Úvod ZačátečníciJak začít běhat Jezdil jsem autem za obec, aby mě nikdo neviděl, líčí běžecké začátky čtenář

Jezdil jsem autem za obec, aby mě nikdo neviděl, líčí běžecké začátky čtenář

od Magdaléna Ondrášová

Co nás spojuje v začátcích běhání? Až na výjimky je to stud. Vstup do neznámých vod, kde se neumím pohybovat. Běžci po naběhaných stech, tísících kilometrech přehodnocují zbytečné strachy ze svých začátků. Není čeho se bát. Dodejte si odvahu tímto článkem.

Vy, co začínáte běhat, vidíte své počínání úplně jinou optikou, než my, co běháme léta. Je to přirozené. Dovolte mi představit ale druhý úhel pohledu. Běhám roky a mohu vás ujistit, že když potkám běžce, nesoudím jeho počínání. I když si to šine pomalým tempem, neznamená to zrovna, že je začátečník. Může to být někdo po nemoci, po pauze, nebo má dneska náladu prostě chvíli jít a chvíli běžet. Nebo je to zrovna ten, který běhá už roky, i když jeho tělo a tepovka na to nejsou schopny stále přistoupit. Prostě běhání i tak zkouší zlomit nebo ho jednoduše miluje. Takové běžce znám.

A když poznám začátečníka (zpravidla má takový člověk oblečení i obutí co dům dal, i já jsem začínala v turistických keckách a bavlně), zahřeje mě to na srdci. Zase jeden, co zahodil zbytečné obavy a vyrazil!

V tomto textu nenajdete tréninkový plán, jak začít běhat, ani za vás tyto řádky nevyrazí ven. Jak začít běhat jsem psala v tomto článku. V těchto dnešních písmenech jen obyčejně zmizí vaše obavy z prvních vyběhnutí. Píše je redaktorka, která už je na druhé straně barikády, někdo, kdo si vyslechl už stovky příběhů „jak jsem začal“. A abych dodala svým slovům punc, předkládám jeden typický příběh našeho čtenáře:

Začátky mého běhání byly velmi úsměvné a bolestivé. Důvody, proč jsem začal běhat, byly zlepšit svoji kondici a hlavně zdravotní problémy. Ze začátku to vypadalo beznadějně, protože jak většina asi zná z vlastní zkušenosti, po uběhnutí pár set metrů jsem byl naprosto KO. Představa, že zvládnu byť jenom pár kilometrů, byla zdánlivě nedosažitelná.

Nechtěl jsem, aby mě někdo funícího, zpoceného, červeného až na pr….li viděl, tak jsem se vždycky dopravil do odlehlých míst autem a tam jsem vyběhl. Mimochodem to dnes vidím jako naprostou blbost, protože jako naschvál jsem tam stejně potkal snad víc lidí jak kdekoliv jinde a hlavně v podstatě nikoho nezajímalo, jak vypadám. V tomto období jsem si začal hledat nějaké rady na internetu a narazil jsem na Rungo, tehdy ještě pod iDnes. Zaujali jste mě hlavně vtipnou a odlehčenou formou článků a kvalitními, nestrannými recenzemi a testy. Co závěrem? Nevzdal jsem to a dnes jsem v kondici v jaké jsem snad nikdy nebyl a co je hlavní, zdravotní problémy jsou pryč. Dokonce jsem se zúčastnil i pár závodů, včetně těch, které jste pořádali. Pro mě byl nejhezčí závod v brněnské zoo. Proto i vám chci poděkovat za to, co děláte, protože ze začátku mně to hodně pomohlo a určitě nejsem sám. Držte se
H.

I my děkujeme a zahoďte obavy, skoro všichni jsme to takto měli. Je jaro, ideální čas začít.

1 komentář

Stenly 10. 4. 2021 - 20:20

Tak pod příběh se podepisuji taky, nevěděl jsem jak se na mě budou lidi dívat, jestli nebudu trapný pokud u toho nevydržím a ostatní se budou (škodolibě) ptát – tak co běh? Proto jsem byl ochotný jet 4km autem abych si dal 5km a pak zase 4km autem zpět. Kupodivu jsem měl ale odlišnou zkušenost se schopností to uběhnout, od počátku jsem se snažil tempo moc nepřepálit a zvolenou distanci jsem zvládl uběžet. Teď se nad tím už směji.

Odpověď

Okomentovat


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.
Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky