A je to zase tady. Se změnou času se stává tma kámoškou, která nás obvykle provází v mimopracovní části dne. Není tedy divu, že si potřebujeme trochu přisvítit. A pokud se pohybujeme venku, potřebujeme čelovku. Ale jakou? A potřebujeme ji opravdu všichni?
Předem si můžeme říct, že kdo se pohybuje ve městě pod veřejným osvětlením, možná čelovku ani nebude celou zimu potřebovat. Pobíhání jen tak v parku po hezky vyasfaltované cestě, je možné i na několika neosvětlených metrech zvládnout potmě bez kolize.
Pro ty ostatní, kteří se vydávají i mimo jistotu veřejného osvětlení, do terénu za město, jsou tu čelovky. Ale jejich výběr znamená prostudovat parametry a vědět, které z nich potřebujeme více než ty další. A s tím vám pomůže tento článek.
Vybíráme hlavně podle toho, jak čelovka svítí
Ačkoli si možná někdo pamatuje z hodin fyziky, že ke světlu se vztahuje hned několik veličin, které popisují různé jevy, při nákupu čelovky nám obchodníci předloží především údaj o světelném toku. Tato veličina je vyjádřena základní jednotkou „lumen“ (zn. lm), která určuje to, jak silně svítidlo svítí. Platí, že čím vyšší údaj, tím více světelného toku. Jedná se o formu výkonu, který vlastně říká, jaká energie je zdrojem vyzářena za časovou jednotku.
Kromě světelného toku potřebujeme pro pohyb venku ještě znát dosvit. Ten informuje o tom, jak daleko čelovka dosvítí. Dosvit je vázaný na světelný tok a platí, že čím vyšší světelný tok, tím větší dosvit.
Nejlevnější čelovky se objevují s údaji světelného toku pod 100 lm a dosvitem kolem sta metrů maximálně. To je pro běh málo. Když se člověk pohybuje rychleji než při chůzi, potřebuje vidět dál a víc. Ideální je hledat v hodnotách 100 až 400 lumenů a adekvátně tomu i vyšším dosvitem. Vyšší hodnoty už jsou nadbytečné, pokud nepotřebujete čelovku pro extrémní výkony a využití.
Výhodou, zejména pokud provozujete různé aktivity, je čelovka, u které je možné volit různé režimy, které pomáhají dosvit regulovat podle potřeby. Jejich přepínání (a obecně i samo zapínání a vypínání čelovky) by přitom nemělo být složité. Uvědomte si, že přepínat budete zařízení umístěné na hlavě, tedy na něj neuvidíte.
Výhodou může být i červené světlo, kterým některé čelovky disponují. To může pomoci například v mlze.
Jaký je zdroj napájení?
Čelovky jsou na baterie (obvykle tužkové nebo mikrotužkové), na lithiové baterie nebo je možné napájet pomocí Li-ion akumulátorů. Volba je na osobních preferencích a každá forma může mít svá pro i proti. Já osobně nejsem příznivcem tužkových baterií, především proto, že jejich výdrž není moc dlouhá a je nutné neustále myslet na jejich průběžné doplňování. Nicméně čelovku na tužkové baterie mám (v tomto případě u mne vyhrálo hledisko ceny). Akumulátor je mi uživatelsky příjemnější, protože jednak nemusím řešit neustálé shánění baterií, jednak obvykle dá vědět, pokud klesne jeho kapacita pod určitou úroveň a samozřejmě také vydrží déle.
Zdroje čelovek je však možné vnímat i opačně – pokud mi nevadí nosit s sebou baterky v kapse, je to super zdroj, u kterého se mi nestane, že zůstanu někde v přírodě uprostřed noci, když nemám větší a těžší powerbanku pro nabití akumulátoru. Navíc i pokud baterie zapomenu, je velká pravděpodobnost, že je téměř kdekoliv dokoupím. Když zapomenu nabíječku nebo powerbanku, obvykle akumulátor nedobiju.
Pokud to mám shrnout, pak záleží tedy na osobních preferencích. Ale pro kratší běhy v civilizaci jsou tužkové baterie úplně dostačující. Akumulátor potřebují především ti, kteří se vydávají na dlouhé běhy a potřebují větší výdrž a také ti, kterým vadí, když jim chrastí v kapse vždy nějaká baterie. Zdroj napájení ovšem považuji za tu nejméně podstatnou sekci výběru čelovky, kromě údaje, který se zdrojem částečně souvisí. Tím je výdrž. Chceme, aby čelovka svítila dostatečně dlouho dle našich potřeb.
Mějte ale na paměti, že jde o údaj, se kterým mohou výrobci poměrně kouzlit. Pro někoho je výdrž stav, do kdy čelovka ještě poskytuje nějaké světlo. Co na tom, že jde o pohasínající bludičku. Pro jiné výrobce (zejména ty, kteří mají na trhu své dobré jméno), je výdrž údaj, který říká, jak dlouho vydrží čelovka svítit uživatelsky komfortním způsobem.
Odolnost a hmotnost
Na běhání není vždy nejideálnější počasí. Je tedy vhodné, aby čelovka disponovala nejméně označením IPX4 (ochrana proti stříkající vodě). Samozřejmě, pokud vím o tom, že jsem vyznavačem extrémních výkonů v extrémních podmínkách, volím ochranu ještě vyšší.
Hmotnost čelovky je podstatným hlediskem pro výběr tím víc, čím déle bude čelovka používána. Platí úměra, že čím déle je čelovka používána, tím je výhodnější ji mít lehčí. Nejlehčí čelovky váží i kolem pouhých padesáti gramů, těžší mohou mít i několik set gramů. Pro lepší uchycení mají také některé čelovky kromě pásku kolem hlavy ještě pásek přídavný, středový. Takové uchycení zabraňuje případnému pohybu čelovky, ke kterému může vlivem otřesů při běhu docházet. Právě pro ochranu před smekáním a pohybem bych středový pás doporučovala.
Pro lepší rozložení hmotnosti někteří výrobci dávají akumulátor na zadní stranu popruhu. Pohodlnost takového rozložení je potřeba vyzkoušet a zhodnotit individuálně. Někomu nemusí vyhovovat (někdy poměrně velká) krabička doléhající na zátylek.
Další tipy pro výběr
- Pokud pořizujete čelovku poprvé, zkuste si nějakou půjčit například od kamaráda. Zjistíte tak nejlépe co potřebujete, jaké ovládání vám vyhovuje, a jaké další vlastnosti se vám hodí, či jaké uchycení je pro vás to pravé.
- Na škodu nejsou akce poskytované výrobci typu „pokud vám nebude produkt vyhovovat, garantujeme vrácení peněz“.
- Pokud chcete ušetřit, a už máte vybraného favorita, zkuste zapátrat v e-shopech v sekci zboží vráceného ve 14 denní lhůtě. Takové zboží bývá o něco levnější, přitom je kryto plnou zárukou.
A nezapomeňte. Čelovka sice pomůže vidět, ale neméně podstatné je také být viděn. Používejte pro pohyb venku za snížené viditelnosti reflexní prvky!