Cvičení, ale také bojové umění a filozofie, založená na harmonii protikladů. Tai chi uklidní mysl, pomůže nám se lépe soustředit, ale dokáže snížit krevní tlak, léčit srdce a pomůže bolavým kloubům. Pojďme zjistit, co přesně je tai chi, jak dokáže léčit a proč ho cvičit až do sta let.
Tai chi jako původně bojové umění
Tai chi je původně bojové umění, vycházející (podobně jako tradiční čínská medicína) z taoistického učení, úzce spjatého s postavou čínského filozofa Lao-c‘. Jeho název pochází z čínštiny, a proto se můžeme setkat hned s několika přepisy: tai-či, tchaj-ťi, taiji a další. Všechny ale označují tutéž skutečnost a v tomto článku se budeme držet výrazu „tai chi“, který je na internetu nejčastější.
Celý název tchaj-ťi čchüan je definován jako styl bojového umění založený na principu extrémní polarity, spočívající ve střídání protikladných prvků jin a jang. Výraz tai chi označuje ve filozofii „nejzazší mez“, vesmír – tedy stav rovnováhy principů jin a jang v těle. Cílem cvičení je se této rovnováze přiblížit pomocí nekonečného pohybu protikladných cviků (tzv. forem).
Původně bylo tai chi a další bojová umění výsadou mnichů, ale v 18. století získala silný zájem laiků – i z důvodu zákazu vlastnictví zbraní a potřeby lidí naučit bránit se „vlastním tělem“. V této době se začaly profilovat jednotlivé styly tai chi (Čchen, Jang, Wu, Wuu, Sun), pojmenované podle jejich zakladatelů a známé dodnes. Spolu s nimi se mezi „obyčejný lid“ dostávala i filozofie.
Cvičení, umění, filozofie i životní styl
Tai chi je v dnešním západním světě bráno především jako cvičení a určitý způsob nastavení mysli. Protože vychází z bojového umění, najdeme v jeho sestavách mnohé cviky, spjaté s „přípravou na boj“ (fyzickou i mentální). Každá tělesná aktivita (třeba i běh nebo posilování) souvisí i s psychikou, nastavení mysli a motivací. K těm se někdy musíme individuálně dopracovávat, hledat je.
V případě tai chi je práce s myslí přímo součástí cvičení – nelze se jí vyhnout a „dělat jen ty pohyby“. Při cvičení je potřeba se maximálně koncentrovat. Z laického pohledu se totiž tai chi může zdát jako „jen takové mávání“, nicméně jde o nezvyklé pohyby, při nichž se každá končenina pohybuje v jiné ose. Musíme „vypnout“, abychom byli schopni končetiny v jednotlivých cvicích koordinovat.
Pohyb, kterým čerpáte energii
Zpočátku ono „vypnutí“ může být náročné, protože budeme mít pocit, že musíme nad každým cvikem usilovně přemýšlet. Ale tak to není – cílem je dosáhnout harmonie mysli a naučit tělo pracovat na trošku jiném principu, v harmonii s přírodou. Nesnažit se dělat cviky „na sílu“ je správnou cestou k cíli, k dosažení tzv. „kung fu“ – dokonalost, mistrovství, správně provedené cvičení.
Taoistická filozofie (ale právě i tradiční čínská medicína) pracuje s energiemi. Správně bychom při cvičení tai chi neměli energii vynakládat, ale naopak ji získávat. Tai chi je příprava, prevence – rozpouští stres, učí nás bojovat proti „vnitřnímu nepříteli“ (strach, vytěsněná traumata a vnitřní obavy), ale i některým civilizačním chorobám, které souvisejí se stresem a časovým tlakem.
Proč je tai chi tak pomalé?
Další mýtus, který je dán naším „západním“ smýšlením, říká, že cvičení musí mít dynamiku, rychlost, sílu…jinak to nedává smysl. Tai chi tuto domněnku vyvrací: Čím pomalejší, plynulejší a harmoničtější pohyby, tím lépe dostaneme energii tam, kam je potřeba. Cviky a sestavy učí správnému postoji, udržení rovnováhy a pohybům, které zapojují ty správné svalové partie a nikoli klouby.
I proto je tai chi vhodné ve vyšším věku, ale také jako kompenzační cvičení, nebo rehabilitace pro ty, kteří se potřebují rozhýbat po úrazu. To ale neznamená, že to je „brnkačka“! Už při základním postoji s mírně pokrčenýma nohama a podsazenou pánví netrénovaní jedinci brzy ucítí nohy a další svaly. Tehdy je důležité se nezatínat, ale naopak uvolnit a soustředit se na typické dýchání do břicha.
