Tenhle architektonický detail že je naše brněnské výstaviště? Stojím na břehu jezírka, uprostřed schovaného útulného prostranství a v něm se zrcadlí krásné křivky budov okolo. Žasnu, jak krásné to tu je.
Startovalo 16 mužů a tři ženy. Adrenalin větší, než na běžeckém závodě? To si pište, že ano. Rychlost, dřina a nakonec i ta sprinterská bolest je to, co mě na tom tak baví. A v neposlední řadě lidé, se kterými se kolem amatérské dráhové cyklistiky vídám.
Cizí města nejraději vnímám pomalým couráním se zvednutou hlavou a vychutnáváním atmosféry. Přesto mě jako rodilou Brňačku povídání běžce Zbyňka absolutně vtáhlo. Zastávky komentovaného běhu vedly totiž méně tradičními místy.