Rodičové pochopí. Často nemusí nejvíce svazovat nohy pětikilometrový kopec tolik, jako malé dítě, které „háže klacky pod nohy“ všem tréninkovým a závodnickým snahám. Přesto si Adéla uměla nakonec závod užít a endorfiny vyhodnotily Rungo běh brněnskou zoo jako nejhezčí městský závod, který běžela.
Säter – „Krrystuff Bugaa!! Jaseek, excuse me, Jaan Haseek! Martyyna Tyčovska! Voutek Udviik!“ Především tato česká jména dnes burácela v cílové aréně úvodního závodu mistrovství světa v MTBO, v závodě na krátké trati.
Funím a škrábu se do toho nesmyslně příkrého kopce. Dneska už potřetí. Všude kolem je úplná tma. Mezi stromy sem tam zahlédnu měsíc, který je skoro v úplňku. Nevidím dál než na dva metry a hádám, že s přibývající mlhou to bude ještě dobrodružství. Opírám se do svých běžeckých holí a snažím se udržet rytmus. Napravo od cesty se ozve cosi, co prvně moje hlava vyhodnotí jako padající větve stromů. Zvuky, které provází můj stokilometrový běžecký závod, jsou však jiného původu.
Jaké je to závodit po dlouhé době na tak neuvěřitelně krásném místě, jakým jsou hory v Austrálii? Nejen rušení závodů z pandemických důvodů házelo Nikole klacky pod nohy. Přečtěte si reportáž běžkyně Nikoly, která vás bude bavit od připrav až do cíle.
Jeho první závod v Měděných kaňonech důkladně popsal v knize Můj dlouhý běh a je také zobrazen ve filmu RunFree, který vznikl na základě zážitků šestičlenné výpravy, jejíž byl členem. Nyní se ultramaratonec Dan Orálek rozepsal o čerstvých zážitcích, kdy si tento běh po deseti letech zopakoval.
Jsou závody, které vás nechají v klidu. Závody, které vás zaujmou. A pak závody, na které prostě musíte jet. A do téhle poslední kategorie se řadí i ultramaraton Zapomenuté hory v Česko-polském pohraničí, který učaroval našemu redaktorovi.
„Opět běžím a opět nevím, jestli doběhnu. Můj příběh, který jsem popsal v knize Můj dlouhý běh dále pokračuje. Nebo přesněji můj příběh, který napsal novinář Luboš Brabec na základě mého vyprávění. To v knize končí někdy v roce 2016, ovšem běhat jsem nepřestal i po oslavené padesátce,“ popisuje osoba v hlavní roli, ultramaratonec Dan Orálek.
159. kilometr. Táhlý kopec podél zaparkovaných aut. Vedle burácející dodávky vysmaženého fandícího páru s DJ pultíkem skáče Bára s Davidem. Tupě na to zjevení koukám a najednou se tělo intuitivně otáčí a přechází do moonwalku, což paní v gepardím oblečku přivádí do extáze. Párty se na číslo kilometru neptá. Párty je nesmrtelná. Bohužel moje hamstringy nesmrtelné nejsou a právě jim odtikávají poslední vteřiny služby.
V sobotu 4. července 2021 ve 14:00 byl odstartován 29. ročník Moravského UltraMaratonu (MUM), a to jako již tradičně Lomnickou etapou, která tedy začíná i končí v Lomnici u Tišnova. Na start se postavilo 146 odhodlaných běžců, připravených čelit všem nesnázím náročného závodu, který vede skoro pohádkově přes devatero údolí a hor s celkovým stoupáním 941 metrů (a tedy i klesáním). Bylo příjemné v týmu organizátorů vidět zakladatele Moravského ultramaratonu Tomáše Ruska a ve startovním poli Dana Orálka, který svými dosavadními výsledky pozitivně provokuje mladší běžce, aby si s ním změřili síly.
Stoupáme stopou, manchesterem i prašanem. Do příkrého kopce či traverzem. Na stupních sklonu nezáleží, pořád si povídáme a rozplývám se nad krásou a čistotou zimní horské přírody. Tempo přizpůsobujeme, plíce jsou volné a já si uvědomuji, že Karolína měla pravdu, ono je to jednodušší než jít v botách.
Pyšelský kopeček je již tradiční běžeckou akcí ve středočeských Pyšelích, která nabízí široký výběr tras, od dětských závodů, přes canicrossy až po půlmaraton. K pátému ročníku si organizátoři nadělili novou trasu, ultraPUNKtrail, který na 77 kilometrech s převýšením lehce přes 2 000 metrů důkladně protáhl závodníky Posázavím. Na pyšelskou ultrapremiéru si závodníci museli počkat, protože závod byl z dobře známých důvodů přeložen z obvyklého konce dubna na čtvrtý srpnový víkend.
Tu hrůzu z toho, že by člověk mohl být na závodě poslední, zažila spousta z nás. Přečtěte si, proč je dobré hodit obavy za hlavu a že je potřeba jít štěstíčku naproti. Svůj běh na Lysou horu vylíčila čtenářka Veronika Ubrová.