Zavřít

3. 1. 2021 12:16

Markova chvilka: covid s námi vyběhnul do Nového roku

Asi to znáte taky, když se konečně pro něco rozhoupete, tak odněkud přilítnou vidle a je po plánech. V minulém roce jsem chtěl začít zase víc běhat, ale nebyla to žádná sláva. Buď zdravotní trable, covid nebo prachsprostá lenost. A tak jsem si řekl, že 1. ledna do toho pořádně praštím, abych na ten svůj půlmaraton natrénoval a nevypadal před sebou a ostatníma jako pitomec. Žádné sliby, ale činy, to je ta správná cesta. Ale pak odněkud přilétlo ono zmíněné nářadí a přitáhlo sebou na Silvestra do naší rodiny covid.

Takže moje Majda je v izolaci brněnského bytu a pozitivní a já v karanténě v Říčanech. Běhání musí počkat s tím, že to rozhodně vzdávat nechci. Jak dlouho to bude se uvidí až podle mého testu.

Mám celý minulý rok jako v tranzu. Odešli jsme začátkem roku z práce a vydali se na cestu po svých a spustili znovu Rungo.cz. Plánů bylo mraky, nadšení, sny a pak to v březnu vypuklo. Nebyl to jednoduchý rok pro nikoho, to je jasné. Ten chaos v různých rozhodnutích, nařízeních, ta nejistota, jak v tomhle budeme žít, zákazy vycházení, zavření obchodů a hospod. Tohle je obrovský tlak na lidi, na psychiku. A u mě to právě psychika odnesla asi nejvíc. Nikdy jsem si nemyslel, že se to na mě tak podepíše. Propadnul jsme depresím, deziluzi, smutku a snažil se z toho najít cestu. Ztratil chuť běhat a horko těžko si zdůvodňoval, jaký že je ten smysl života. 

Je mi jasné, že pro takovou Majdu, která to všechno viděla z první řady, to muselo být moc těžké. Až teď si uvědomuji, jak je strašně důležité mít vedle sebe někoho, kdo s vámi tím životem někdy běží, jindy vyklusává nebo vás podpírá. Za to ti Majdo strašně moc děkuji a vy, pokud máte kolem sebe někoho, kdo je pro vás podporou, tak jděte a poděkujte mu. Není to fakt lehká doba, ale vždycky i to zlé jednou skončí. Musíme se podpírat navzájem.

Jak jsem psal na začátku, běhání jsem moc nedal, ale postupně jsem si našel způsoby, jak z té deprese utíkat. Začal jsem každé ráno dělat protahování a pár jógových cviků, zaměřovat se na dýchání, omezil jsem Facebook, zprávy a místo toho si radši čtu. Co mi opravdu dělalo dobře, byť někdy pohodlnost mě ukotvila doma, tak byly procházky. Hudbu do uší a pěkně svižně. Chůze je kolikrát opravdu blahodárná, krom toho, že jsem při ní spálil podobné kalorie, jako při svém pomalém běhu. Takže, pokud třeba hubnete, tak chůze je vaše cesta, při které navíc šetříte klouby a vazy.

Nevíme, jak bude 2021 vypadat. Nezbývá nám nic jiného než věřit, být vůči ostatním nesobečtí a holt musíme vystoupit ze své komfortní zóny kvůli ostatním. To, že letos nepojedete lyžovat, že třeba nebudou závody, se dá přežít. Není to příjemné, ale každý, kdo někdy trénoval na nějaký běh, tak vám potvrdí, že ne každý trénink je vždy pohodový. Bez toho to ale nejde a my z toho všeho vyjdeme silnější a i chytřejší. 

Držte se.