Opravdu stačí několik sekund. Sami se přesvědčíte, že ze začátku, pokud netrénujete, to ani déle nevydržíte. Řeč je o obyčejném visení za ruce. Je to skvělý cvik pro kancelářské krysy, ale je také cestou sportovce k prvnímu shybu. A abychom si i při tak obyčejném pohybu neublížili, přizvali jsme k tomu fyzioterapeutku Kateřinu Honovou.
Je tady nový měsíc a s ním nová Rungo výzva. Po náročném říjnu, kdy jsme dělali angličáky, trochu zvolníme a strávíme nějaký čas ve visu. Je to první výzva, ke které potřebujeme pomůcku. Řeč je samozřejmě o hrazdě. Myslím ale, že to pro vás nebude žádný problém, neboť kdo nemá hrazdu doma, může viset venku. Workoutových nebo dětských hřišť je v okolí jistě spousta, v případě nouze poslouží i starý dobrý klepač na koberce. Viset se dá samozřejmě i na větvi někde v lese, případně v tramvaji cestou do práce. Posledně jmenovaný způsob vám sice ušetří nejvíce času, nicméně doporučit jej nemůžu.
Protože se nechceme v průběhu měsíce nudit, opět budeme čas strávený ve visu každý den o tři vteřiny prodlužovat. Začneme na půl minutě a skončíme na dvou minutách. A abychom si tento čas zpestřili, nebudeme viset jen tak, ale budeme střídat aktivní a pasivní vis. První den stačí zařadit jeden aktivní vis, druhý den dva a poslední den měsíce jich během oněch dvou minut uděláme celkem třicet. Pokud se vám to zdá složité, nebojte se – vše shrnuje přiložený kalendář a příslušný počet sekund i aktivních visů budu denně přidávat na Instagram.
Pro pořádek připomínám, že pasivním visem myslím stav, kdy jsme zavěšeni na hrazdě a celé tělo (až na úchop samozřejmě) je zcela uvolněné. Aktivního visu docílíme tak, že na krátkou dobu stáhneme ramena a lopatky dolů od uší, jako bychom se chtěli přitáhnout a pak zase tělo uvolníme do pasivního visu.
K čemu je vis dobrý?
Jde o skvělý cvik především pro studenty a pracující za počítačem. Díky pasivnímu visu se nám protáhne celé tělo, uvolní páteř, ramena a často se tak můžete zbavit i bolestí zad. Také se nám posílí úchop, který jinak zanedbáváme. Aktivní vis je pak základem nejen pro všechny, kteří chtějí docílit svého prvního shybu, ale posílíme tak lopatkové svaly, které prací za počítačem ztrácíme. V každém případě by vis neměl chybět v repertoáru každého cvičence a to, že nejde o nic jednoduchého, se můžete přesvědčit už dnes.
| Ve visu je nejčastěji se vyskytujícím problémem chybná pozice lopatek. Velká část cvičenců totiž trpí mylným přesvědčením, že lopatky se mají stahovat směrem k sobě. Optimální pozice je přitom otevřená pozice ramen (tj. ramena nejsou tažena k uším, ale jemně stlačována směrem dolů k pasu), a lopatky jsou pevně přichyceny k hrudníku, tedy nevidíme žádné jejich odstávání. Při provádění přítahu se lopatky pouze pootáčejí dolním úhlem směrem ven, žádný pohyb k sobě (k páteři) nevidíme ani v této fázi. Dalším velice podstatným parametrem je rotace pažní kosti, která by měla být ve směru zevním. Dosáhnete jí tak, že se více opřete do malíkových hran ruky, představte si to jako byste chtěli hrazdu ohnout směrem vpřed. Nejčastěji se vyskytující chybou je tedy vytažení lopatek směrem nahoru (k uším) nebo směrem k sobě (k páteři). A to vidět nechceme. |
Rungo hec na listopad bude opět těžký – zkusme prožít jeden den bez mobilu. Jasně, spousta z nás ho používá i na práci, ale ruku na srdce, opravdu potřebujete mobil kontrolovat hned po probuzení a poté každých pár minut? Zkuste to vědomě omezit! Alespoň na jeden den v měsíci…
Na závěr vám dlužím report z angličáků, které jsme dělali v říjnu. Upřímně, mně do toho v půlce měsíce hodil vidle covid a po nucené pauze už jsem do toho rozjetého vlaku nedokázala naskočit. Všichni, co vydrželi až do konce, mají můj hluboký obdiv!