Jak jsem si na začátku června slíbil, tak jsem doslova udělal. Rozhodl jsem se v sobě přeprat lenost a dát pohybu pravidelnost. Nešlo mi ani tak o množství hodin a kilometrů, ale prostě vykopat za každou cenu a pracovat na své přípravě na půlmaraton. A docela to šlo, do momentu mého cyklistického letmého pádu a naražených žeber. Předešlý měsíc jsem si pěkně vyžral. Ale bude líp, to je přece jasné.
Každé ráno jsem vstal brzy ráno a šel na chvilku klusat. Bylo to moc příjemné a já si to začínal opět užívat. Po návratu sprcha, pak práce a tak každý den, pěkně pomalu a postupně, pro radost. V polovině měsíce jsem přidal víc a víc kola. A pak to přišlo. Na cyklostezce v Brně auto, Majdin výkřik bacha, já se leknul a už si to svištěl bokem po asfaltu. Až druhý den, když jsme se vzbudil a hůř se mi dýchalo, tak mi došlo, že žebra budou trabl.
Týden jsem prolenošil a pak zkusil opět popobíhat. Popravdě, nic moc. Lepší to bylo na kole, ale jezdil jsem jen lehké převody a rozumné vzdálenosti. Mám pocit, že zdravotní trable vyloženě přitahuji, ale věřím, že červnem to vše končí. Pravdou tedy je, že se chystáme na Hvar a tak nevím, zda mě tam něco nekousne, nebo mi opilý turista nepřejede hlavu motorovým člunem. Ani bych se nedivil, kdyby mě potkalo obojí hned po sobě.
Těším se, jak budu u moře zase každé ráno běhat a pak rovnou do moře. Jelikož jsme v místě, kde je v podstatě samota a žádné turistické vymoženosti, tak si člověk i opravdu odpočine, přečte spoustu knížek a utřídí si myšlenky.
Naštěstí, když jsem skoro polovinu měsíce nemohl pořádně sportovat, tak jsem se ponořil do práce v Rungo. Člověk najednou zjistí, že kdyby chtěl, tak může makat celý den, noc, pořád. Je to radost něco tvořit, vymýšlet a plánovat. Rozjeli jsme registrace na podzimní závody a hrajeme si s nápady na rok další. No uvidíme, jak se svět vzpamatuje z koronavirového šílenství a zda nás to na podzim zase nepřekvapí.
Užívejte si léto, odpočívejte, sportujte, ochutnávejte dobroty a buďte rádi za to, že můžete. Krásné teplé dny všem.
