Můj první triatlon VI: Den D. Nepřecenit síly a závod si užít

Plavat, jet na kole, běžet. Tři nejjednodušší sporty, které si užijete kdykoliv. Ale když je konečně spojíte do jednoho závodu, získáte zážitek na celý život. Nebo, možná i koníčka na celý život! Celé léto jsme se připravovali pod vedením trenéra Josefa Rajtra na CITY TRIATHLON v Karlových Varech a je čas si říct, jak to dopadlo.

Vyvrcholením celého seriálu měl být závod se vším všudy, ale celá tahle sezóna je, jak by řekl major Terazky, „voľaká čudná“. Padnout do postele se zdravotní indispozicí týden před závodem je věc, která se stává. Nemá smysl odpískat akci, kdy jsou ve hře Vary v době covidových slev, takže mi zbylo jediné – poprosit kamarády z triatlonové komunity, aby mi vypomohli a moje tělo tak zachránili před úhynem a následnými fotkami, kdy si mě čínští a ruští turisté fotí s nohou položenou na zádech uprostřed kolonády jako poslední trofej ulovenou na českém území. Prostě – když to jde, jde se sólo. Ale když to nejde, jde se štafeta.

Promeškali jste články? Seriál Můj první triatlon najdete zde.

TRI jako tři

Když vám odejde zdraví, můžete si triatlonový závod užít různě. Můžete ho zrušit a odjet na víkend ke tchýni, abyste následně plakali nad fotkami svých kamarádů na sociálních sítích. Nebo ho můžete smysluplně využít coby dobrovolník, jako například moje kamarádka Lucia. Je úžasná běžkyně, ale triatlonově se ještě trochu stydí. Proto se rozhodla, že to okoukne z druhé strany a dva dny strávila na cyklistické části s píšťalkou, kterou rozháněla neukázněné turisty vyskakující triatletům v nepravidelných intervalech do cesty jako lesní zvěř. Její poznatky? „Příště si řeknu o místo v depu, kde je přece jen ze závodu víc vidět. Drobné organizační chybky tu sice byly, ale jako závodnice se určitě jednou vrátím!“

Nebo můžete jít štafetu jako já. Štafeta je způsob, jak mohou tři specialisté předběhnout čelo závodu. Je-li složená z Phelpse na plavání, Sagana na kole a Kipchogeho na běhu, nandá to triatletům oddělaným předchozími disciplínami naprosto s přehledem. A pokud jste stále až moc triatlonově plaší (nebo zranění), je to způsob, jak si užít ducha závodu a přitom zjistit, jak to vlastně všechno chodí, aniž by si vás výše zmínění čínští turisté fotili rozplácnuté na kolonádě jako posledního medvěda uloveného v Českém království. 

Drink Dream Team

Takže jsem umluvila dva kamarády, aby mi trošku ulevili a postavili jsme štafetu s jménem, které jasně odkazuje na druhý nejoblíbenější koníček hned po triatlonu. Plavání na závodě ve Varech je trošku delší, než bývá na sprint triatlonech zvykem. Má 750 metrů a směry, kam na Rolavě točíte, je třeba navnímat během úvodního brífingu. Ujala se ho kamarádka Kamka, která na svůj první závod teprve aspiruje. Jak to bývá, její běžecký trenér je výborný triatlet, a tak s tímto sportem logicky trošku koketuje. Jezdí na kole. Chodí plavat. Jakože kompenzace. Ale zachránila nás a vzala to. „Voda byla studená, bylo to dlouhé. Startovala jsem z vody, skok se mi zdál vysoký a strhla bych si během něj brýle. Nemělo cenu riskovat. Na závod jsem si koupila neoprén, ale stejně to bylo celé nezvyklé. Jsem astmatik, nebylo mi úplně nejlíp. Během plavání jsem si musela lehnout ve vodě na záda a vydýchat se při znaku,“ říká.

Kolo? Ve Varech je dost těžké, zvlášť když na ty dlažební kostky naprší. To nebyl náš případ, ale vyjet třikrát na Zámecký vrch je úkol pro rutinované borce. Profíci to v neděli zvládají sedmkrát, ale i tři kopce stojí za to. Navíc, v tomto místě stojí většina fanoušků, takže sesednutí z jiného důvodu, než je infarkt nebo řetěz na spadnutí, je společensky nepřijatelné. Vašek, který šel v naší štafetě tuto část, ho po jarním onemocnění covidem vyjel statečně a předal mi štafetu, abych si užila tu úžasnou atmosféru při pětikilometrovém běhu.

Běžela jsem parkem a kolonádou, dvě kola, tleskající turisté a náměstíčko u hotelu Pupp, kde se točil James Bond. Voda, Red Bull, voda, Red Bull. Příliš krátká slast, ale postel, kterou jsem opustila před pár dny mi váže nohy.   

Protože Vary jsou…Vary, baby

V době rouškové ztratily kosmopolitní turistický ruch, převládají skalní ruští fanoušci a čeští nadšenci. Cena za hotel na víkend je s dotovaným voucherem levnější než rozpočet na večeři pro čtyřčlennou rodinu, cena drinků umí pobyt dost prodražit. Ale – lidé jsou milí, hosty si hýčkají, drinky jedou. Atmosféra města je to, co odlišuje tenhle závod od jiných. Noční světelná show, víkendová párty, to je něco jiného než akce, na kterou člověk přijede, přespí na mezi a po výkonu zase jede domů. Tady se krásně vyspí a pak může z první řady sledovat nejlepší triatlonisty světa. Vidí, jak vyhrává Aneta Grabmullerová v age groups závodě, vidí plavat Lukáše Červenku na špici, vidí, jak Terka Zimovjanová jela několik kol se světovou špičkou. Důvodů je spousta. Tohle je jen jednou za rok a vyplatí se tu být. 

Závěr toho všeho? Běh byl boží, ale krátký jako vždycky, protože adrenalinu ani bolesti není nikdy dost. Omlouvám se všem, kteří mne v předběhnutí v závodě chtěli připravit o cílové pivo. Nezdařilo se. Ale pokud byste o něj měli zájem, napište mi zprávu do msg a popovídáme si u něj i tak. A díky pořadatelům a dobrovolníkům za tak super závod. Uspořádat něco tak velkého v téhle době není jednoduché. Zvlášť když pravidla pro karanténu pro závodníky jednotlivých zemí se dokážou lišit i o pár týdnů. Ale i tak, místo pro převlékání štafet a úschovnu věcí pro ně byste propříště mít mohli.

Tak zase za rok! 

Kdo vás seriálem provázel?

Josef Rajtr – trenér: oficiální trenér ČTA a bývalý vynikající běžec. Každé tři týdny pro vás připraví tréninkový plán, podle kterého se budete připravovat. Jeho krédem je jednoduchost a motto, že triatlon pro běžce začíná kvalitním tréninkem běhu.

Barbora Topinková – pokusný tréninkový králík: s triatlonem začala před třemi lety díky svému běžeckému trenérovi, který byl shodou okolností vicemistr světa v Iron Manu (IM). V současné době má za sebou dva 1/2 IM a desítku kratších závodů. Na vlastní kůži pro vás vyzkouší tréninkový plán a svůj první závod můžete jít společně s ní.