Sport ji provázel celým životem, lyže, kolo, windsurfing. Teď je Andie 46 a půl a dosud ji nepustil jeden nesplněný sen, uběhnout maraton, přestože stále trpí následky dřívější těžké autonehody. Na RUNGO.cz se budete moct každý měsíc inspirovat její přípravou, kterou jí provede trenér Jan Kohut.
V roce a půl ji rodiče postavili na „medvídkové“ lyže. Dětství s rodiči instruktory lyžování je dost předvídatelné, ale Andie tím nijak netrpěla. Se sportovním duchem se narodila a co víc, s náturou lvice bojovnice, jak se později ukázalo.
Už během základní školy prostřídala velké množství sportů. Byla členem lyžařského oddílu a jako součást přípravy na závodní sjezdové lyžování dělala gymnastiku, bojové sporty, atletiku, triatlon i cyklistiku. Lezla po skalách, jezdila na windsurfu, skateboardu, dalo by se pokračovat ještě dlouho, stala se z ní zkrátka sportovně všestranná holčička, které sport zalezl pod kůži a neopustila ho ani po ukončení aktivního závodního lyžování. Podpora rodičů v tom sehrála důležitou roli. Vždy ale cítila, že je spíše vytrvalostní než rychlostní typ.
K běhání si sice párkrát přivoněla prostřednictvím triatlonu nebo orienťáku, ale jako sportovkyně s tolika zkušenostmi Andie moc dobře ví, že zaběhnout maraton „na hec“ není ani zdravé, ani uspokojující. Sen o zdolání běžecké královské disciplíny může být naplněn jen tak, že projde řádnou přípravou, po které bude vědět, že stojí na startu závodu s vidinou určitého cílového času a ne s otazníkem, zda vůbec zvládne celou dobu běžet.
Každý příběh má dvě strany
S jakými kartami jde do své přípravy? Kromě bezvadných „papírových“ předpokladů bohatých sportovních zkušeností stojí proti Andie fakt těžké autonehody v roce 2007.
Andie svůj sen o maratonu vyslovila poprvé ve svých 30 letech (rok 2006). Rozhodla se začít trénovat a nejpozději do svých čtyřiceti ho uběhnout. A skutečně se začala sama systematicky připravovat. Za několik měsíců už běhala denně pět až deset kilometrů podle toho, kolik času jí zbývalo při péči o malého syna. Až do čelní srážky s autobusem, kdy zažila klinickou smrt a priority v tu chvíli byly úplně jinde. Vlastně jaké priority, ztratila paměť, vrátila se na úroveň svých 14 let, nepamatovala si cizí jazyky, učivo střední i vysoké školy, to, že porodila syna, natož sen o nějakém maratonu.
Za jízdy sama v autě omdlela a čelně se střetla s autobusem. Do nemocnice ji přivezli prakticky mrtvou. Roztříštilo se jí v těle skoro vše, co mohlo, byla v kómatu a přišla o slezinu. Za měsíc v nemocnici přibrala z 58 kg na téměř 100 kg. Domů odjela na vozíku a další dva roky chodila o berlích. Prošla si čtyřmi lety aktivní fyzioterapie, dalšími operacemi a komplikacemi, které vyústily v chronickou bolest, se kterou se musela naučit žít.
Andie trápila její hmotnost, ale lékaři jí vysvětlili, že boj je marný, může za to chemie, která jí současně zachránila život. Ale za 10 až 15 let se to prý srovná.
Díky tomu, že od malička sportovala a byla zvyklá makat, neptat se, proč já, brala vše tak, jak je a hledala cestu, jak to změnit, posunout. Nikdy nic nezabalila, i když třeba polevila… Od autonehody se deset let učila znovu žít, nehledala zkratky, nic nepřeskakovala. Ostatně to ani po autonehodě neumí – skákat, seskakovat, přeskakovat. A to je její další výzva, naučit se to znovu.
Výzva na podruhé
V květnu to bude od autonehody 15 let a Andie přiznává, že vše je už nějakou dobu na správné cestě. Nastal čas oprášit sen. Uběhnout maraton. Čtyřicátiny už jsou dávno ty tam a kulatá padesátka je teď krásná nová výzva. Svůj handicap si nepřipouští. Když jí lékař řekne, že vlivem posunuté čelisti se jí hůře dýchá a pozná to i při chůzi, Andie řekne, že při běhu to půjde líp! Vysoký tlak? Bude si ho hlídat. Trombocyty? Na to má léky.
Tentokrát Andie cítí, že se okolnosti změnily, také její věk poskočil a na přípravu si netroufá sama. Oslovily jsme společně skvělého trenéra Jan Kohuta, který je velmi vytížený, ale houževnatost Andie ho zaujala natolik, že jí chce k jejímu cíli pomoct! Zbývají necelé čtyři roky. Uběhnout maraton by chtěla do konce roku 2025.
A co říká Andie? „Příprava na maraton je cestou ke zvyšování si výkonnosti a cestou ke snu. Motivací je trénink. Cesta je cíl. Bude dlouhá, náročná, možná se zastávkami, ale bez zkratek.“
Výška: 171.
Váha: 76.
Začínáme.
