Zavřít
Ondřej Pavlů, závod Pyšelský kopeček. Foto: Jurak Kožiak, www.juroko.pro

25. 8. 2020 11:20

77 PUNKových kilometrů na Pyšelském kopečku

Pyšelský kopeček je již tradiční běžeckou akcí ve středočeských Pyšelích, která nabízí široký výběr tras, od dětských závodů, přes canicrossy až po půlmaraton. K pátému ročníku si organizátoři nadělili novou trasu, ultraPUNKtrail, který na 77 kilometrech s převýšením lehce přes 2 000 metrů důkladně protáhl závodníky Posázavím. Na pyšelskou ultrapremiéru si závodníci museli počkat, protože závod byl z dobře známých důvodů přeložen z obvyklého konce dubna na čtvrtý srpnový víkend.

Dle slov hlavního organizátora Petera Matiska bylo postavení ultra trasy v plánu již od prvního ročníku. Spolu s dalšími lokálními ultraběžci běhali po pyšelských kopečcích tak dlouho, až nakonec dospěli k dnešní podobě trasy, kterou příhodně pojmenovali jako Pyšelský Umyslně Nakloněný Kopeček. Odtud tedy akronym ultraPUNKtrail. Od Sázavy nahoru jsme se drápali asi čtyřikrát, takže nakloněné to bylo a úmysl v tom byl rozhodně taky!

Záškodníci v akci

Ačkoliv organizátoři na značení trasy vynaložili hodně úsilí, ani zde se nevyhnuli záškodníkům, kteří v lepším případě značení jen servali na zem, v horším ho šlohli úplně a ve dvou případech dokonce trasu velmi důmyslně přeznačili. Na to už jsem bohužel z trailových závodů zvyklý, takže jsem si akorát hlídal v hodinkách nahranou trasu, případně ji ještě zkontroloval i v aplikaci Mapy.cz. I tak jsem si párkrát trochu zaběhl, ale nebylo to nic, co by na bezmála 80kilometrové trase hrálo roli.

Roli ale s přibývajícím časem rozhodně hrálo počasí. Z bouřkové předpovědi nám zbylo akorát parádní dusno a teploty kolem třiceti stupňů. Mně opět výborně zafungovalo triko a kraťasy s technologií Omni-FREEZE Zero, která nějakou černou magií po kontaktu s potem příjemně chladí. Ještě by z toho teda mohli začít dělat kukly, protože hlava se mi mírně vařila i tak. Svědkem tomu byl slečna na jedné z občerstvovaček, která sledovala, jak mi trvalo tři kalíšky vody, které jsem si vylil na čepici, z níž voda přes kšilt a baťoh stekla na zem, aniž by se dotkla mého těla, než mi došlo, co je špatně.

Minutu ticha za deset padlých knih…

Moc hezká, 77 kilometrů dlouhá trasa byla nakroucená na asi 70 kilometrech čtverečních, takže si dovedete představit, co to bylo za šmodrchanici se spoustou možností zkrácení. Inspirováni legendárními Berkley Marathons, organizátoři na trasu krom pěti občerstvovaček s čipovými kontrolami rozmístili i deset kontrol s knížkami. Ne snad abychom si na trase sedli pod strom a v klídku si početli, ale abychom z nich vytrhnuli stránku s číslem odpovídajícím našemu startovnímu číslu a tím v cíli dokázali, že jsme na dané kontrole byli. Jednoduché a velmi účinné řešení, i když jsem si s každým škubnutím připadal jako Koniáš.

Bonusem pak byly dvě knížkové kontroly na vrcholu rozhleden. Co si budeme povídat, lézt na ně byl trochu opruz. Ale teď si představte, že jste nic netušící páreček turistů, který se zrovna chystá pořídit selfíčko, když se najednou objeví zadýchané a smrdící individuum, beze slova vám vleze do záběru, vezme do ruky visící knížku, vytrhne z ní stránku a beze slova opět zmizí. Asi už chápu, proč první cílová otázka od moderátora akce, Jana Smetany, zněla „Ondřeji, právě jste uběhl 77 kilometrů. Jste normální?“

Kouzelná maringotka s točeným pivem

Pyšelský kopeček se měl běžet původně v dubnu. Proč byl přeložen na konec srpna asi není potřeba vysvětlovat. Bohužel se to trochu odrazilo na množství účastníků, ale i na mé formě. Po sérii různých bolístek a zdravotních problémů jsem nevěděl, co mám od těla očekávat a jestli ho donesu až do cíle. Závod jsem tedy rozběhl hodně konzervativně. Na půlmaratonu jsem byl lehce přes 100 minut, na maratonu za 3:45.

Kilometříky navzdory horku hezky odsýpaly a běžel jsem si sólo závod na prvním místě. Dobrovolníci na občerstvovačkách byli sice trochu nešťastní, že jsem si z připravených hostin vždycky vzal sotva půl banánu a litr vody, ale já frčel na Tailwindu a GU gelech a v tom horku jsem na nic jiného ani chuť neměl. Na padesátém kilometru se pod zříceninou Zbořený Kostelec najednou vyloupla maringotka s točeným pivem. Tomu už jsem neodolal a seslal tam jedno malé. Zároveň jsem usoudil, že už bych asi měl mít dostatečný náskok a rozhodl se zvolnit tempo, do kopců už jenom chodit a v poklidu to doklepat do cíle.

Překvapení v posledním kopci

Nebyl bych to ale já, abych pár kilometrů před cílem nezakopl o vzduch a nepodvrtnul si kotník. To bylo poprvé, co jsem si během závodu trochu zanadával. A pak v zápětí ještě jednou, když jsem v posledním kopci za sebou najednou uslyšel funění a trochu se lekl, že ještě budu muset zabejčit. Naštěstí to byl první závodník z půlmaratonské trasy. Do cíle jsem nakonec doběhl v čase 7:34, což stačilo na první místo s náskokem lehce přes hodinu a půl na druhého. A protože to byl první ročník, mám to i s traťovým rekordem! Záznam z běhu najdete na mém Strava profilu.

Po doběhu už jsem akorát ještě běžícím soupeřům začal likvidovat zásoby klobás a kácovského piva a užíval si parádní atmosféru na hřišti u pyšelské hasičárny s koncertem dvou kapel, hláškami překypujícím Honzou Smetanou a konverzacemi s mnoha starými i novými známými.

Ideální výzva pro začínající ultraběžce

Pyšelský kopeček je hezký, s péčí pořádaný trailový závod pro běžce všech věkových i výkonnostních kategorií. Nová 77kilometrová trasa je pak ideální pro běžce, kteří po trailovém maratonu šilhají po něčem delším, případně jako přechod z kratších ultramaratonů na stovku. Trailoví fajnšmekři jistě ocení, že je závod certifikován ITRA a jeho absolvováním získají tři body. Peter Matisko plánuje příští ročník opět na tradiční konec dubna a již teď má pár nápadů, jak závod posunout zase o kousek dál. Pro bližší informace sledujte web závodu nebo Facebook.

Závodní výbava

Boty: Columbia Montrail Caldorado III, kraťasy: Columbia Montrail F.K.T, tričko: Columbia Montrail F.K.T II, batoh: Camelbak Ultra Pro Vest

Děkujeme za poskytnutí fotografií J. Kožiakovi.