Co na Facebooku smažou, ale měli byste vědět: Temnější strana Zanzibaru a jak se na ní podílí turisté

Zanzibar vypadá jako ráj pro turisty. Podle fotek rozhodně. Když tam ale míříte bez toho, aby vám zajistila celou cestu cestovka a začnete zjišťovat o tomto ostrovu potřebné informace, narazíte na hodně otazníků.

Mé zdroje o cílové destinaci obvykle pochází nejprve z hledání na internetu. Před cestou pročítám cizí cestopisy, přidávám se do skupin na Facebooku, které se mému cíli věnují. Před cestou na Zanzibar jsem ale zjistila, že ve všech skupinách moderátoři diskuzí mažou příspěvky o cenách v destinaci a každý, kdo nezištně „nabízí pomoc“ cestovatelům (protože na ostrově žije), mlží o všem, co chcete vědět, také. Má to jednoduché vysvětlení. Každý, kdo tyto diskuze moderuje, na turistech vydělává, a tedy není v jeho zájmu upřímně radit.

Chudá země s vysokými cenami pro turisty

Brzy zjistíte, že přestože je Zanzibar velmi chudá země, ceny pro turisty jsou astronomické. Nedává to moc smysl. Účtované ceny by se vám zdály obvykle drahé i doma nebo jinde v západní Evropě. A není možné se těmto cenám vyhnout, protože jste snadno k poznání. Platí, že pokud máte bílou kůži, budete platit.  Podle dat světové banky je reálný HDP na obyvatele v Tanzánii asi dvacetkrát nižší než v České republice.  Webová stránka costofliving.site tvrdí, že průměrná mzda (přímo na Zanzibaru) je 136,18 eur, číšník v hotelu si zde měsíčně vydělá zhruba 234 eur a rybář 263 eur. Jak je tedy možné, že je všechno tak drahé? Že si místní za jeden půldenní výlet účtují třeba 100 eur na osobu? Částečně je věc vysvětlitelná vlastníky realit. Zanzibar od roku 2018 umožňuje cizincům nákup realit, a ti toho hojně využívají – a samozřejmě, jejich zisky jsou na prvním místě.

Částečně si pak také za vše mohou turisté sami. A to je to, co může každý jedinec ovlivnit. Mnoho lidí argumentuje, že jde o velmi chudou zemi, a proto rádi zaplatí za výlet na půl dne třeba těch zmíněných 100 dolarů či eur na osobu. Problém ale je, že tento způsob charity není správný. Ten jen nastavuje „cenu obvyklou“ za danou službu. Čím víc lidí bude ochotných cestovkám (nebo i místním zprostředkovatelům) tuto cenu zaplatit, tím více bude možné si ji účtovat.

Podstatnou otázkou ovšem je, kolik procent ze zaplacené částky jde opravdu osobě, které si turista myslí, že platí. Jeden obecný příklad o cenách za všechny – procestovaly jsme s dcerou celý ostrov, a i díky předběžné přípravě jsme věděly, že „běžná“ cena kokosu je 1 000 šilinků (v přepočtu cca 10 korun). Kokos jsme kupovaly poměrně často a nikdy jsme za něj neplatily víc. V Kivengwa, což je oblíbené turistické letovisko, jsme však viděly, že prodejce kokosů před hotelem neváhá požadovat 3 dolary za kokos, tedy asi 7× více, než je obvyklá cena. Pokud to turista rád zaplatí (a nepřijde mu divné, že platí vlastně stejnou cenu, jakou účtují supermarkety v jeho zemi), budou si všichni časem účtovat tři dolary.

Podotýkám, že i zde jsme právě od osoby, která prodávala běžně kokos za tři dolary, koupily ten samý kokos za „našich“ tisíc šilinků (ač to stálo poměrně dost dohadování včetně toho, že jsem v jednu chvíli už považovala obchod za neuskutečnitelný a odcházela pryč. Prodejce nás však doběhl a kokos nám za naši cenu nakonec stejně prodal.) Je nutné vědět, že trvat na obvyklé ceně není okrádání místních, ani využívání jejich chudoby.

Jak a proč přispět na charitu

Pokud chcete přispět k boji proti chudobě, Zanzibar nabízí řadu charitativních možností, kde vaše peníze přijdou na správné místo. Nabízí se třeba školství, které je na ostrově placené a ne každý ho tedy může využít.

Problémů, kterými Zanzibar oplývá, je však mnohem více, a to včetně obchodu s lidmi. Když zkrátím informace, které poskytuje CIA Factbook, pak je Tanzanie zdrojovou, tranzitní a cílovou zemí pro muže, ženy a děti, kteří jsou vystaveni nucené práci a obchodování s lidmi za účelem sexu. Tanzanští chlapci jsou podrobeni nucené práci hlavně na farmách, ale také v dolech, v sektoru komerčních služeb, v sexuálním obchodu a případně na malých rybářských lodích obchodníci s lidmi převáželi tanzanské děti s tělesným postižením do Keni, aby tam pracovaly jako žebráci nebo v masážních salonech; dívky byly nucené darovat ledvinu, aby zaplatily údajné poplatky za dopravu do Spojených arabských emirátů atd. Tanzanie i Zanzibar si zaslouží pomoc, ale jinou, než je domnělá charita realizovaná formou cíleného přeplácení služeb a zboží.

