Podléhám často dojmu, že co jde jinému snadno, je snadné. A pak to zkusím já a přichází tvrdá realita. Týká se to zpěvu, tance a narazila jsem i v případě, kdy jsem na videu viděla fešného chlapce na silničním kole přijet k válcům, bez sesednutí z kola na ně vyskočit, jet a pak odhopsat couvačkou mimo záběr. Nebo holčičku, která udělala to samé, ale ještě u toho na kole cvičila gymnastickou sestavu.
Když mi redaktor Marek oznámil, že máme zapůjčené válce, ty válce, co jsem vídala na velkých tour v televizi, zajásala jsem, že si je můžu vyzkoušet. V představách jsem na nich ihned jela a vypadala jsem vysekaně jako Valverde, ale trochu osvaleně, aby mi to slušelo, jako Sagan, a pocitově ze mě byla atletka Zdeňka Seidlová s umem profi cyklisty. Neznáte Zdeňku? Krásná bytost!
Byl večer, ale chtěla jsem je vyzkoušet hned, ani jsem se nepřevlékla z riflí, zvědavost mi jednoduše nedala. Nad varováním Marka, že už „to“ zkusil a už na „to“ nechce vlézt, jsem mávla rukou. S jeho koordinací dvoumetrového chlapa se nedivím. A pak to přišlo: „Jak se na to leze? Páni to je vysoko! Nepouštěj ty řídítka!“ S jednou rukou na futrech, mezi kterými jsem byla zaparkovaná, jsem zjistila, že to tak jednoduché nebude.
Dost hororu, i když o začátcích vůbec nepřeháním. Jaké to je, učit se na válcích? Je to jako učit se jezdit na kole. Není to těžké, není to namáhavé na svaly nebo střed těla, přestože tam hrají velkou roli. Hledáte jednoduše balanc. Rady typu: „Pomalu je to těžší, než když to rozšlapeš na pětatřicet v hodině,“ pomáhají v obou případech stejně. Když se učíte jezdit na kole nebo na válcích, dokud nezískáte grif, rozbijete si ve vyšší rychlosti ústa.
Chtělo to prostě cvik. V začátcích jsem prvních pět minut potřebovala mít oporu na dosah, než jsem se do toho znovu dostala. Pak už jsem jela oběma s rukama na řídítkách celkem v pohodě. Pokroky byly rychlé a po deseti tréninkových jízdách jsem schopná dát si pěkně do těla a koukat se u jízdy na televizi. Je to ale náročné na koncentraci, neoddychnete si jako na trenažeru, nemůžete vypustit. Přestat šlapat? Kdepak!
Na tretry či jízdu ze sedla si ještě netroufnu, ale s takovým tempem to přijde brzy. Tento článek měl být ale o mém „poprvé“.
Co mě válce naučily?
- Když jste na nich skutečně poprvé, buďte mezi futry.
- Ať vám „záchranář“ nesvírá řídítka, ale přidržuje kolo za sedlo, jako když učíte malé dítě jezdit na kole.
- Držte při nasedání brzdu.
- I když jsem měla pocit, že jet rovně umím, teprve válce mi vyjevily pravdu. Zde se naučíte jet skutečně rovně. Na kole vás zde udrží jen dokonalý balanc těla (vyšší úroveň je pak už jen Ondřej Cink žonglující se třemi míčky stojíc u toho na gymnastickém míči). Rovnováhu nedoženu otočením řídítek, vyjela bych z válců.
- Jako jsou válce citlivé na otočení řídítek, dají mi vědět i o změně dynamiky šlapání. Naučilo mě to zabírat rovnoměrně, přecházet plynuleji. Tedy šlapat více ekonomicky.
- Kónický tvar válců není marketingový tah. Lehce vás manévruje doprostřed.
Upgrade
První válce byl levnější model od Tacxu. Poštěstilo se mi zkusit si pak i ten dražší. Měla jsem z něj opravdu strach, oproti předchozímu statickému rámu měl zespoda takové kolébky. Kolečka, která mají jen omezený rozsah jízdy vpřed a vzad v řádech centimetrů. Návod hlásal „pro pokročilé jezdce“ a „pro plynulý přechod jízdy ze sedla“, což u mě nehrozilo. Měla jsem strach z nestability, ale opak byl pravdou. Rám se stále choval stabilně a odpouštěl malé výkyvy tím, že mi o malinko uhnul.
A co na to odborník?
Chtěla jsem si ověřit, zda jsou mé postřehy správné a vyzpovídala trenéra Mgr. Lukáše Petra z TJ Favorit Brno, jaký tréninkový efekt mohou válce nabídnout oproti trenažéru. Už díky fotkám asi není třeba pochybovat, že jejich benefit je ve skladnosti a jednoduchosti údržby. Jedná se o jednoduchý mechanismus bez elektronických součástek a snadno válce šoupnete na stojáka za skříň nebo na ležato pod gauč. Ještě k tomu jdou srazit na výšku šestiletého dítěte. Ale co trénink? „Na krouživém pohybu nohou se podílí velké množství svalových skupin, svalová relaxace je rychlejší než kontrakce a při nedokonalém propojení centrálního nervového systému a pracujícího svalu vznikají nekoordinované a nerytmické pohyby. Kvůli špatné svalové souhře, kdy pracující svaly nejsou v harmonii, není šlapání efektivní,“ uvádí do problematiky Lukáš Petr.
A právě jízda na válcích patří k nutným prostředkům rozvoje správné techniky šlapání. U mládeže je pak význam zcela zásadní, protože co se v mládí naučíš…
Kdy ještě chybujeme a válce by mohly pomoct? „Velmi časté jsou i případy kdy jednotlivé nohy působí v některých fázích šlapání silou proti sobě, místo aby se navzájem podporovaly,“ jmenuje další negativní dopad špatné nitrosvalové koordinace na výslednou výkonnost cyklisty trenér. Měli bychom proto vybírat válce, které se nejlépe točí, neboť při nácviku jde o frekvenci šlapání. Lukáš Petr dodává pro zajímavost mně těžko představitelný fakt: „Špičkoví sprinteři roztočí nohy až na 240 otáček za minutu,“ to je čtyři za sekundu, zkuste si to.
Zajímá mě, co mi přinese za plusy trenažér. „Obliba trenažérů roste, užijete si na něm spousty zábavy, můžete na něm absolvovat kondiční trénink. Z pohledu rozvoje správné techniky šlapání je však nedostatečný,“ jmenuje trenér benefity a dodává: „pro rozvoj síly je to však dobrá pomůcka, zvláště chytré trenažéry pak mohou velmi dobře suplovat trénink, nebo virtuální závod, vydržíte na něm hodiny.“
Shrnutí trenéra Lukáše Petra:
Válce
- Pozitiva: perfektní pomůcka pro rozvoj nitrosvalové koordinace, efektivity, frekvence, rytmičnosti šlapání, jednoduchost, snadná údržba, cena.
- Negativa: hlavně z počátku nutnost koncentrace na jízdu, nemožnost absolvovat silový trénink, delší trénink na válcích je náročný na psychiku.
Trenažér
- Pozitiva: dobrá pomůcka pro kondiční trénink, rozvoj síly, zábava, lze trávit hodiny jízdou.
- Negativa: dostatečně nerozvíjí techniku šlapání, cena.
