Zavřít
Místo běhání někdy hrabu listí. I to dá zabrat, pokud máte obří lípu. Foto: Marek Odstrčilík

3. 11. 2020 9:50

Markova půlka v době virové: hrabu listí a snažím se nezbláznit

Spousta lidí se mě ptá, zda to nebylo ryzí šílenství se osamostatnit, začít na začátku epidemie podnikat a spustit RUNGO.cz. Není na této době vše zlé. Nouze nás učí novým věcem, přemýšlet jiným způsobem. Myslím, že jsme spolu s Majdou učinili opravdu dobré rozhodnutí. Vše máme ve svých rukách, rozhodnutí jdou za námi a jediný, kdo vás může prudit není šéf, ale vy sám.

Aby to na druhou stranu nevyznělo tak idylicky, úplně jednoduché to není, protože ty vidle, které nám covidová pandemie do toho všem, nejen nám, hodila, jsou pěkně nabroušené. Snažíme se tuhle opravdu divnou dobu brát jako výzvu, něco, co nás může posunout pracovně, ale i lidsky. Je to období, které můžeme využít k tomu, že se pustíme do věcí, které jsme odkládali nebo jen o nich doteď snili. 

Pokud pracujete z domu, tak vím, jak to není lehké. Umět se přinutit k práci, děti (pokud máte) pořád něco chtějí, musíte se starat o domácnost a do toho videohovory z práce. Jelikož nechcete mít z dítěte troubíka, tak ho nejde odložit jen k televizi nebo mu vrazit do ruky tablet, ale je potřeba se mu věnovat. Tohle je nápor, který dá skutečně zabrat, a to i těm, kteří jsou doma bez dětského řevu. A proto je strašně důležité si najít čas sám pro sebe. Zvednout se a zacvičit si, jít se proběhnout, zpotit se při svižné procházce. Prostě cokoliv. Jen být v pohybu.

Čtyři stěny dokáží člověka pěkně dusit. Vím to, protože jsem už opět (na jaře měsíc) čtrnáct dnů doma sám. Doktoři mi doporučili, abych ten největší nárůst nakažených přečkal pár týdnů v osamocení. Každý den s tím bojuji a tak jsem si nastavil určité rutiny, které se snažím dodržovat. 

Ráno protahování a dýchání (to je ten moment, kdy jsem začal dělat něco, co jsem pořád odkládal), pak studená sprcha (ten samý případ, byť vyžadující větší výzvu), pak práce. Někdy si před ní jdu zaběhat (pořád se plácám v přípravě na půlmaraton) nebo zaveslovat, záleží na tom, jaké hodnoty budu následně vytvářet. Odpoledne pokud počasí dovolí skočím na kolo nebo hrabu listí (tady záleží na tom, zda se mi Majda do té doby dovolá a otevře mi další možnosti, jak být v pohybu). K večeru sedám opět k práci, ale přiznám se, že jak se už brzy stmívá a je v domě ticho, tak to na mě začne padat a zdi se k sobě nekompromisně přibližují.

A tak jsem si začal pouštět víc hudby, poslouchat audioknihy. Hlavně se snažím eliminovat kulometnou palbu všech možných informací. Ty večery se učím, zatím to není úplně super. Možná  zkusím večerní procházky nebo nějaký způsob meditace. Kdo ví. Zkuste taky nové věci ať se z toho nezblázníte. A nenechte se zahltit zprávami, protože názor má každý, stejně jako díru v zadku.

Říjnová bilance