Co nás spojuje v začátcích běhání? Až na výjimky je to stud. Vstup do neznámých vod, kde se neumím pohybovat. Běžci po naběhaných stech, tísících kilometrech přehodnocují zbytečné strachy ze svých začátků. Není čeho se bát. Dodejte si odvahu tímto článkem.
Vy, co začínáte běhat, vidíte své počínání úplně jinou optikou, než my, co běháme léta. Je to přirozené. Dovolte mi představit ale druhý úhel pohledu. Běhám roky a mohu vás ujistit, že když potkám běžce, nesoudím jeho počínání. I když si to šine pomalým tempem, neznamená to zrovna, že je začátečník. Může to být někdo po nemoci, po pauze, nebo má dneska náladu prostě chvíli jít a chvíli běžet. Nebo je to zrovna ten, který běhá už roky, i když jeho tělo a tepovka na to nejsou schopny stále přistoupit. Prostě běhání i tak zkouší zlomit nebo ho jednoduše miluje. Takové běžce znám.
A když poznám začátečníka (zpravidla má takový člověk oblečení i obutí co dům dal, i já jsem začínala v turistických keckách a bavlně), zahřeje mě to na srdci. Zase jeden, co zahodil zbytečné obavy a vyrazil!
V tomto textu nenajdete tréninkový plán, jak začít běhat, ani za vás tyto řádky nevyrazí ven. Jak začít běhat jsem psala v tomto článku. V těchto dnešních písmenech jen obyčejně zmizí vaše obavy z prvních vyběhnutí. Píše je redaktorka, která už je na druhé straně barikády, někdo, kdo si vyslechl už stovky příběhů „jak jsem začal“. A abych dodala svým slovům punc, předkládám jeden typický příběh našeho čtenáře:
Začátky mého běhání byly velmi úsměvné a bolestivé. Důvody, proč jsem začal běhat, byly zlepšit svoji kondici a hlavně zdravotní problémy. Ze začátku to vypadalo beznadějně, protože jak většina asi zná z vlastní zkušenosti, po uběhnutí pár set metrů jsem byl naprosto KO. Představa, že zvládnu byť jenom pár kilometrů, byla zdánlivě nedosažitelná.
Nechtěl jsem, aby mě někdo funícího, zpoceného, červeného až na pr….li viděl, tak jsem se vždycky dopravil do odlehlých míst autem a tam jsem vyběhl. Mimochodem to dnes vidím jako naprostou blbost, protože jako naschvál jsem tam stejně potkal snad víc lidí jak kdekoliv jinde a hlavně v podstatě nikoho nezajímalo, jak vypadám. V tomto období jsem si začal hledat nějaké rady na internetu a narazil jsem na Rungo, tehdy ještě pod iDnes. Zaujali jste mě hlavně vtipnou a odlehčenou formou článků a kvalitními, nestrannými recenzemi a testy. Co závěrem? Nevzdal jsem to a dnes jsem v kondici v jaké jsem snad nikdy nebyl a co je hlavní, zdravotní problémy jsou pryč. Dokonce jsem se zúčastnil i pár závodů, včetně těch, které jste pořádali. Pro mě byl nejhezčí závod v brněnské zoo. Proto i vám chci poděkovat za to, co děláte, protože ze začátku mně to hodně pomohlo a určitě nejsem sám. Držte se
H.
I my děkujeme a zahoďte obavy, skoro všichni jsme to takto měli. Je jaro, ideální čas začít.
1 komentář