cyklistický trénink

Vzpomínáte si na souboje titánů, Contadora a Frooma, jak se naháněli v ikonických horských etapách? Zatímco Alberto doslova „tančil“ na pedálech, Chris mu s grácií sekundoval v sedle. Za jakých …

Chtěli byste lépe porozumět vlastnímu tělu, udržet si motivaci a více se radovat z běžeckých pokroků? Tak si to pište! Jak ale tréninkový deník vést a co všechno sledovat? Inspirujte se třeba následujícími tipy.

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Pořád doma říkám, že jedno kolo prostě nestačí. V tomhle se nemýlím, byť moje žena si to tak úplně nemyslí. Mimo to, že jsem koly tak trochu posedlý, tak se více bicyklů prostě hodí. To svoje úplně první máte na výjimečné vyjížďky, když je hezky, druhé do špatného počasí, další jen na koukání, jiné zase na většinu svých tréninků v roce atd atd. Mít více kol je mazané i v případě, že se vám jedno porouchá a vy nechcete netrpělivě čekat až se opraví. Zvláště ve chvíli, kdy vám doma na trenažéru praskne pod zadkem rám kola.

Každý aktivní jezdec, kterému se zalíbí jízda na kole a baví ho to, bude řešit, kde jezdit od podzimu do jara, když venku není úplně ideální počasí kolo. Vzhledem k tomu, že je brzo tma, více prší a je zima, tak je na čase se přesunout ze silnice do pokoje. Už rok používám trenažér Tacx NEO Bike, který je v současné době jeden z nejlepších domácích trenažérů na trhu. A tady jsou důvody proč jsem si ho tak zamiloval.

Mám pocit, že tohle bude rok hýždí a ne vodního králíka. Partie těla, které pro někoho, kdo jezdí na kole, nebo hraje třeba šachy, je natolik zásadní, že pokud bolí, tak můžou rozhodnout o vítězi a poraženém. Takže zvolání, že je to v p….. tady sedne jak zadek na hrnec. A tak moje cyklistická příprava na zdolání té nádherně těžké trasy Strade Bianche dostává ránu hned v lednu.

Pokud máte rádi trénování na kole doma v rozumné míře jako já, tak tahle vychytávka by vás mohla zaujmout. Už cyklistický trenažér Tacx NEO 2T je prostě naprosto skvělý sám o sobě, protože dokáže velmi dobře simulovat jízdu venku. Zrychluje z kopce, dokáže rozeznávat různé povrchy a zadní stavba se pohybuje lehce ze strany na stranu. A když na něj nasadíte Garmin Tacx NEO Motion Plates, tak se začne pohybovat navíc dopředu i dozadu.

V jídle jsem ten typ, který se do něčeho pustí a nekouká vlevo, vpravo. Ze začátku se držím, ale pak postupně nenápadně povolím, až jsem úplně uvolněný a zajedu do ne úplně starých kolejí, ale zlehka je modifikuji, aby byly o něco lepší. Nespadnu do nezdravého, ale do množství. To je můj problém.

Neuhne před žádnou výzvou a často se na kole zničí. Cyklomagor, jak si říká, baví svými deníčky sociální sítě, přispívá svými články i na RUNGO.cz a toto je jeden z nich. Cyklomagorovy nejlepší kousky v roce 2022.

Nachodit každý den v průměru kolem 16 200 kroků je určitě pro spoustu lidí pohoda. Pokud ale vyloženě pracujete z domu a v drtivé většině svého aktivního času trávíte na kole, tak je situace jiná. Cyklistovi se úplně chodit nechce a pokud nemáte vyloženě důvod, tak prostě nejdete. Bude to pro mě v prosinci šichta, o tom žádná, už teď, za první tři dny, jsem rozbitý jako už dlouho ne. Mám však velkou motivaci, již podruhé se chystám zdolat trasu Strade Bianche. Poprvé se to totiž nepodařilo i kvůli náročnosti trasy a přebytečnym kilům.

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

„Je tolik snů, které bych chtěl stihnout,…“ říká Marek Odstrčilík. Stojí na prahu jednoho z nich. S umělou chlopní a aortou tak dává inspiraci ostatním, že s určitými podmínkami není potřeba se vzdávat a lze si jít za svým. V příštím týdnu hodlá následovat stopy hrdinů. Trasu Strade Bianche, kterou letos nejlépe zajel Slovinec Tadej Pogačar za necelých pět hodin, absolvuje samozřejmě mimo závod a cílem je, stihnout to za světla. Vytvořil si závod na míru svému zdraví, ale může tak cítit, že opět žije.

Druhý prázdninový měsíc měl být o pořádné cyklistice. Když už jeden trénuje na zdolání trasy slavného závodu Strade Bianche. Kdy jindy taky, že jo. Slunce hřeje, je vidět od brzkého rána do pozdních hodin. Stačí si jen vybrat. Už vidíte ty kilometry, které budou radostně naskakovat, ale pak se jedno ráno v začátku srpna probudíte a nemůžete se skoro nadechnout. A to byl jen začátek.

Začátek prázdnin je pro mě vždy paradoxně víc tréninkově “lenivý” než zbytek roku. Velké horko, které mě díky operaci srdce drží na krátkém provazu, dovolená, a nebo když k tomu přidáte nařízený týdenní tréninkový klid jsou faktory, které ve mně roztetelí přirozeného lenocha. Takže jaký byl vlastně můj červenec?

Kopce jsem nikdy nemusel, a to protože kombinace průměrné cyklistické fyzičky s kily navíc je smrtící. Jednoduše řečeno, nejede to. Je rozdíl, pokud máte hmotnost 125 nebo 96. Když k tomu přidáte daleko lepší techniku šlapání, skvělé kolo, tak cesta k vrcholu je jaksi rovnější a krajina se stává placatější. Přichází radost.