Legenda a zakladatel českého ultra Tomáš Rusek: za 48 hodin uběhl 433 kilometrů

Při šestidenním etapovém závodě v Austrálii zase urazil neuvěřitelných 812 kilometrů. Nebavíme se zde o závodech na kole, Tomáš Rusek byl vášnivý běžec a svůj koníček přetavil i do organizování závodů. Jak svýma očima vidí živoucí legendu, sepsal jeden z dalších význačných českých ultramaratonců, Dan Orálek.

Mnoho dnešních běžců, kteří začali pár roků zpět, má představu, že ultramaraton je jen další módní záležitost, která přišla na svět společně s aktuální oblibou běhání. Je pravda, že běh je asi na vrcholu popularity v rámci celé historie běhu jako sportu, ovšem běh jako prostředek pohybu má historii tak dlouhou, jako je historie lidstva.

Také ultramaraton (i když se mu tak neříkalo) má jako sport o dost delší historii než například maraton, který se objevil poprvé až na olympiádě v Aténách roku 1896. Na druhou stranu rozvoj olympijského hnutí a také běhání maratonů odsunulo ultra tratě do pozadí na dlouhých asi 90 let. V Československu sice moc běhů nad maraton nebylo, ale za to tady byla celá řada dlouhých pochodů na 50, 100 i více kilometrů, které někteří odvážlivci místo pochodování raději běhali. V 80. letech se objevilo i pár závodů na klasických ultramaratonských tratích jako bylo 100 km a 24 hodin a zároveň se začala profilovat generace ultramaratonců, která se dokázala prosadit skvělými výkony i na mezinárodní scéně. Některé jejich úspěchy stále ještě nebyly překonány. Mezi běžci, kteří tehdy začínali a dosáhli opravdu na ty nejvyšší mety patří Tomáš Rusek. 

Tomáš je ročník 1948 a první jeho ultramaraton, který najdete ve statistikách, je 100 km z roku 1977, kdy mu bylo 29 let a hned to bylo pod 7 hodin, tedy přesněji 6:58:25. Pro ty, co nejsou úplně v obraze, tak poslední Čech pod 7 hodin byl Orálek v roce 2011. 

Tomáš v 80. letech na poli ultramaratonu startoval především ve 100kilometrových závodech, ale hlavně na těch zahraničních. V té době pracoval na vysoké veterinární škole a podle neověřených informací jeho spolupracovníků – pořád běhal. Tehdejší situace ještě ultramaratoncům do karet příliš nehrála. Svými starty v zahraničí si zároveň začal plnit svou druhou nebo spíše první vášeň, kterou vždy bylo cestování. Když se podíváte na seznam výsledků ve statistikách, tak můžete vidět závody v Itálii včetně legendárního 100 km del Passatore. Belgický závod Nacht van Vlaanderen nebo slavná stovka ve Franouském Amiens. Zvláště Itálie patřila mezi jeho oblíbené země. 

V 90. letech se pro Tomáše, stejně jako pro všechny občany Československa, otevřel celý svět, a kromě toho začal závodit na delších tratích, což znamenalo mnohem více trénování a pochopitelně i cestování. Na druhý pokus se mu povedlo zaběhnout za 24 hodin 236 km, a to v Basileji. Itálie byla pro Toma velmi oblíbená země a běžci v Brně těží z jeho kontaktů dodnes, když se pravidelně zúčastňují závodu v Castel Bolognese. Jde o závod na 50 km a mohu ho jen doporučit, protože italská pohostinnost, srdečnost a také jméno, které si zde Češi za 30 let získali, nám stále otevírají dveře v každé nové sezóně. 

Tomáš byl ovšem činný i organizačně, protože hned v roce 1990 stál u založení Československé asociace ultramaratonců jako její prezident a hned po rozdělení našich států také vzniká jeho přičiněním Česká asociace ultramaratonců (ČAU), která funguje do dnes. 

Protože ultramaratonci chtějí vždy běžet ještě dál, tak se mezi jeho závody v roce 1994 objevil i závod na 48 hodin, a to v německém Kolíně, kde zaběhl výkon světové úrovně v délce 403 km, což mu zajistilo vstup na ten nejslavnější závod na 48 hodin, který se běhal ve francouzském Surgeres. Tam v roce 1995 zaběhl český rekord – 433,384 km, který byl dlouhé roky druhým nejlepším výkonem za světovým rekordem Yiannise Kourose, který mimochodem ve stejném závodě běžel 470 km a rok později zde ustanovil do dnes platný světový rekord v hodnotě 473,495 km.

