canyon

ADVERTORIAL Skutečně vynikající horské kolo je víc než jen souhrn jeho dílů – víc než jen kombinace uhlíkových, hliníkových a ocelových komponent. Je to kamarád, který vás motivuje k tomu, abyste se vypravili po nových trasách, ponořili se do zážitků a míst, které jste si předtím ani nedokázali představit. A pro cyklisty, kteří touží po takovém dobrodružství, tady má Canyon novinku.

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

ADVERTORIAL Canyon svoje kolo ze závodní řady Ultimate představil už v roce 2004. Jeho nepřekonatelná ovladatelnost a pocit z jízdy činí z Ultimate volbu stovek tisíc jezdců po celém světě, od ambiciózních amatérů až po špičkové světové profesionály. A jelikož vývoj jde stále dopředu, tak Canyon v těchto dnech představil jeho pátou generaci. Nový Ultimate tak nabízí dokonalou rovnováhu mezi hmotností, tuhostí, aerodynamikou a odolností.

Pokud jste někdy kupovali pořádné celoodpružené kolo, následující scénář vám asi nebude cizí: třetina poradců vás žene obrážet testovací akce, na které nemáte čas, třetina vás začne měřit jak na rakev a doporučí vám bicykl na milimetr padnoucí, třetina pak preferuje jednoduchou variantu: “Zkus si to moje, něco kup a druhý výběr se už povede líp…”. Nad tím vším se vznáší řečnické otázky, jako: “Vyber si kolo na terén, ve kterém jezdíš,” nebo “Full tě posune do náročnějšího terénu.” A teď babo raď. A co na to Canyon Spectral?

Kopce jsem nikdy nemusel, a to protože kombinace průměrné cyklistické fyzičky s kily navíc je smrtící. Jednoduše řečeno, nejede to. Je rozdíl, pokud máte hmotnost 125 nebo 96. Když k tomu přidáte daleko lepší techniku šlapání, skvělé kolo, tak cesta k vrcholu je jaksi rovnější a krajina se stává placatější. Přichází radost.

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

Aby bylo jasno hned od začátku, titulek platí samozřejmě i obráceně, protože “zamindrákovaný” trouba se najde všude. Jedna z prvních otázek, na kterou se mě okolí často ptá, je ta, zda nemám na silnici strach. Strach asi není to správné slovo, spíš jde o směsici respektu a obezřetnosti. Je to pro mě stejné, jako když jdu přes přechod, nebo třeba rozespalý v noci po schodech na malou. Dávám si majzla, snažím se předvídat a nedělám ze sebe neporazitelného. V provozu o to víc.

Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně přijímat daleko větší výzvy a nadšenou touhou jít dál. Tohle je pro hlavu neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší jsou rozhodně ty první měsíce tréninku, než k tomu dojde. Je to trochu pachtění, vy máte pocit, že i když tomu dáváte maximum, tak stojíte na místě. Je to těžší období, ale když přijde ten zlom, tak jste jak nabuzený teeneger, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke svému partnerovi. Jste totiž silnější, než jste si původně mysleli.

Ty kila! Kdo jezdí trochu víc na kole, tak ví, že tahat sebou zbytečné kilogramy je terno. Po rovině to tak nějak jde, ale jakmile se silnice trochu zvedne, není to dobré, vlastně na prd. A tak s tím musím bojovat a rovnou říkám, že to opravdu bude pro mě ten nejtěžší úkol. Naštěstí mi můj trenér vytyčil tyto zásady a díky nim to, myslím, zvládnu.

Tohle kolo je silné jako býk, který díky parádnímu Bosch motoru smaže vaše neumění v terénu a pomůže vám překonat každý kořen nebo balvan. Přidejte k tomu dobrou výdrž a hned tu máte skvělého parťáka na delší štreky po našich horách nebo lesích.

abych nezavrhoval něco, o čem houby vím. Je spousta těch, kteří nad tím ohrnou nos a někdy mám i pocit, že si myslí: “to jede samo.” Canyon Endurace:ON AL sám opravdu nejede a šlapat rozhodně musíte, byť v některých situacích můžete dopomoc využít. Hned v úvodu ještě musím říct, že pokud jste zdravý člověk a navíc mladý, tak na elektrokolo prostě nepatříte, protože sport vždy byl o tom překonávat svoje limity. Komu tedy takové kolo doporučit?

Hned na úvod musím říct, že tenhle článek nebude rentgenové pitvání každého komponentu (to umí skvěle ve Velo nebo 53×11 a není důvod dělat chytrého, když tomu zase tak dobře nerozumím), ale bude o pocitu z kola, které velkého kluka vrátí do let, kdy blbnout v lese byla skoro povinnost. Představuji vám Canyon Neuron CF 9.0 SL, celopéro, které vás v terénu rozhodně nenechá ve štichu.