Marek Odstrčilík Kvůli těžké spánkové apnoi nemůžu brát prášky na spaní. Spím mizerně, přes den padám únavou, a přesto se snažím běhat. Cítím se jak zombie, která místo mozků loví poslední zbytky energie. Za rok chci uběhnout svůj vlastní maraton – kolem řeky, po dvoukilometrovém okruhu. Zní to jako šílenství? Možná. Ale právě tím to celé začíná.
Celý projekt Kardioman najdete ZDE!
Aby bylo jasno, nejsem žádný „uplakánek“, věčný „bolestínek“ ani vzbuzovač soucitu.
Jsem teprve na začátku své roční přípravy na podivný maraton, který se má odehrát na dvoukilometrovém okruhu – a už mám trable. A to velké.
Nemůžu. Psychiatrička mi kvůli tomu, že mám nejtěžší formu spánkové apnoe, sebrala prášky na spaní.
Když vám seberou spánek
Když to shrnu: x let se léčím s úzkostnými stavy, k tomu mám po velké operaci srdce, a navíc už pár týdnů vím, že v noci cca 47krát za hodinu nedýchám.
Jsem tak unavený, že kolem 10:30 dopoledne jedu na doraz. Bez keců. Fakt jo.
A teď mi ta psycho doktorka zakáže ještě léky na spaní.
Prý: „To musíte do ledna vydržet, než dostanete ten přístroj, který s vámi bude v noci dýchat.“
Jak jako vydržet? Už teď po probuzení hledám návod a záchytné body, jak ten den zvládnu.
Dost toho, že nespím – já navíc budu mít trabl i usnout?
Když energie zmizí
Když jste bez energie, jde všechno těžko.
Pokud se ale musíte neskutečně dlouho přemlouvat, abyste vůbec něco udělali, je to peklo.
Saháte do rezervy, která už ale vlastně neexistuje.
A pak se celý den snažíte udělat fakt jen to, co je opravdu nezbytné – pro vaše přežití.
Představa, že budu mít nápady navíc, spustím kreativní eldorádo a budu se snažit rozšiřovat svoje obzory?
Tohle je odstavené v rozmláceném vagónu na kolejích za nádražím, v jiné galaxii, na konci nekonečna – mírně vpravo.
Maraton jako magořina
A do toho se rozhodnete, že po pěti letech začnete zase běhat.
A že si za rok uděláte vlastní maraton – na okruhu měřícím dva kilometry.
Proč? Protože to má být ta správná magořina.
(Podotýkám, že tenhle nápad vznikl v mojí hlavě ve chvíli, kdy jsem byl jenom psychouš s polámaným srdcem.)
Ranní groteska
Kdybyste byli poslední měsíc u nás doma, často byste viděli tuhle tragikomickou scénku:
Kolem páté vstávám, sejdu do obýváku, pohladím psa, udělám si kávu.
Stojím a čekám, jestli se ze mě nestane to, čím jsem dřív byl – energický, nadšený chlapík, co se třese na nový den.
V šest hodin? Nic.
Ale každé ráno doufám a věřím.
Obléknu se, jdu ke dveřím – a tam se zarazím.
Někdy ani ten krok neudělám.
Stojím. A nemůžu.
Tak se svléknu, hodím věci na hromadu a jdu si sednout na pohovku.
Po chvíli zase vstanu, obléknu se a…
Tohle se opakuje třeba třikrát, čtyřikrát.
Zatím ale tak nějak vítězím. A jdu běhat.
Upachtěný běžec se psem.
Odpolední varianta? Nejde to
Pokud se o to samé pokusím po obědě nebo dopoledne, viděli byste skoro stejnou grotesku –
ale s tím rozdílem, že dveře ven neotevřu.
Nejde to.
A pokud byste se mě zeptali, co přesně nejde, odpovím: „Prostě to nejde.“
Je to k zešílení.
Jediné, co odpoledne zvládnu, je čtení knížek, novin, poslouchání hudby nebo snaha to všechno pochopit a vymyslet jinou strategii na další den.
Běžecký plán mám. Energii ne.
Ohledně přípravy na maraton přitom nemám nijak náročný plán.
To, co mi píše každý týden legenda našeho ultra Dan Orálek, je běhatelné.
Klusání od tří do osmi kilometrů úplně volně.
Některé dny pár rovinek, běžecká abeceda.
Takže v náročnosti to není.
Trabl je únava.
Energie v mínusových hodnotách už kolem poledne.
Protože v noci si prostě neodpočinu.
Co nestihnu ráno, už nebude
Mám to tak, že co neudělám hned brzy ráno, později nemá šanci.