Tomáš se kromě účasti na závodech také rozhodl pár závodů uspořádat a mezi ty slavné, které se už neběhají, patřilo také 48 hodin v pavilonu „Z“ brněnského výstaviště. Tento závod se konal až do roku 2009, a kromě toho, že byl ve své době jediným halovým závodem na 48 hodin, zde padl dvakrát světový rekord. Poprvé v podání dalšího běžce napojeného na Brno, Jardy Kocourka, který v roce 1998 zaběhl 423,262 km a až v roce 2007 ho překonal Tonny Mangan s výkonem 426,178 km.

Nemoc, která se nazývá ultramaraton, má svou progresi, a tak Tomáš v už v roce 1996 běžel první šestidenní závod v USA s výkonem 706 km, aby o týden později startoval na dalším taktéž šestidenním. Tentokrát šlo o slavný závod v Colacu tedy v daleké Austrálii a zaběhl 812 km.

Tomáše šlo v těch letech potkat na závodech v Brně, a hlavní rozdíl oproti ostatním běžcům byl, že na závod přiběhl, potom závodil a nakonec zase odběhl. Spousta lidí měla pocit, že neustále běhá a vlastně nebyli daleko od pravdy. Tomáš v roce 1997 změnil zaměstnání a z vedoucího ústřední knihovny veterinární školy se změnil v pošťáka, tedy přesněji poštovního dělníka. Jeho práce spočívala v čištění poštovních schránek, a pokud se ptáte, proč to dělal, tak vězte, že opět kvůli běhání. Celé kouzlo spočívalo v tom, že měl sice nárok na služební vozidlo, ale on ve službě běhal mezi schránkami, a ještě využil ušetřený benzín. I mezi několika dnešními ultra profesionály nebude asi moc běžců, kteří by dokázali naběhat více kilometrů. 

Dá se říci, že Tomáš je poněkud hyperaktivní, protože kromě běhání a toho, že založil ČAU, také založil několik dalších závodů a dva z nich přetrvávají až do dnes. Prvním byl Moravský ultramaraton, čili MUM, v roce 1992, který měl ovšem v prvních ročnících poněkud jiný formát než dnešních 7 maratonů v 7 dnech, které mají cíl v jednom místě – v Lomnici. Závod měl 10 etap a ty se běžely pokaždé z jednoho místa do dalšího. Navíc díky Tomášovým mezinárodním známostem byl závod velmi dobře obsazen především zahraničními běžci, byť se nedá říci, že by ti z Česka MUM neběhali.

Tím druhým závodem, který trvá do dnes, je závod s trošku složitějším názvem Transmoravský masochistický terénní běh, čili TMMTR, který se koná týden po MUMu a je to výrazně komornější a náročnější akce, než je větší a mediálně známější MUM. Jde o 100mílovku inspirovanou závodem MMTR na 50 mil v USA, který Tomáš vyhrál v roce 1991. Závod se původně běhal z Olešnice do Vsetína či Luhačovic nebo opačným směrem, pak z Olešnice do Lulče a zpět. Dnes z Lomnice do Nemojan a zpět. Pro ty, kteří se ještě necítí na plnohodnotnou americkou klasiku, je k dispozici dětská verze v podobě 100km závodu.

Poslední rok, který Tomáš opravdu závodil byl rok 1999. Ne že by potom už nezávodil, ale kvůli problémům s kolenem se už nemohl dostatečně připravovat a výkonnost v závodech šla dolů. Mimochodem v tom roce běžel třikrát šestidenní závod, 250 km v Japonsku, 24 hodin a také 48 hodin. Protože po roce 2000 už tolik nezávodil, přirozeně také méně cestoval, což si vykompenzoval tím, že ukončil svou poštovní kariéru a začal dělat průvodce pro několik cestovních kanceláří. Spousta zájezdů bylo cyklistických a mezi jeho destinace patřil Nepál, Himálaje, Vietnam a další místa v Asii, kde všude zúročil svoji kondici a také znalost jazyků, která mu pomáhala jak při cestách, tak při organizaci závodů.

V jeho práci a cestování ho v roce 2017 na chvilku omezila totální náhrada běháním poškozeného kolene, ale mnohem více omezení v jeho cestách přinesla v posledních dvou letech čínská chřipka. Na druhou stranu se tímto Tomovi uvolnily ruce k tomu, aby se mohl vrátit do organizačního výboru Moravského ultramaratonu. Takže každému, kdo chce naživo potkat otce zakladatele Českého ultramaratonu lze jen doporučit, ať se jde proběhnout na jeden ze závodů, které v 90. letech Tomáš Rusek zakládal.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.