Kde hledat reálný život a ceny na Zanzibaru

Abych nebyla jen negativní. Stále je možné zažít Zanzibar tak, jak reálně vypadá. Jen to není na typických turistických místech. Musíte obvykle tam, kde vlastně nic zajímavého není. To ovšem platí jen na první pohled. My třeba strávily nějak čas v Kitogani – vesnici v docházkové vzdálenosti (asi 4 km) od turisty vyhledávaného Jozani forestu. Ubytované jsme byly právě díky škole, která pomocí příspěvků z charity vyučuje místní děti. Ubytovávání turistů prostřednictvím platformy AirBnB je pro školu další cestou, jak peníze vydělávat. Nejen, že jsme byly pozvané k místnímu učiteli na jídlo a zažily tak reálný život zdejších obyvatel, ale viděly jsme i školu, zažily místní okolí, a dokonce i nakoupily za opravdu místní ceny (snídaně cestou do Jozani nás stála asi 13 korun pro obě).

Osobně jsem si ale nejvíc zamilovala jih ostrova. Toto místo je takovým kompromisem mezi místním životem a cestovním ruchem. Jsou zde asi jen tři ubytovací možnosti (a ceny tomu odpovídají), ale místní jsou velmi přátelští a život tu probíhá ještě v typickém místním „hakuna matata“. Tady to ještě není fráze pro turisty. Protože kde jinde čekat situaci, kdy totálně přeplněný autobusík dala-dala (napočítala jsem 35 lidí), na který čekáte na zastávce dvě hodiny, přejede vaši cílovou zastávku, kterou jste několikrát ukazovali v mobilu na fotce. Obsluha tedy věc vyřeší po svém, chytne náhodně projíždějící auto v protisměru a narve vás dovnitř. To náhodné auto vás vezme asi kilometr a půl zpátky, nacpe vám do každé ruky kus čerstvě zakrojeného melounu, zařve “hakuna matata”, vyžádá si fotku a je fuč. To je Zanzibar, který z resortů není vidět.

PS: máte cestu na Zanzibar? Ceny jsou těžce smluvní. To vyžaduje určité dovednosti, kterými já osobně vůbec neoplývám, ale dcera (se kterou cestuji) naštěstí ano. I tak musíte být připraveni na to, že někdy nekoupíte. To je součást hry. Každopádně trocha těch na internetu neviditelných cen, které jsme reálně usmlouvaly, a které se někomu mohou hodit (ceny se často odvíjí od počtu turistů a od toho, zda jedete na výlet sami, nebo jedete sdílenou lodí):

  • kokos 1 000 šilinků,
  • dala-dala je doprava s cenami určenými státem a ceník je vždy vyvěšen (obvykle uvnitř autobusu – vzadu na kabině řidiče),
  • cesta Stone-Town na Prison island pro dvě osoby 35 000 šilinků (sdílená loď),
  • Matemwe-Mneba island šnorchlování a pozorování delfínů pro dvě 30 000 šilinků (soukromý výlet),
  • Kivengwa šnorchlování u bariérového útesu typickou místní lodí pro dvě 40 000 šilinků (soukromý výlet).

Podobné příspěvky

Deník robotické cyklistky: blesky, kýble vody a nálet sovy. Za měsíc „cinklo“ 5000 kilometrů

Od pálení pneumatik k drcení štěrku: Pilot F1 Valtteri Bottas si zajede gravelový šampionát

Podivuhodný příběh kontroverzního profesora Tima Noakese. Toho, který stál u zrodu sacharidových gelů

2 komentáře

Paolo 9. 11. 2022 - 14:10
Tak ano, dělal jsem si Zanzibar sám, včetně pár dnů v Dar es Salaamu. Byla to asi naše nejhorší dovolenka i když jsme bydleli vedle luxus hotelu, kde nám udělali pěkný vánoční večer. Jinak moře bez vody, obchody bez alkoholu, restaurace s tupým personálem, otravní masajove a frustrovaní domorodci. K JV Asii se to nedá přirovnat ani náhodou . Takové africké Chorvatsko pro Čechůny ale dobré. Poprvé v cizině jsme se setkali s otevřeným rasizmem s krádeží za bílého dne. Samozřejmě ne všichni jsou podvraťáci. Ale nikdy více.
Jana Jaklova 8. 11. 2022 - 20:55
Pri ceste na snorchlovani, kterou jsme si jako vylet zaplatili, nasi lod zastavili na mori nejaci asi mistni vyderaci a lod musela zaplatit jinak..nevim, co by se stalo. Jestli by nas nahazeli do more, nevim. Kazdopadne na lodce nas bylo tak deset turistu a dva mistni a mezi jednim turistou a temito vyderaci vznikl i vyhroceny konflikt a to musim rict bylo dost desive. Koralovy utes by byl nadherny, kdyby mistni, kteri dojeli na lodkach, nevyskakali z lodek a nesli koraly urezat a nahazet na lod, silene. Byli jsme ubytovani v resortu a tato zkusenost me utvrdila v tom, ze jinak bych se ubytovat z bezpecnostnich duvodu ani nechtela.
Add Comment