bianche. Budu moc rád, když vás bude inspirovat. 

Slovo trenéra Martina Kubaly

Máme za sebou první kvartál příprav. Leden se nám ale oproti záměru poněkud vymkl kontrole, a tak muselo dojít k přehodnocení situace. Co jsme měli původně v plánu?

Primárním cílem na leden bylo sundat nějaká kila. Z celého přípravného období mělo být toto jedním z nejnáročnějších, a bylo proto potřeba k němu přistoupit s maximální obezřetností. Jenže Mára to celé pokazil, když mi na začátku roku nahlásil, že se mu podařilo osm kilo shodit už během podzimu. Z toho by soudruzi na úseku plánování určitě radost neměli. Takhle bořit normy. 

Co teď s ním? Měl jsem pro něj připravený krásný měsíční režim spočívající z nekonečně dlouhých jízd v nízkých tepech, přísný stravovací režim, jeho partnerka Majda koupenou petlici na dveře od lednice a on? On si klidně shodí ještě před začátkem, nevděčník.

Teď vážně. Když vám takhle spadne do klína splnění dílčího cíle, otevře se vám prostor pro zábavu. Drilovat nonstop jedenáct měsíců v kuse jen kvůli absolvování jediné trasy postrádá racionální základ, a tak jsme v lednu popustili uzdu hravosti. Mára si díky tomu mohl na Tacxu užívat plnění týdenních výzev bez jakýchkoliv omezení, kromě těch, které mu nastavila jeho aktuální výkonnost, případně výstraha z mySASY upozorňující na překročení dlouhodobě udržitelné zátěže. I když ani zde jsme si kolikrát příliš nelámali hlavu s čísly. 

“Hele, mySASY mi ukazuje, že jsem to včera přepálil.” 
“A jak se cítíš?” 
“No v pohodě.” 
“Tak to tam pošli a vůbec se s tím nepárej.”

K čemu takový měsíc může být dobrý? K pozorování, porovnávání, vyhodnocení. A výsledek? Překvápko.

Když jsem v říjnu nechal Marka odjet úplně jednoduchý schodový test s postupným zvyšováním zátěže, tak při výkonu 160 wattů po třech minutách musel zastavit. Momentálně se průměrné hodnoty jeho jedno až dvouhodinových tréninků pohybují v rozpětí 150-170 W. Slušný progres za čtvrt roku umocněný osmikilovým úbytkem na váze. 

Frekvenci šlapání je Marek schopen při zachování vlastního komfortu držet v úrovních kolem devadesáti otáček za minutu, což vede k podstatnému snížení energetického výdeje. Stručně a česky – zatímco na podzim by při obdobném výkonu za hodinu spálil přes 1000 Kcal, teď si vystačí s polovinou.

Když si dáme dohromady všechny hodnoty, vyjde nám už solidní základ pro to, abychom se přestali učit jezdit na kole, ale konečně začali trénovat. Marek je teď z dosažených výsledků docela v euforii, tak je potřeba využít situace. Ačkoliv s přihlédnutím k vývoji nebude hlavním úkolem Marka motivovat ale spíš brzdit – aby mi na podzim neujel.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.