Dana Zátopková, idol s životním elánem, začala s oštěpem náhodou

Byl to idol, skvělá trenérka a špičková sportovkyně. Její sportovní aura se násobila tím, že svůj život spojila s ikonou českého, ale i světového běhu, manželem Emilem. K tomu se narodili ve stejný den. Připomeňme si, že Dana Zátopková dosáhla nejen mnoha úspěchů na poli oštěpu, ale stala se například i mistryní Československa v házené.

Danu Zátopkovou (roz. Ingrovou) asi není třeba dlouze představovat. Nedávno zesnulá československá atletka byla – oštěpařka, olympijská medailistka a manželka fenomenálního běžce Emila Zátopka.

Oštěpařské začátky

Paní Dana byla sportovní talent. Od mala navštěvovala rytmiku, hrála tenis (údajně místo hodin náboženství) a házenou, a to nejen rekreačně. V roce 1949 se stala s týmem Slovácké Slavie mistryní Československa v ženské házené.

K oštěpu se dostala poměrně pozdě a úplně náhodou. Při studiu tělovýchovy na vysoké škole potřebovala její spolužačka pro získání zápočtu soupeřku v hodu oštěpem. Dana oštěp vzala a hodila 34 metrů. Skvělý výkon, který ji nominoval ještě téhož roku na mistrovství republiky. To k překvapení všech vyhrála. Titul mistryně republiky v hodu oštěpem si následujících sedm let nenechala vzít.

Osudový rok 1948

Zatímco pro většinu lidí tento rok znamená hlavně komunistický převrat v naší zemi, pro Danu to byl rok, kdy na atletických závodech ve Zlíně poznala svého budoucího muže Emila. Na těchto závodech Dana překonala národní rekord (hodila 38,07 metrů) a Emil zaběhl československý rekord na vzdálenost 3 000 metrů. Navzájem si pogratulovali. „Tak ti gratuluju,“ řekl Emil. „Tak ti děkuju,“ odpověděla Dana, ale tím to neskončilo. Nakonec zjistili, že se narodili na den stejně. Osud? Možná.

Toho roku se Dana zúčastnila své první olympiády v Londýně a jako začínající oštěpařka skončila na neuvěřitelném 7. místě. Účast na těchto olympijských hrách ji natolik okouzlila, že se rozhodla vybojovat si místo i na další olympiádě.

Ve skvěle našlápnuté kariéře se na podzim roku 1948 po krátké známosti stala paní Zátopkovou. Tento sportovní pár je příkladem onoho krásného „dokud nás smrt nerozdělí“ – prožili spolu krásných 55 let.

Zlaté Helsinky a Česko jako oštěpařská velmoc

Co si paní Dana předsevzala, to si i splnila, a o čtyři roky později se účastnila olympijských her v Helsinkách. Odtud si díky hodu přes 50 metrů, přivezla kov nejcennější – stejně jako její Emil. Není bez zajímavosti, že oba manželé získali zlatou medaili ve stejný den (Zátopek v běhu na 5 000 metrů). „Zlatý“ oštěp třímala Dana ve svých rukách ještě dlouho a nakonec asi i často – manžel jí z něj udělala násadu na koště.

Kariéra budoucího vzoru mnoha žen pokračovala monotónně několika tituly mistryně republiky, dvěma tituly mistryně Evropy a překonáním světového rekordu.

Onen výše zmíněný světový rekord v hodu oštěpem není ale možné přejít jen tak. Bylo to v roce 1958 a Dana hodila 55,73 metru. Vzhledem k tomu, že další ženy, které tuto vzdálenost překonaly, již používaly oštěp z umělých materiálů, můžeme konstatovat, že tento výkon Dany Zátopkové je nepřekonaným světovým rekordem v hodu oštěpem dřevěným. Při pohledu do tabulek rekordů můžeme Česko tedy považovat za oštěpařskou velmoc. Mužům v novodobých tabulkách stále vévodí Jan Železný (98,48 metru, r. 1996) a ženám nikdo jiný než Barbora Špotáková (72,28 metru, r. 2008).

Vedle Emila to měla Dana jako sportovkyně těžké. I tak se dokázala prosadit. Na olympiádě v Římě 1960, kde Emil už neběžel, Dana ještě závodila. A vyházela si oštěpem stříbrnou medaili. Přinesla ji na tribunu, kde seděl Emil s přáteli a pronesla: „Tak tady ji máte, to abych ukázala, kdo je Dana Zátopková. Emil je jen můj manžel.“

Aktivní i „v důchodu“

Svou aktivní sportovní kariéru Dana ukončila v roce 1962. S odchodem to ale nebylo jen tak. Tělo, zvyklé být neustále v zápřahu, bylo z toho náhlého nicnedělání v šoku. Jednou v noci prý leželi s Emilem vedle sebe, převalovali se a ani jednomu se nedařilo usnout. Nenapadlo je nic lepšího, než se zvednout a jít si zaběhat. Jen tak, uprostřed noci. Pak už se jim usnout podařilo.

Dana ale ze scény světového sportu nezmizela úplně. Působila aktivně jako trenérka a své zkušenosti předávala dalším oštěpařským talentům. Několik let byla členkou IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací). Spolu s manželem prakticky až do konce života šířila lásku ke sportu prostřednictvím nejrůznějších besed a rozhovorů, podporovala olympijskou myšlenku a fair play.

Z jejího vystupování je až do posledních dnů patrný optimismus a radost ze života. Zemřela letos 13. března ve věku 97 let. Do kroniky nejen českého, ale i světového sportu, ale zůstane zapsaná navždy.