Úvod VybaveníBěhání Jak vybrat běžeckou botu? Praktický postup krok po kroku

Jak vybrat běžeckou botu? Praktický postup krok po kroku

od Karel Holub

Vybrat dobře padnoucí běžecké boty není vůbec jednoduché. Vybrat takové, ve kterých dokážete běžet pět až deset hodin po různých površích, za sucha, mokra i sněhu je skoro nemožné. Zkusím vám popsat, jak si boty vybírám a zkouším já.

Pro nastavení kontextu řeknu, že běhám přes deset let a běhám jak po silnici, tak v terénu. Naběhám mezi 60 až 120 kilometry týdně a závodím na trasách od deseti do 100 kilometrů. Ročně otočím tři až pět párů bot a do toho občas nějaké kratší nebo delší testování. Rukama, nebo spíš nohama, už mi prošlo hodně typů bot, značek a modelů a já jsem se postupně ustálil na botách s širokou špičkou, vyšším nártem, nulovým nebo nízkým dropem a neutrálním došlapem. Široká špička je pro mě opravdu důležitá a pokud nemám dost prostoru pro práci prstů, chytají mě křeče do lýtek a nártů. Nulový drop je u mě nejspíš důsledek dlouhodobého nošení barefoot a bosé chůze. Ostatní parametry běžeckých bot se pak u mě odvíjí od konkrétní potřeby nebo zamýšleného použití.

Respektujte tvar chodidla, boty vám budou déle sloužit

Když jdu zkoušet nové boty, které neznám, dívám se rovnou na tvar přední části. Pokud je bota výrazně zúžená nebo agresivně tvarovaná na vnější nebo vnitřní straně, je mi jasné, že nebude pro mě. Špičatá kopýtka nechám finančním poradcům, já potřebuju pořádnou ploutev. Výjimkou by mohly být závodní šlupičky na krátké závody do deseti kilometrů. Ale upřímně řečeno na tuhle kategorii už jsem starý a pomalý a radši budu o pár vteřin pomalejší v pohodlných botkách. Takže vlastně i závodky už vybírám tak, abych si v nich užil desítku i maraton.

Když je přední část boty dostatečně široká, dívám se, jak je udělaný svršek. Hodně výrobců přešlo postupně na pletené svršky, které jsou sice velmi pohodlné a skvěle vypadají, ale taky se mohou snadno trhat a pokud není dobře vyřešená konstrukce boty, nemusí vám úplet poskytnout úplně dobrou oporu v pohybech do stran. Několikrát se mi tak stalo, že jsem boty s pleteným svrškem roztrhal už po pár stovkách kilometrů. Může za to kombinace širokého chodidla a většího namáhání ohybových bodů na malíkové hraně boty. A zatímco já vím skoro s jistotou, že takovou botu zničím mnohem dříve, než by bylo záhodno, tak běžec s užším chodidlem nebude mít nejspíš žádný problém a boty mu budou skvěle sloužit dlouhou dobu. Je potřeba sledovat, jak hodně namáháte boty v kritických bodech a podle toho volit vhodné kopyto a konstrukci svršku tak, aby se boty netrhaly zbytečně brzy. 

Ideální průměrný nadměrek 0,8 cm, ale jak pro koho

Svoji roli tu hraje i nadměrek. Je samozřejmě nutné nechat si v běžecké botě dost prostoru pro prsty, ale pokud to s nadměrkem přeženete, půjdete proti konstrukci boty. Ta se bude muset ohýbat v jiném místě, než bylo zamýšlené a mohou nastat nepříjemné problémy. Někdy vás může tlačit obšití jazyka do záprstních kůstek nebo nártu. V obchodě to nebudete ani cítit, ale věřte mi, že po prvních dvaceti minutách běhu to bude dost nepříjemný pocit, který vám může pokazit celý trénink a radost z nových bot. 

Nadměrek u běžeckých bot hodně souvisí nejen s okamžitým pocitem v botě, ale i s tím, jak budete boty používat. Já se u běžeckých bot pohybuju s nadměrkem kolem jednoho centimetru a je to pro mě dostatečné. Někdo volí i větší nadměrek hlavně proto, že jim při ultra závodech natékají nohy, takže třeba po 50 kilometrech mění boty o půl až celé číslo větší. Já osobně na otoky netrpím, takže jeden centimetr je pro mě dostatečný. Na kratší vzdálenosti nemám problém ani u nadměrku kolem půl centimetru a sleduju spíš to, aby noha byla dostatečně jištěna šněrováním a v seběhu z kopce mi prsty nenarážely do obsázky. 

Bota musí sedět. Tkaničkami se dá “ladit”

Když pustíte prsty do příliš těsného a častého kontaktu s přední částí boty, hrozí fialové a následně oloupané nehty. Pozor dávejte i na to, aby při příliš velkém nadměrku nedošlo k tomu, že se vám v seběhu noha posune dopředu a bude vám „lítat“ pata. To vede k vyzouvání zadní části boty a puchýřům nebo odřeným achilovkám.

U některých modelů běžeckých bot může chvíli trvat, než člověk vychytá správné stažení nohy přes nárt. Šněrování nesmí tlačit a stahovat, ale taky nemůže být moc volné. Já mám vysoký nárt, takže nechci šněrování příliš utahovat v horní části a taky nemůžu příliš stahovat spodní část kvůli široké špičce. Takže se šněrováním občas trochu laboruju, ale zatím jsem nepotkal boty, kde by nešlo vyřešit.

A jak v obchodě vyzkoušet správný nadměrek a šněrování? Pamatujete, jak vám maminka vždycky vrazila palec za patu, aby věděla, jestli vám jarní botky vydrží i na podzim? Tak metodu palec za patu bych zrovna u běžeckých bot nedoporučoval. Ono obecně statické zkoušení boty toho moc neřekne o tom, jak se bude chovat při běhu. Ideální je vyzkoušet botu aspoň na běžeckém páse a rovnou si tam zkusit více úrovní stažení šněrování přes nárt. Je potřeba vyzkoušet, jestli se prsty neposunou moc do špičky a jestli není moc volná pata. Některé obchody mají i testovací nakloněnou rovinu, kde je možné aspoň trochu zkusit pocity výběhu a seběhu kopce. Stačí se i postavit na nakloněnou rovinu a trochu zapérovat v nohách a uvidíte, jestli se noha posouvá nebo jestli bota tlačí na špičku či patu. Také je dobré zkusit, jestli bota drží i v pohybu bokem, kde se postavíte kolmo proti svahu a zatlačíte na boční hrany boty. Tohle se hodí nejen v kopcích, ale občas i v zatáčkách, kde potřebujete vědět, že vás bota podrží a netlačí. Na nakloněné rovině se dá i trochu vypozorovat, jestli chodidlo nejezdí po vnitřní vložce – to může být problém, který vede k puchýřům, ale dá se řešit dobrou ponožkou.

Prostor v botě opravdu kontroluju v ruzných situacích a spíš extrémních polohách nohy. Důležitý je pro mě i pohyb prstů směrem nahoru proti svršku, protože hlavně palec při běhu a chůzi dost aktivně pracuje a u některých bot naráží do obsázky nebo síťoviny svršku a to opět vede k otlakům nebo puchýřům. V neposlední řadě sleduju prostor kolem vnitřní a vnější hrany chodidla a jak je udělaný přechod mezi vložkou a svrškem. U některých bot tady totiž vzniká hrana, kterou necítíte když je noha v klidu, ale právě v zatáčkách nebo běhu do kopce to najednou začne tlačit a zase jsou na světě otlaky a puchýře.

Drop aneb sklon od paty ke špičce

A jak je to s tím dropem? Drop běžecké boty je sklon podešve od paty ke špičce a obvykle se jeho hodnota udává v milimetrech. Běžně se pohybuje v hodnotách mezi nula a 12 milimetry. Já obvykle volím boty s dropem nula až šest milimetrů. Tahle konstrukce mi vyhovuje vzhledem k neutrálnímu došlapu na střední a přední část chodidla. Když si na testování vezmu boty s dropem 12 milimetrů, mám chvíli pocit, že nutně musím spadnout na obličej. Jako bych celou dobu běžel trochu z kopce. A o to přesně jde. Vyšší drop může pomáhat nastavit a udržet dobrý běžecký postoj a pomoc hlavně běžcům, kteří došlapují na patu. Vyšší drop vás může efektivněji překlopit do odrazové fáze a poběžíte o kousek lehčeji.

Pokud zkusíte došlap na patu v botách s nulovým dropem, budete mít nejspíš takový “bačkorovitý” pocit. Trochu jako když plácají ploutve o beton. A navíc vás po pár kilometrech budou tahat lýtka, protože jsou daleko více namáhaná. Takže hlavní rada je taková – nesnažte se za každou cenu nutit do nulového dropu. Zapomeňte na všechny ty řeči o přirozeném běhu a pohybu. Důležité je, aby pro vás byl ten pohyb bezpečný a pohodlný. A k nižšímu dropu se třeba propracujete postupně se zlepšením běžecké techniky. Více jsme o důležitém prvku běžecké boty – dropu psali v tomto článku.

Při výběru běžeckých bot je hlavní problém v tom, že dobrou botu člověk pozná až po první stovce kilometrů. A taky se s postupem času a změně běžeckých návyků trochu mění to, co je dobrá bota. Každopádně je dobré boty vybírat a zkoušet v obchodě, kde vám poradí a nechají boty vyzkoušet nejen v klidu, ale i na páse nebo třeba nakloněné rovině. Nespoléhejte se na to, že se boty nějak výrazně “rozšlápnou” nebo přizpůsobí vašemu chodidlu. Většina běžeckých bot je tvarově relativně stálá a nemá cenu se půl roku trápit s otlaky a puchýři jen proto, že se vám líbí barvička a design a trochu toho tlačení zas tolik nevadí. Vadí. A zatímco design vám bude dělat radost možná první týden, tak to drobné tlačení vám bude vám vadit každý trénink.

A nakonec drobná poznámka pro začátečníky. Parkové cestičky, polní cesty, lesní cesty a pěšiny a dokonce ani běžné turistické cesty v našich kopcích a pidihorách opravdu nevyžadují trailové nebo krosové boty. V drtivé většině případů a situací  uděláte lépe, když si koupíte pohodlnou silniční objemovou botu s adekvátním tlumením. Dobrá silniční bota bude vždycky pohodlnější než bota do terénu a pro běžecké začátky vám poslouží daleko lépe. Přečtěte si náš článek o druzích běžeckých bot.

1

1 komentář

Stenly 20. 4. 2021 - 12:59

Osobně dost dám na různé recenze i když je samozřejmé, že co pasuje jednomu, nemusí druhému. Boty kupuji často přes internet velikost reším podle užitečné porovnávací tabulky na stránkách Baboš-sport, samozřejmě porovnávám s botou co mám doma, vcelku to pasuje. Souhlasím, že pro běžného hobíka bez terénních ambicí stačí dobrá silnička, používám je i v zimě, tedy pokud není sníh nebo led, k tomu mám trailovky z lídlu na těch pár výběhů.

Odpověď

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky

Naše stránka používá soubory cookies k zajištění kvalitního obsahu. Pokud budete pokračovat s využíváním stránky, tak automaticky souhlasíte. OK