BMI neboli index tělesné hmotnosti dokáže včas upozornit na anorexii i stanovit stádium obezity. Kulturistu ale klidně vyhodnotí jako obézního a z elitního čtvrtkaře udělá trosku na hranici podvýživy. Proč se k BMI při hubnutí neupínat a na jakou metodu se spolehnout, radí Mgr. Iris Mango, specialistka na výživu a fitness.
Výpočet BMI: Statistika nuda je…
Body mass index neboli index tělesné hmotnosti je číslo, které udává, zda má jedinec normální (přiměřenou) hmotnost. Jak vypočítat BMI? Svou hmotnost v kilogramech vydělíme druhou mocninou své výšky v metrech. Výsledné číslo tedy vlastně udává, kolika kilogramy své hmotnosti bychom pokryli jeden metr čtvereční. To je trošku zvláštní představa, takže bohatě postačí výsledek porovnat s tabulkou. Zdroje udávají informaci, že BMI 18,5–25 znamená normální (přiměřenou) hmotnost, 25–30 nadváhu a dále už začínají stupně obezity. Naopak BMI 16,5 už je hranicí těžké podvýživy.
První výpočet BMI můžeme datovat už do první poloviny 19. století, kdy ho belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet použil při práci na svém systému „sociální fyziky“. Funguje tedy dlouho a může být dobrým vodítkem, nikoli ale údajem, který o našem zdraví a hmotnosti vypovídá vše, a podle něhož bychom se měli bezmezně řídit. BMI ovlivňuje mnoho dalších faktorů od množství svalové hmoty přes věk člověka až dokonce po národnost. Proč se na BMI nespoléhat, vysvětluje Mgr. Iris Mango, specialistka na výživu, wellness a fitness a trenérka online kurzů na portálu Gymbee.cz.
„Zdravý obézní“ neexistuje
BMI je statistický nástroj a jako takový ho musíme brát, se všemi pro a proti. „Může být prvním ukazatelem potenciálních rizik u inaktivní populace, která trpí obezitou. Obezita se dále dělí do stupňů, kde každý stupeň může předznamenávat riziko rozvoje civilizačních chorob a dalších metabolických onemocnění, jako kardiovaskulární onemocnění, diabetes a podobně,“ vysvětluje Iris Mango a zdůrazňuje: „Chápejme tedy BMI spíše jako jeden z nástrojů, jak klasifikovat především rizika spojená s obezitou.“
Druhým extrémem, na který může index tělesné hmotnosti upozornit, jsou podle odbornice poruchy příjmu potravy, kde může BMI pomoci odhalit podvýživu: „BMI při anorexii se dostává pod hranici 17, což už může znamenat počátek vážných zdravotních komplikací, jako je například amenorhea, tedy vynechávání nebo ztráta menstruačního krvácení.“
Zároveň vyvrací i u některých oblíbenou teorii, že pokud máme BMI v zóně obezity, ale pravidelně cvičíme a „někde tam pod tukem budujeme svaly“, nemusíme se na číslo tolik ohlížet: „Rozhodně platí, že neexistuje ‚zdravý obézní‘, byť by disponoval slušným množstvím svalové hmoty. Obezita je onemocnění a každý kilogram, který je nad hranicí mírné nadváhy se stává obrovskou zátěží nejen pro srdce a kloubní aparát, ale pro celý organismus,“ říká Iris. Míra zdravotního rizika se sníží jedině tím, že se dostaneme do „zdravého“ rozmezí – tedy až opravdu zhubneme.
Máme i lepší indexy: zdravotní rizika mnohem lépe zohledňuje poměr obvodu pasu a boků (tzv. WHR), kde přiměřenou hmotnost pro dospělou ženu vystihuje číslo pod 0,80 a pro muže pod 0,90. Ještě přesnější výsledky přináší poměr mezi obvodem pasu a výškou (tzv. WHtR). V pediatrii se pak využívá tzv. Rohrerův index, který počítá s výškou postavy ve 3. mocnině, takže výsledek má fyzikální poměr hustoty, což lépe zohledňuje odchylky pro malé i vysoké postavy.
Sportovci obézní i podvyživení
Hodnota BMI ale může slabším povahám v nevhodnou chvíli zamávat s psychikou: Vyšší hodnota totiž vždy automaticky neznamená: „Jsi tlusťoch a budeš mít problémy!“ A už vůbec ne třeba člověku, který propadl pravidelným návštěvám crossfitové tělocvičny. Hodně záleží na sportu, který provozujeme. Pro představu, elitní „crossfiťák“ Mat Fraser má BMI 30,5 (je tedy „papírově“ obézní) a naopak, některým elitním světovým běžcům na krátkých tratích bylo vypočteno BMI i lehce pod hranicí 17,5, což už teoreticky zavání sklony k podvýživě.
„Zdravý aktivní jedinec nemá jediný důvod vypočítávat si tento index, protože pro něj nebude mít téměř žádnou vypovídací schopnost,“ varuje Iris Mango. Pro získání komplexních informací doporučuje bioimpedanční měření, jako je Tanita nebo InBody. „Díky tomuto měření zjistíme množství svalové hmoty, tukové hmoty a mnoho dalšího, což nám o stavu našeho organismu dokáže říci mnohem více a především s těmito výsledky můžeme skvěle pracovat,“ dodává odbornice.
