Jmenuji se Marek Odstrčilík a založil jsem kdysi projekt Rungo.cz. Mým cílem bylo vždy motivovat ostatní, inspirovat a ukazovat, že život není jen maraton. A na tom se nic nemění.
Marek
Advertorial Xiaomi, přední světová společnost v oblasti spotřební elektroniky a výroby mobilních telefonů, láká na tradiční Black Friday se slevami až 5 000 Kč. Zlevněný bude kompletní průřez portfoliem, od mobilních…
Tohle není návod, jak za tři měsíce uběhnout maraton. Nic takového. Takové ambice hoďte v klidu za hlavu, protože nám jde o to, začít se vůbec hýbat. Není to lehké. Zvlášť, když věk už poskočil a vy do druhého dne neregenerujete jako akční hrdina. Půjdeme na to pomalu, jelikož v tom je ono tajemství.
Píše se rok 2023 a běžkyně Moira Stewartová překonává v prosinci ve Valencii český rekord v maratonu o 55 vteřin. Chápete, skoro o minutu. To prostě fakt není málo. Minulý rok, tak byl v české atletice rokem Moiry. A ono se není čemu divit. Moira na sobě dře, běhání podřizuje úplně vše. Jo, a navíc se díky tomuto výkonu kvalifikovala na Olympijské hry do Paříže. Je to prostě jízda.
Funím. Nestíhám. Takhle jsem si tento rok fakt nepředstavoval. Viděl jsem se, jak začátkem října v podvečerních hodinách stojím na náměstí v Sieně, usmívám se a mám za sebou konečně kompletní trasu pekelné tratě závodu Strade Bianche. Už delší dobu ale vím, že to tak holt nebude, přestože jsem na tom tak, jako nikdy předtím.
Advertorial Xero Shoes, přední světový výrobce barefoot obuvi, právě uvedl na trh pět nových modelů: dvoje běžecké boty, tréninkové boty, nepromokavé turistické boty a pantofle z umělé vlny.
Na desítku má 32:08,96 minuty. Překopala celý svůj jídelníček a na závodě sleduje na hodinkách pouze jednu metriku. Kde ráda běhá, jakým jídlem hřeší a který další rekord chce překonat? Nejen o tom je rozhovor s Moirou Stewartovou, nadanou českou běžkyní.
Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám.
Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost. Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…
Pořád doma říkám, že jedno kolo prostě nestačí. V tomhle se nemýlím, byť moje žena si to tak úplně nemyslí. Mimo to, že jsem koly tak trochu posedlý, tak se více bicyklů prostě hodí. To svoje úplně první máte na výjimečné vyjížďky, když je hezky, druhé do špatného počasí, další jen na koukání, jiné zase na většinu svých tréninků v roce atd atd. Mít více kol je mazané i v případě, že se vám jedno porouchá a vy nechcete netrpělivě čekat až se opraví. Zvláště ve chvíli, kdy vám doma na trenažéru praskne pod zadkem rám kola.
Mám pocit, že tohle bude rok hýždí a ne vodního králíka. Partie těla, které pro někoho, kdo jezdí na kole, nebo hraje třeba šachy, je natolik zásadní, že pokud bolí, tak můžou rozhodnout o vítězi a poraženém. Takže zvolání, že je to v p….. tady sedne jak zadek na hrnec. A tak moje cyklistická příprava na zdolání té nádherně těžké trasy Strade Bianche dostává ránu hned v lednu.
Když se vaše záliba stane nakonec tím, čím se živíte a celou tu cestu si vyšlapete sami stylem pokus-omyl, tak to svědčí o vaší touze a zarputilosti. Zuzka Zorníková se kdysi dávno začala na mateřské z nudy ohánět jehlou a nití, postupně přidala šicí stroj, aby následně uvedla v život svoji značku Ráfek. Cesta od nákupní tašky k současným vychytaným batohům byla občas okořeněná vzteklými výkřiky, když věci nešly podle plánu, ale dnes její produkty zdobí nejedna záda. Tenhle rozhovor je o životě mezi batohy a koly.
Pokud máte rádi trénování na kole doma v rozumné míře jako já, tak tahle vychytávka by vás mohla zaujmout. Už cyklistický trenažér Tacx NEO 2T je prostě naprosto skvělý sám o sobě, protože dokáže velmi dobře simulovat jízdu venku. Zrychluje z kopce, dokáže rozeznávat různé povrchy a zadní stavba se pohybuje lehce ze strany na stranu. A když na něj nasadíte Garmin Tacx NEO Motion Plates, tak se začne pohybovat navíc dopředu i dozadu.