Zkoušel jsem si v telefonu nastavit připomínky – hodiny, kdy a co musím udělat.
Po vojensku jsem si to nastavil v hlavě.
Tohle mi dřív fungovalo.
Výsledek?
Po třech dnech jsem to všechno smazal.
Konečně zase čtu
To všechno, co se mi teď děje, má ale jednu strašně pozitivní věc.
Konečně zase čtu.
Dlouhou dobu jsem tuhle skvělou zábavu nedával, ale teď najednou mám prostor.
Nelítám někde na kole několik hodin, nehoním se po venku.
A tak se nořím do všeho, co má písmena.
Jsem doslova urvaný ze čtenářského řetězu.
Strašně mě nabíjí číst příběh někoho jiného a utéct tak do světa, který není můj.
Jsem vykradač a sosač energie z vět a souvětí.
Tohle je moje terapie, která mě lehce dostává z červených čísel do růžových.
Do ledna vydržet
Přiznám se, že se stále obviňuji z lenosti a snažím se najít chybu v sobě.
Ale tohle je špatné uvažování, říkala mi psychiatrička.
Co mám ale dělat, když si připadám jako slaboch, je mi stydno, že nejsem tak aktivní jako dřív?
Je to boj, který snad skončí v lednu.
Až si nasadím na noc masku a budu dýchat po celou dobu spánku.
Na to se velmi těším. Do té doby to holt musím vydržet.
Přesně jak vlastně říkala moje lékařka.
A tak zatím běhám, trochu dýchám, čtu a čekám, až to zase začne klapat.
Protože vzdát to?
To už jsem zkoušel.
Kdysi jsem si myslel, že konec přichází, když už nemůžeš.
Teď vím, že konec přichází, až když přestaneš chtít.
A já pořád chci.
I kdyby to mělo být jen po dvou kilometrech.
Zase a znovu.
Projekt Kardioman powered by Xiaomi
Osobní roční výzva Marka Odstrčilíka, která vznikla patnáct let po jeho velké operaci srdce.
Cílem je uběhnout maraton (42,195 km) netradiční formou – na vybraném okruhu, kde Marek odběhne 21 koleček a k tomu závěrečných 195 metrů.
Projekt Kardioman powered by Xiaomi vznikl jako návrat k běhání po dlouhém období vyhoření, boji s úzkostmi a nově i spánkovou apnoe. Marek chce ukázat, že i přes všechny překážky lze najít cestu zpátky – a že pohyb může být tou nejlepší medicínou.
Příprava potrvá jeden rok ve spolupráci s firmou Xiaomi a trénink začíná doslova od nuly. Důraz bude na nízkou tepovou frekvenci, postupné budování kondice, vytrvalost a hlavně pravidelnost. Na cestě má velkou oporu – pomáhá mu elitní ultraběžec Dan Orálek, tým RUNGO.cz, rodina, kamarádi i komunita fanoušků.
Celý projekt můžete sledovat na webu Rungo.cz, ale hlavně na Instagramu, kde vznikl speciální profil @kardioman. Kardioman není jen o jednom maratonu – je to příběh o hledání síly, návratu na začátek a překonávání vlastních limitů.
Marek věří, že jeho cesta inspiruje i ostatní, aby našli odvahu začít znovu a postavit se svým démonům – ať už jde o běh, zdraví nebo životní výzvy.
Přečtěte si také:
- Konec zmrzlých nohou! Tohle si obujte v zimě, když nechcete utrácet majlant
- Sauna: restart těla, duše i přátelství. Dopřejte si horko, které léčí
- Hlad vs. chuť: Proč vás mozek nutí jíst, i když jste plní?
- Prosincová výzva: sed u zdi – minuta denně, která vám posílí nohy i trpělivost
- Deník robotické cyklistky: Domov důchodců, shovívavá hlídka i karbonová kukačka
2 komentáře
Psychika a spánek to je paráda, spojený nádoby. Člověk je dost utahanej přes den a večer kupodivu docela ožije. Je pravda, že čtení před spaním fakt pomáhalo. Sleduju tě pár let a věřím, že to zvládneš. Moc tě přeju pevný zdraví a dostatek lidí , který ti pomůžou ty výzvy zvládnout. Ve finále budeš zase silnější. Prima dny
prošel jsem si obdobným kolečkem, naštěstí bez stavů úzkosti a operace srdce, a bylo to hrozivé. Nejhrozivější na tom bylo, že jak děsivé to bylo, mi dochází vlastě až posledních pár měsíců už se spánkem s CPAP. A je to teď jiný život. Vydržte bude to fakt pak lepší.