Ve chvíli, kdy se děti rozlétnou z rodného hnízda do světa, se diametrálně nezmění život pouze jim, ale také rodičům. Protože se jedná o velkou životní změnu, často obrátí život doslova vzhůru nohama. Není třeba antidepresiv. S klinickou psycholožkou Mgr. Lenkou Šnajdrovou jsme zmapovali možnosti, jak si z teskné situace pomoct přirozenou cestou.
Jakmile potomci vyrazí za kariérou nebo láskou do světa, rázem vznikne rodičům nenaplněný volný čas a často nevědí, co s ním. Péče o rodinu především ženám, i když čest příkladům mezi muži, zabírá mnoho času a myšlenkové kapacity. Co si ale počít se životem, když už vás děti přestanou tolik potřebovat?
Prevence je lepší než hasit požár
Zejména ženy často propadnou melancholii, ve vážnějších případech i depresi. Objevují se pocity opuštěnosti, příchodu stáří a ztráty jistot. Právě o této chvíli říká psycholožka Lenka Šnajdrová: „Potíže spojené se syndromem prázdného hnízda jsou problémem, o kterém se mluví v souvislosti s obdobím, kdy potomci odcházejí od rodiny do svého bydlení a starají se o většinu svých potřeb sami, bez pomoci rodičů.“
Podle ní se už méně hovoří o tom, že potížím spojeným s prázdným hnízdem předchází mnoho let, kdy se rodiče na odchod potomků mají možnost pomalu připravovat. S trochou nadsázky lze říct, že už od narození dítěte se začíná rozhodovat o tom, jestli se jednou v budoucnosti budeme trápit kvůli jeho osamostatnění, nebo jej přijmeme jako zajímavou fázi našeho života.
„Zapomínáte na spoustu let na své potřeby, kondici, kariéru, vztah s partnerem? Nebo si naopak vůbec neužíváte chvíle s dítětem tak, jak byste si přáli?“ ptá se psycholožka Lenka Šnajdrová. Rovnou doplňuje, že oba tyto přístupy mohou vést k obtížím ve chvíli, kdy vás dítě – teď už jako mladý dospělý – opouští.
Jak z této životní etapy vybruslit, jak najít nový směr a zaplnit volný čas?
Jako prevence a první pomoc se nabízí zařadit ještě v době, kdy pečujete o dítě, do života více koníčků a v nich se realizovat. Tady Lenka Šnajdrová doporučuje: „Sport je jedním ze způsobů, jak si najít prostor pro dosažení určité rovnováhy mezi obětováním se dítěti a nezájmem o jeho výchovu.“ Je to také varianta, jak s duševním stavem zlepšit i kondici a zdravotní stav.
Dále psycholožka doplňuje, že na jedné straně sport dává prostor pro to, abychom s dítětem trávili nějaký čas a připravovali ho na život a na druhé straně nabízí i nám náplň času, která nesouvisí jen s péčí o potomky. Jedná se však o sport, který se přinejmenším v prvních letech dítěte nezaměřuje na jeho výkon, ale spíš na společné udržování se v kondici a radost z pohybu.
Dále Lenka Šnajdrová popisuje, jak se postupně mění přístup ke sportu spolu s růstem dítěte: „Později dochází k pozvolnému oddělení sportovní činnosti rodiče a dospívajícího, který často bývá mnohem zdatnější než rodič. Ale stále tady zůstává něco, co je může do určité míry spojovat. Současně rodiči zůstává koníček, který mu přináší radost a náplň času i ve chvíli, kdy se jeho dítě osamostatní.“
Najděte si cíl, který vás bude těšit
Sportovat se dá samostatně, s partnerem, nebo i se skupinou kamarádek, záleží na tom, jaká aktivita vás bude bavit. Neuškodí si dát třeba do budoucna nějaký cíl. Může to být například něco podobného, jako že uběhnete deset kilometrů. Zkusíte se zúčastnit nějakého závodu. Projedete na kole svá oblíbená místa. Vyzkoušíte sport, který vás vždy lákal, ale s dětmi jste na něj neměli čas.
„Některé ženy se cítí dobře, když mohou soutěžit a vidět své výsledky. Obyčejně však mívají trochu jinou představu o tom, čeho chtějí dosáhnout, než muži. Odměnou jim bývá třeba pěkná postava, či možnost zajít si po tréninku povykládat s kamarádkou. Vzhledem k tomu, že s přibývajícími léty už zkrátka výkon ve sportu nebude tak úžasný, mohou ty soutěživější trochu strádat při srovnání svých výsledků s mladšími sportovci. Na druhé straně trocha závodění sama se sebou je občas úžasně motivující – zvládnu dnes patnáct kliků, nebo dvacet?“ rozvádí možná úskalí odbornice.
Ale i tady platí, všeho s mírou
Člověk by se ale neměl upínat k jediné činnosti jako smyslu života. Může přijít moment, kdy není možné z různých objektivních důvodů sportovat. Komplikace může přinést také intenzivní trénink bez odpočinku a potřebné regenerace, potom snadno může dojít k přetrénování nebo ke zranění.
„Jako všechny užitečné věci v našem životě, i sport se může stát problémem,“ varuje před zaměřením pozornosti pouze jedním směrem Lenka Šnajdrová. K tomu upozorňuje: „Pokud bude sport naším jediným lékem na strach z osamělosti, jedinou náplní života, která skutečně za něco stojí, brzy zjistíme, že to není správné řešení. Ubývající síly a přicházející pohybová omezení, která s sebou přibývající léta nutně přinášejí, náš výkon ve sportu postupně zhoršují.“
Teď máte možnost dělat vše, na co dříve nebyl čas
Pokud tedy zrovna přemýšlíte, jak zaplnit prázdné místo po každodenní přítomností potomků ve vašem životě, vyzkoušejte více činností, které vás budou bavit. „Velmi důležité bývá dopřát si i další smysluplnou náplň svých dnů, ať už je to kariérní rozvoj či nějaká nesportovní záliba,“ podotýká psycholožka Lenka Šnajdrová a na závěr doplňuje: „Pak i s přibývajícími léty bude sportovní aktivita jedním z nástrojů, které nám umožní žít spokojeně.“
Mgr. Lenka Šnajdrová, klinická psycholožka a psychoterapeutka
Pracuje v psychologické ambulanci v Mikulově. Napsala knihy Psychoterapie našich prababiček, Léčivý rodokmen a Tajemství ve vaší hlavě, které vydalo nakladatelství Portál.
Ve volném čase se věnuje józe a pěší turistice, příležitostně též cyklistice a plavání.
Autorka textu: Šárka Spáčilová
