„Jedu vlakem na kolo. Vždyť sportovat není zakázané, tak jsem z obliga a ve vlaku teď stejně nikdo nebude, takže nic nešířím,“ sleduju se zaujetím konverzaci na facebookové skupině zaměřené na cyklistiku. Jako vážně se někdo ptá, jestli je to na hraně nařízení nebo už za ní?
Problém není to, zda ten vášnivý cyklista poruší vládní nařízení, ale směr jeho myšlení. Rozděluje tak diskutéry na dva tábory. Na ty, kteří se ho snaží podpořit tipy na dobré odpovědi, až bude případně policisty tázán a na ty, kteří se mu snaží vysvětlit princip táhnutí za jeden provaz. Řadím se k druhým, nebudu to zastírat. Takových nás tam není mnoho, a ačkoliv se obvykle snažím nevyčnívat a na sociálních sítích se názorově „nervat“, aby si pak někdo nezaměnil můj vlastní názor za názor webu rungo.cz, nevydržím a tentokrát pouštím slova do éteru, abych podpořila zanikající hlásek rozumného „Boba“, se kterým souzním.
„Určitě se dá cesta vlakem s kolem s přimhouřeným okem v rámci opatření a nařízení tolerovat, nebo si přinejmenším myslím, že nikdo vás za to nebude stíhat. Je ale otázkou, zda se chováme dle opatření, která mají být vymezena co nejstručněji, aby byla přehledná, nebo zda se chceme chovat tak, aby to bylo vůči společnosti zodpovědné. A to nejen jako jednotlivec, vždy je dobré si představit, co by nastalo, kdyby danou věc udělal každý, kdo po tom touží. A že nás je! To už byste v tom vlaku neseděl sám a všichni bychom tak oddálili šanci na návrat žáků do škol, živnostníkům do práce atd.,“ snažím se držet na uzdě své emoce.
My Češi jsme mistry v očůrávání čehokoliv. Naše historie nás holt naučila být vynalézavými. Nezazlívám nikomu, že přemýšlí, jak si obveselit svůj současný osekaný život, a že hledá skulinky, jak naplnit své touhy. Nemusí v tom být vůbec sobecké chování, natož zlý úmysl. Biker srdcař vidí prázdné vlaky, a když už nemůže cestovat na dovolenou, aby prozkoumal nové lesní cesty, chce vyrazit vlakem aspoň za humna.
Možná mu jen nikdo nepředložil druhý pohled na věc a nedal mu na zváženou, který si vybrat. Že věci budou fungovat, jen pokud se všichni rozhodneme je respektovat. Že jeho cesta prázdným vlakem je umožněna pouze tím, že Franta, Lojza a Josef se rozhodli tu cestu vlakem odepřít. A že Marie a Boženka tím vlakem musejí, aby dorazily do práce, kde budou prodávat rohlíky nebo se starat o pacienty.
Slovo „předložil“ je použito v odstavci výše záměrně. Je rozdíl mezi předložit a omlátit o hlavu.
Cesty chtivý biker je jen příklad, vlastně v tomto článku nejde o vlak, který fakt k pobytu v přírodě na kole nepotřebujeme využít a ani nejde o fakt, zda tím vládní nařízení poruším.
Jde o princip.
A jde o to, umět diskutovat. S respektem k druhým, s respektem k jejich názoru a slušně, bez emocí. A to i schovaní za nicky na sociálních sítích. Vždyť my tam přicházíme také s tím, že chceme, aby vyposlechli a zvážili právě názor náš. Vyposlechněme se navzájem a zvolme cestu, která dává největší smysl, i když naše srdce touží po něčem jiném. Zrovna teď ano, teď se to hodí.
Diskutujte s námi pod článkem a na Facebooku či Instagramu.
