Jak už spousta běžců, co mě potkala, tuší, s jídlem při běhání mám trochu problém. Dá se říci, že se stravování při běhu snažím minimalizovat na co nejmenší přísun a vynahradit si to až po běhání. Třeba řádky o tom, jak se se situací vypořádávám, někomu pomohou.
O čem psát v létě? No o čem asi, o tom jak je horko, a to přesto, že letošní léto je jedno z nejchladnějších za posledních asi deset let. Pro ty, kteří by chtěli znát moji „kvalifikaci“ ohledně tématu horka, uvádím několik závodů níže.
Vždy mě mírně popuzovala některými běžci protlačovaná myšlenka, anglicky vyjádřená “Never give up”, čili něco jako nikdy se nevzdávám, nebo také doběhnout za každou cenu. Jednoduše mi to přišlo jako nesmysl tvrdit něco, co se může velmi rychle změnit, zvláště u ultramaratonu. Například v mém případě už v tom prvním jsem z dvanáctihodinovky zvládl jen asi čtyři hodiny a končil jsem z důvodu vyčerpání.
Na co myslíte, když běžíte? „Je zvláštní, že tuhle otázku mi dal snad každý novinář, který se pokoušel se mnou udělat rozhovor,“ píše Dan Orálek, živoucí legenda českého ultramaratonu ve svém dalším dílu deníku na RUNGO.cz a dodává: „Čest světlým výjimkám. Asi je to nakonec logické, protože většina novinářů neběhá ultramaratony, respektive spíše neběhají vůbec.“ Na co tedy myslí? Čtěte dál řádky psané perem ultramaratonce osobně.
Pro jednoho smrt, pro ultramaratonce zřejmá skutečnost bez špetky emocí. Řeč je o prohlášení běžce Dana Orálka v titulku tohoto článku. Nahlédněte do deníku jednoho z nejlepších českých ultramaratonců. Jak se dostává z operace kolene a zvládá trénink v této zvláštní době?
Jako spoustu dalších, mě v čase pandemie postihla karanténa, což je v podstatě fuk, protože firma, kde pracuji, přešla na home office. Co se týká běhání, tak mě to také moc neomezuje. Hlavním důvodem je, že po loňské operaci kolena stále ještě nemůžu pořádně běhat, i když se o to každou chvíli pokouším.