Tai-chi snižuje krevní tlak a uvolňuje mysl
Když u nás někdo ve vyšším věku cvičí, stává se často terčem chvály a respektu. Východní filozofie životního stylu cvičení berou jako přirozenost a jeden ze stupňů na cestě k dlouhověkosti – dobře tento přístup ilustruje třeba citace z knihy Su-wen níže. V praxi to v případě tai chi znamená především pozitivní vliv na kardiovaskulární systém.
Tato loňská studie potvrdila preventivní účinky tai chi u osob s vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob – prokázala, že cvičení snižuje stres, úzkosti a depresivní stavy, které tyto pacienty ohrožují. Další studie zkoumala dvě skupiny lidí s hypertenzí, přičemž u skupiny, která pravidelně cvičila, došlo ke snížení krevního tlaku. Tai chi je také vhodným „startovacím“ cvičením pro kardiaky s nadváhou.
| Cvičení jako návrat k přirozenosti Kniha Su-wen („Kniha základních otázek“, 1. stol. př. n. l), součást základního kánonu tradiční čínské medicíny:Rozhovor Žlutého císaře a nebeského mistra Čchi Poa: |
|---|
| Rozhovor Žlutého císaře a nebeského mistra Čchi Poa: „Slyšel jsem, že za dávných časů se všichni lidé dožívali sta i více let a přece jejich pohyby neochably. Dnes lidé dosáhnou padesátky a jejich pohyby už jsou malátné. Je dnes jiný svět, nebo už lidé ztratili schopnost žít přirozeně?“ |
| Čchi Po odpověděl: „V dávných dobách ti, kteří znali pravou Cestu, respektovali přirozené střídání jinu a jangu a dokázali s ním sladit svůj způsob života. V jídle byli střídmí, pravidelně střídali pohyb a odpočinek, za ničím se nepachtili a nevyčerpávali se přílišnou prací ani nezřízeným sexuálním životem. Dokázali tak dosáhnout harmonie těla a ducha i naplnit člověku daný věk, který čítal více než sto roků. Teprve potom odcházeli z tohoto světa. |
Jak si „zadělat“ na vitální stáří
Tai chi rozhodně není žádné „parkové cvičení pro důchodce“, i když tak na první pohled může vypadat. Cvičící skupinky bývají často věkově velmi smíšené, což poukazuje na dvě věci – tai chi je aktivitou stírající věkové rozdíly, a zároveň cvičením, kterému se můžeme věnovat dlouhodobě a využít ho jako způsob, jak udržet tělo v kondici, a jako prevenci zranění (třeba při jiných sportech).
Pravidelné cvičení tai chi udržuje pružnost šlach a svalů, zbavuje bolesti zad a kloubů (protože zpevňuje svaly v jejich okolí), protahuje opomíjené svalové skupiny a pomáhá nám zůstat soustředění. Sestavy cviků (ta základní má 37 pohybů) pomáhají i cvičit paměť. Cvičit můžeme dokonce i po úrazu – existují různé přizpůsobené sestavy a dokonce i sestava pro vozíčkáře.
Jak začít: Pozvolna a s učitelem
Důvodů, proč s tai chi začít, je mnoho. Dalším aspektem je i cvičení v kolektivu a získání nových přátel, se kterými se můžete vzájemně inspirovat. Tai chi není o soutěžení, ale spíše o zdokonalování sebe sama – i to se ale dělá mnohem lépe za podpory stejně naladěných lidí. Zůstává otázka – jak začít? Existuje spousta návodů na internetu, ale pro začátečníky je ideální skupinka s lektorem.
Lektor, nebo chcete-li mistr, vám vysvětlí základy techniky pohybů a dýchání, „zasvětí“ vás do filozofie kolem tai chi a také vám pomůže najít správný směr – styl Čchen je kvůli zařazení spíše nižších postojů mnohem náročnější (i na fyzičku) než například Jang. Zkušení „cvičenci“ také radí si na začátek vyzkoušet více kurzů a lektorů a vybrat si, co vám osobně bude sedět.
Zní to jako otřepaná fráze, ale tai chi je víc než cvičení. Je to i životní styl, ve kterém se může najít každý. Není to žádné „ezo“ a není potřeba v nic věřit – na začátek stačí nebýt skeptický k zákonům přírody a energiím, které z ní vlastně (vědomě i nevědomě) čerpáme všichni. Proč nezkusit přirozené působení sil využít naplno a zjistit, co všechno naše tělo (ještě) dokáže?