Skoro by se dalo říci, že dělat si závodní plány na příští rok nemá cenu. Ovšem má cenu si dělat ty běžecké a s těmi závodními se ještě uvidí. Třeba to příští rok dopadne lépe než letos. Jakou plánuje sezónu ultramaratonec Dan Orálek, se s vámi podělil v následujícím textu.
Stanovení plánu je pro většinu běžců dost důležité. Kromě toho, že některé plány vyžadují delší organizační přípravu, tak daleko důležitější je, mít je kvůli motivaci.
Motivace je totiž ta věc, která drží mě i kohokoliv jiného u běhání. Motivace běhat u většiny jedinců a stejně tak i u mě není jednoduchá a jednorozměrná věc. Je možné míti za ověřené, že motivace typu chci zhubnout, je na nějaký dlouhodobější vztah k tak namáhavé činnosti, jako je běhání, značně nedostatečná. Motivace se pochopitelně i s časem mění a spousty lidí to právě z té triviální přivede ke složitějšímu a vážnějšímu vztahu. Na to abych odhalil, co drží u běhu mě, mám při té spoustě uběhnutých kilometrů spoustu času. Postupně jsem si ujasnil, že:
- prostě běhám rád,
- není nic příjemnějšího než sprcha po tréninku,
- žádné pivo nechutná lépe a na žádné jídlo nemám větší chuť, než když uběhnu ten správný počet kilometrů,
- závodění je skvělá příležitost potkat podobně postižené jedince a znásobuje radost z běhu,
- vítězství v závodě – nemusí to být jen první míst, i tak je to vždy úžasný bonus, který mě nakopne k dalšímu tréninku,
- závody po celém světě mi umožní poznávat, co bych jinak zcela jistě nikdy neviděl.
Abych mohl ty poslední tři body nějak rozumně plnit, tak je výhodné si nastavit alespoň nějaké rámcové cíle na příští rok. Nikdy jsem ostatně neplánoval nic dlouhodobějšího a vzhledem k tomu, že na olympiádu jsem rezignoval už nejméně před dvaceti roky, tak opravdu nemám důvod dělat například čtyřleté plány.
Začnu s těmi čistě běžeckými plány. Nic převratného, ale chci se v tréninku vrátit na úroveň roků 2017 až 2018. Tedy alespoň v objemu kilometrů a intenzitě. Jestli se ta intenzita promítne i do podobného tempa, je otázka. Letos mě limituje právě v oblasti tempa moje koleno a možná také zvyšující se číslo na věkovém počitadle. Ovšem jsem optimista, takže to přinejmenším budu dál zkoušet.
V oblasti závodění jsou plány ještě o poznání nejistější. Vlády po celém světě se snaží o velkou kreativitu především v oblasti „co bychom ještě mohli zakázat“, naprosto bez ohledu na účinnost nebo vyhodnocování, co tyto opatření opravdu přinesou. To je jenom taková poznámka k argumentu, že jinde je to ještě horší. Také z plánů vyřazuji těžší terénní závody nebo ty s velkými kopci – koleno (které je po operaci) mě bolí hlavně při seběhu a v terénu. Nicméně budu optimista, takže kromě příležitostných závodů v mém nejbližším okolí budou v plánu následující:
- 25. 4. 2021 Castelbolognese (IT) – tradiční závod na 50 km. Letos byl bohužel zrušen.
- Březen 2021 MČR 100 km, Plzeň – termín bude upřesněn
- ??? Pražský maraton – teda pokud bude. Zatím jsem termín nenašel.
- 4. 7. – 10. 7. 2021 MUM – Moravský ultramaraton – jako spolupořadatel věřím, že se opět poběží.
- 17. 7. 2021 TMMTR 100 km – letos mi to kvůli kolenu nevyšlo, tak za rok uvidíme.
- 11. 9. 2021 Winschoten (NL) 100 km – závod pro mě z nejoblíbenějších. Doufám, že se poběží.
- A ještě mám v plánu zaběhnout po mnoha letech 24 hodin a nějaký půlmaraton.
Jak vypadal můj trénink v říjnu
Říjnové běhání pro mě začalo docela náročným prodlouženým víkendem, kdy jsem v pátek běžel 24 km v tempu 4:11. Jistěže, s rozklusem a výklusem to dalo asi 30 km. V sobotu jsem se zúčastnil koloběhu od pramenů Křetínky do Letovic. Nápad to byl od Renaty – mé ženy a rozdělili jsme si to na dva úseky já prvních asi 20 km v tempu kolem 4:20 a potom jsem jel na kole asi 10 km, zatímco ona to měla opačně. Tedy napřed jela na kole a potom běžela. Velmi příjemná akce za skvělého počasí zakončená pivem a opečenou klobásou.
V neděli, aby byl aktivní víkend opravdu aktivní, jsem běžel přeběh okresu Blansko. Tedy z nejnižšího bodu před Adamovem až k radaru Skalky, který nám ukazuje, kde zrovna prší. Celkové stoupání asi 800 výškových metrů. Prvních 28 km se běželo celkem dobře a tempo bylo na úrovni 4:10 – 4:15. Ta poslední desítka už bylo o dost horší, protože jsme se dostali do terénu a navíc mi hodně došla energie. O to více mi chutnalo závěrečné pivo nebo vlastně dvě.
Hned další týden jsem do tréninku vložil tempo dvakrát. Jednou 20 km těsně pod 4 minuty a podruhé 30 km pod 4:10. Celkově se kilometry dostaly v prvním týdnu přes 170 a ve druhém přes 150. V tabulce jsou ovšem z prvního týdne započítány pouze 4 říjnové dny. Další týdny už byly kilometrově trochu slabší, nicméně jsem v intenzivních trénincích postupně přešel na trochu svižnější tempovou vytrvalost. Také jsme se stěhovali a dva dny jsem neběhal.
Základním prostředkem se stal trénink 3 x 4 km s meziklusem 3 minuty. Tempo se potom pohybovalo kolem hranice 3:40 min/km. Abych si to běhání poněkud oživil, tak jsem se přihlásil do Rungo pětky za kilo a na cyklostezce do Bystrce, kde běhám většinu ostrých tréninků, jsem zaběhl pětku za 17:27. Tajně jsem doufal, že se dostanu někde k času kolem 17 minut, ale nějak jsem to nestíhal. Jasně, pokud bych běžel proti soupeři a navíc se na to připravil jako na opravdový závod, tak to mohlo být o těch 20 vteřin lepší, ale to nebylo cílem. Celkový počet kilometrů v říjnu se nakonec zastavil cca na čísle 583.
Přehledová tabulka za říjen:
| Km | Průměrné tempo | |
| Týden (4 dny) | 102 | 4:37 |
| Týden | 151 | 4:59 |
| Týden | 120 | 4:55 |
| Týden (6 dní) | 110 | 4:59 |
| Týden (5 dní) | 98 | 5:03 |