Běžecké hole: to jsou ty na treking, nebo jiné? Řekneme také, k čemu se hodí

6,4K

Než se s nimi sžijete, může se to zdát jako otrava, ale časem vám dodají stabilitu a uleví nohám. Řeč je o holích na běhání. Zaměříme se také na to, v čem jsou výhody či slabiny holí z hliníku, nebo že existují i jiné systémy, než poutka na rukojetích.

Běžecké hole se řadí mezi vybavení, které nepoužívá zdaleka každý. Je ale řada případů, kdy mohou hole výrazně pomoci. Dejte si však pozor na to, že nejsou hole jako hole. Proto se na tuto problematiku dnes podíváme trochu více do hloubky.

Mezi jednotlivými typy holí mohou být obrovské rozdíly a každý typ slouží ke zcela jinému účelu. Aby toho nebylo málo, tak se jen velmi těžko hledá jednotná terminologie a setkat se můžete s různými názvy stejného typu holí, nebo dokonce i se stejným názvem pro dvě různé kategorie.

Běžecké hole a jejich užití v tréninku

Prvním typem holí, na které přijde řeč jsou “běžecké” hole určené pro aktivní podporu odrazu. Tento typ holí se používá pro speciální trénink a jejich délka se blíží holím běžkařským. Ostatně zapojení do pohybu se také tomu běžkařskému velmi blíží, kdy se holemi aktivně odrážíte do odrazu. Na rozdíl od běžek je ale frekvence kroku při běhu mnohem vyšší, takže máchat holemi v rukou a odrážet se, je pořádná dřina. Proto se taky tento typ používá výhradně na krátké a intenzivní tréninky jako silový doplněk. 

Trekové hole nejen na chůzí

O něco častěji se používají trekové hole, nebo hole na nordic walking. Mezi těmito dvěma kategoriemi nenajdete žádné zásadnější rozdíly a v obou případech slouží primárně jako opora a nástroj, který pomůže ulevit nohám a rozloží zátěž rovnoměrněji na celé tělo.

Délka tohoto typu holí se blíží holím na sjezdové lyžování. Ruka svírající hůlku zapřenou o zem by měla svírat pravý úhel. V tomto případě už nejde o aktivní odraz, ale o oporu. S holemi se můžete opírat, či zapírat především při chůzi a běhu do kopce, což vaše stehna velmi ocení. Nic ale nebrání ani využití na rovince, nebo dokonce v sebězích, kde to chce sice trochu zvyku, ale jakmile umění běhu s holemi ovládnete, tak v nich najdete skvělého pomocníka pro udržení stability a celkově bezpečnější a kontrolovanější seběh. 

Co dělat, aby se mi na lyžích nic nestalo a co dělat, když se něco stane

Kdy se hole vyplatí

Asi vás nepřekvapí, že trekové hole běžci nejčastěji používají při dlouhých trasách v terénu. Okamžik, kdy se hole vyplatí, je velmi individuální, ale obecně platí, že čím větší kopce a čím více kilometrů, tím více vám hole mohou pomoci. U kratších běhů s mírným převýšením by přece jen více překážely, než pomáhaly.

Užitečné mohou hole být i v zimních měsících, kdy se budete obávat pádu. Ve sněhu, bahně a ledu můžete ocenit další dva opěrné body navíc, které sníží riziko podklouznutí a pádu na minimum. V tomto případě se vyplatí vzít hole i na kratší výběh po své oblíbené trase v blízkosti domova.

Kromě rozdílů v délce různých typů holí, jsou rozdíly i v jejich konstrukci. 

Jak vybrat ty správné?

Vybírat můžete z několika typů madel a způsobů skládání. Pořídit se dají i kompaktní hole vyrobené z jednoho kusu materiálu. Ty jsou lehčí a pevnější, ale zdaleka ne tak praktické – většina sportovců hole v průběhu dlouhých horských aktivit rozkládá a skládá (do batohu) podle potřeby.

Různá madla a úchopy

Začneme-li od madel, tak máte na výběr od klasických z korku nebo pěny, která jsou určena pro obyčejný úchop a zajištění zápěstí obyčejným poutkem. Leki a Fizan ale u svých holí nabízejí speciální systém, kdy běžec má na dlani speciální rukavičku, která se do hole zacvakne jedním pohybem a pevně se připojí.

Oba způsoby mají své výhody i nevýhody. Rukavičky jsou spolehlivější a lépe přenáší sílu z ruky do hole, ale bez nich se hůl nedá použít, protože minimalistické madlo se nedá dostatečně pevně uchopit. Klasická textilní poutka v kombinaci s pěnovým či korkovým madlem jsou v tomto směru “blbuvzdorná”, ale navlékání a svlékání poutka ze zápěstí může některé běžce rozčilovat a ani přenos síly není tak dokonalý jako systému Leki Trigger shark, nebo poutka od Fizanu.

Skládací, nebo zasouvací?

Proč chtít, nebo nechtít pevné hole, jsme už zmínili. Většina běžců dává přednost holím skládacím, kde jsou nejčastěji k vidění systémy tzv. lámací, kdy se hůl rozkládá na tři samostatné díly spojené lankem, nebo systémy zasouvací. V poslední době někteří výrobci nabízejí i kombinaci obou těchto variant, kdy se hole lámou a horní díl je výškově nastavitelný zasouváním.

Výšková nastavitelnost zní obecně jako skvělá věc, ale v praxi ji použijete minimálně. Výjimku tvoří případy, kdy hole sdílíte s dalším běžcem, který má výrazně odlišnou výšku. Při běhu je mnohem bezpečnější a jednodušší k použití varianta lámací, neboli „Z Poles“. Tyto hole mají pevnou délku, takže nehrozí zasouvání, nebo složité hledání správné pozice. Skládat i rozkládat se dají ve vteřině a jsou velmi tuhé. 

Hliník versus karbon

Posledním bodem je materiál. Základní hole jsou vyrobeny z hliníku, který je levnější, ale obvykle těžší a měkčí. Alternativou jsou karbonové hole s nižší hmotností, vyšší tuhostí a samozřejmě také vyšší pořizovací cenou. Dilema karbon versus hliník zde bude podobné jako při výběru nového kola a dalšího sportovního náčiní. Obě možnosti mají své výhody i nevýhody.

Pokud vám nevadí vyšší investice, tak bude karbon jistě lepší volba. Hliník má ale často lepší poměr mezi cenou a výkonem a pokud nejste úplně z kategorie těžké váhy, pak si s měkkostí hliníku nemusíte vůbec lámat hlavu, protože ji pravděpodobně vůbec nepocítíte.