Zároveň upozorňuje na zmíněný příklad rozdílnosti jednotlivých sportovců podle zaměření: „Pokud by se postavilo několik sportovců, například crossfiťák, fitnessák, horolezec, běžec a třeba plavec, hodnoty jejich BMI nám nedokážou o výkonech či zdravotním stavu těchto aktivních lidí říci vůbec nic, protože třeba kulturista bude dle BMI spadat do morbidně obézních, byť má jen 2-3 % podkožního tuku).“ Zároveň ale platí, že i extrémní „nadváha“ v podobě svalů může mít některé negativní dopady na zdraví – v tomto případě třeba nadměrnou zátěž kloubního aparátu.
BMI napříč věkem i kontinenty: věk je důležitý faktor, ovlivňující hodnotu BMI. Hodnota 23 znamená u desetiletého dítěte obezitu, ale v patnácti už značí standardní hodnotu. Naopak třeba starší lidé s malým množstvím svalstva mohou být ze zdravotního hlediska obézní, přestože index BMI je řadí do rozmezí ideální váhy. Stejně tak je potřeba upravit interpretaci pro populaci Asie, která má jinou stavbu těla.
BMI a hubnutí? Špatná motivace
Otázkou zůstává, zda index tělesné hmotnosti může vůbec být dobrým „odrazovým můstkem“ pro případ, že se sebou chceme „něco dělat“. „Z mého hlediska se BMI rozhodně nejeví jako vhodný výchozí bod pro hubnutí či formování postavy. O člověku samotném nám řekne jen pramálo a v některých případech dokonce dokáže zcela zkreslit realitu,“ říká Iris Mango a dodává: „Osobně bych se přikláněla k individuálnímu zhodnocení stávajících návyků, aktivit, biorytmů a možností daného člověka a k plánování bych si raději vzala na pomoc výstup z již zmíněného bioimpendančního měření.“
Jedním číslem se nelze děsit, ale ani motivovat a už vůbec nám neukáže pokroky – přitom právě na začátku naší snahy jsou i malé pokroky velkou motivací. „Často se totiž nemusí vůbec hnout ručička váhy a přitom přesto výrazně hubneme. Navíc tím nejlepším způsobem, kdy postupně ztrácíme přebytečné tukové zásoby a nabíráme svalovou hmotu. V praxi se tedy díky měření na Tanitě dozvíme, že byť jsme za 3 měsíce zhubli „jen“ 1 kg, může to znamenat, že jsme shodili 4 kg tuku a nabrali 3 kg svalů. Na indexu tělesné hmotnosti se to ale téměř vůbec neprojeví,“ dodává odbornice.
Řešení: Přístup i pohyb „na míru“
Hodnota BMI může jistě upozornit na riziko a může vést ke klíčovým krokům třeba právě při pomoci pacientovi s poruchou příjmu potravy. Na druhou stranu, nadváhy nebo dokonce obezity si je člověk patrně vědom i bez rovnic. Pokud se se sebou rozhodneme něco dělat, víme, proč to děláme. Vzhledem k cíli pak volíme prostředky – a to i ty „diagnostické“. Ideální volbou je spolupráce s odborníkem, který přizpůsobí metody přímo vám na míru a zvolí ideální postup, tedy volbu stravy a pohybu.
Pokud máme dostatek vůle vrhnout se do toho sami, můžeme se odrazit od měření u odborníka, ale dobrou volbou může být i investice do bioimpedanční osobní váhy nebo třeba aspoň měření na komplexním přístroji, dostupným v lékárně či na poliklinice. Dalším důležitým faktorem k úspěchu ve zlepšení vašeho „skóre“ je, aby vás to celé bavilo – hledejte ho v pohybu, který vám sedne. Aktuální situace a s ní nejistota ohledně zavřených fitness center a sportovišť tomu moc nenahrává…
Jednou z možností, jak si v klidu doma vyzkoušet, co nám sedí, je široká nabídka certifikovaných online programů. „U nás na Gymbee vedu program Penta Kill Body, který je zaměřený na intenzivní procvičení celého těla během pěti po sobě jdoucích dní, následovaných dvěma dny odpočinku. Ideální pro procvičení, když nám chybí pravidelný komplexní pohyb, a zároveň, když chceme rovnoměrně formovat postavu. Bez „diváků“, ale zároveň pod odborným vedením a kdykoli máme právě čas – takže konečně bez výmluv.
K čemu BMI je?
BMI je spíše statistický údaj, než přesným údajem o tom, jak na tom opravdu jsme. Je dobrým ukazatelem v rámci světových a oblastních statistik (např. podvýživa v Africe, nadváha v USA, nebo rozdíly v tělesné konstituci v oblastním nebo časovém měřítku). Pro jednotlivce může být dobrým impulsem k dalším krokům, ale je nutné pamatovat na to, že různé výsledky v BMI mohou mít různé příčiny – domnělá nadváha třeba může mít příčinu v nadměrném zadržování vody – v takových případech je na místě zjistit přesným měřením, „jak na tom jsme“ a řešit situaci s odborníkem na výživu nebo lékařem. Komplexní měření je vhodnější i pro vrcholové sportovce či nadšence do fitness a kulturistiky.