Už je to pro všechny dlouhé. Následující řádky vám budou snad vzpruhou ve vašem klesání na mysli. Nejste v tom totiž sami a šéf Rungo.cz Marek Odstrčilík se svěřuje, jak tuhle dobu přežít a neupínat se na světlo na konci tunelu, které nepřichází.
Tenhle rok je náročný. Nemocní, úmrtí, zákazy, rozvolňování, omezení pohybu, home office. Je to smršť informací a změn. Jestli chcete nezešílet, tak je rozhodně dobré být v pohybu, jít pořád dopředu, hlavně nezůstat stát a nenechat si vše přerůst přes hlavu.
Spousta lidí se mě ptá, zda to nebylo ryzí šílenství se osamostatnit, začít na začátku epidemie podnikat a spustit RUNGO.cz. Není na této době vše zlé. Nouze nás učí novým věcem, přemýšlet jiným způsobem. Myslím, že jsme spolu s Majdou učinili opravdu dobré rozhodnutí. Vše máme ve svých rukách, rozhodnutí jdou za námi a jediný, kdo vás může prudit není šéf, ale vy sám.
Běhám. Jezdím na kole. Chodím ven. Našel jsem sílu a postupně se vymaňuji z klinče svých démonů. Každý den je pro mě vlastně výzva a přiznávám, že ne vždy ale řeším svoje chmury ideálně. Spoustu věcí se učím řešit nově a jinak. Spousta věcí se povedla, řekl jsem „NE“ času na sociálních sítích a omezil je na minimum. Zvednul jsem zadek a dal se pohybu. Konečně.
Jsem emotivní člověk. Spoustu věcí si častokrát moc beru a díky tomu jaký jsem, mám tendence upadat do sebelitování a následně černých myšlenek. Tohle vše se zákonitě přenáší i do radosti ze sportování, běhu, kola, do kupících se zdravotních trablů, které mě poslední měsíce provázejí, do běžného života. Měsíc sám kvůli v srdci v karanténě, svět, kterému úplně nerozumím, pochybnosti o sobě samém, tohle vše mě drtí a podepisuje se na mé radosti ze života.
Nevím, jak to máte vy, ale u mě to je tak, že když se mi nevede, tak se prostě nevede. Myslel jsem si, že vše se láme od poloviny června k lepšímu a zranění mám za sebou. To jsem byl fakt vedle. Do začátku prázdnin jsem vstoupil s malou boulí na lýtku, jelikož jsem se lehce klepnul klikou u kola, která ovlivnila několik následujících týdnů.