Lysá hora (1324 m n. m.) bývá právem označována jako královna Moravskoslezských Beskyd. Majestátně se tyčí nad krajinou a její vrchol je i zdálky v panoramatu Beskyd dobře rozeznatelný. Každoročně sem zavítá odhadem půl milionu turistů, takže znalí lidé varují, že za hezkých víkendů je to na hoře i jejích svazích hotový „Václavák“.
My jsme však měli štěstí a žádný „Václavák“ se nekonal. Byl totiž podzimní pracovní den a do hor tak vyrazili jen skalní vyznavači turistiky či ti, kteří si vzali volno a mohli si výšlap dovolit. Frekvence, s jakou jsme ostatní návštěvníky potkávali, byla tak akorát příjemná, že jsme se necítili v horách sami a zároveň nás nemíjely žádné otravné davy. A nálada byla parádní, všichni se zdravili horalským „ahoj!“ a komentovali našeho nejmladšího člena výpravy.
My jsme se na Lysou totiž vypravili s naším tříměsíčním synem. Po podrobném prozkoumání nejrůznějších variant přístupových tras jsme zavrhli možnost jít s kočárkem (byť i to je údajně možné) a rozhodli se pro nosítko. Rozhodnutí určitě bylo správné.
Zaparkovali jsme na placeném parkovišti u zotavovny Petra Bezruče (platí se 70 Kč za den, platba je možná i kartou), kde byl naštěstí i přes relativně pozdní hodinu dostatek volných míst. Věřím ale, že o víkendu může být s kapacitou parkoviště problém, doporučuji si tedy přivstat.
Přivezte si kamínek
Z parkoviště jsme se vydali po zelené turistické značce. Cesta byla od samého počátku kamenitá, překonávala asi dva potoky, ale její začátek mi nepřipadal nijak extra strmý, jak jsem očekávala po přečtení několika recenzí. Nebo se aspoň počáteční stoupání nemohlo rovnat tomu, které mělo teprve přijít. Ze zelené jsme se napojili na modrou a pokračovali dál mírným stoupáním až k mohyle zvané Ivančena. Kamenná mohyla byla založena na paměť ostravských skautů popravených fašisty 24. dubna 1945 v polském Těšíně a dalším skautům zemřelým během odboje. Od roku 1961 se zde začali scházet trampové a mohyla se stala symbolem boje proti nesvobodě. Je také zvykem přinést sem kámen ze svého kraje. Mohyla tak neustále roste díky kamenům z celé republiky. My jsme bohužel o tomto zvyku nevěděli, a tak jsme svůj kámen nepřivezli. Tak třeba příště.
Následovala poměrně náročná pasáž k rozcestí pod Malchorem, cesta se zde zvedá strmě a je hodně kamenitá. Chůze tak není komfortní a už vůbec ne s dítětem v nosítku, přes které si pořádně nevidíte pod nohy. Zároveň se tu ale otevírají první kouzelné výhledy do rovin kolem Ostravy. Přímo u cesty je také studánka s pitnou vodou, která obzvlášť v parných dnech může přijít vhod.
Na dalším rozcestí jsme stáli před rozhodnutím, kterou variantu závěrečného výstupu zvolit – kratší a na pohled prudší žlutou nebo modrou turistickou značku, která vrchol nejdříve obchází a teprve pak stoupá? Vzhledem k tomu, že se náš potomek v nosítku už nějakou dobu intenzivně vrtěl, rozhodli jsme se pro radikální řešení a zvolili přímější žlutou. Stoupání nakonec nebylo tak hrozné, jak to na pohled vypadalo. Cesta je v tomto úseku dlážděná kameny, a tak se po ní dá jít i docela rychle.
Nebojte se po žluté
Na vyhlídkové plošině nás okouzlily nádherné výhledy směrem k Ostravě i správná horalská atmosféra. Pořídili jsme si několik fotek a zamířili na samotný vrchol hory. Tady už lidí přibylo, vždyť se tu schází několik turistických tras, ale pořád bych to neoznačila za davy. Na oběd jsme zašli do jedné ze dvou horských chat – konkrétně do Chaty Emil Zátopek. Samoobslužná restaurace byla poloprázdná, a tak občasný jekot našeho synka nebyl snad tolika lidem na obtíž. A halušky i zelňačka po náročném výstupu bodly. A jak dlouho nám celý výstup trval? Něco málo přes dvě hodiny. Tedy o něco víc, než se inzeruje na nejrůznějších turistických webech, nicméně s dítkem v nosítku se nevyplatí úplně spěchat – chybný krok by mohl mít ošklivé následky.
Zhruba v půl čtvrté jsme se vydali na cestu do údolí. Lidí na vrcholu už ubylo, ale to neznamenalo, že i při sestupu nebudeme potkávat skupinky turistů směřující na vrchol. Pro návrat jsme zvolili delší ale pozvolnější trasu po červené a žluté přes Lukšinec a Ondrášovy díry.
Jak známo, sestup bývá náročnější než výstup, obzvlášť, když si přes hlavu dítěte pořádně nevidíte pod nohy. Při strmějším klesání lesem nad sjezdovkami jsem začínala mít strach, že snad za světla ani nedojdeme. V lese houstlo šero, což mě překvapilo, vzhledem k tomu, že se teprve blížilo k páté. Naštěstí jsme ale brzy z potemnělého lesa vyšli a uvítala nás skupinka dřevěných domků včetně stylové hospůdky U Veličků. Vzhledem k tomu, že syn se opět začal projevovat nespokojeným vrtěním, a také kvůli blížící se zavíračce, jsme si koupili jen zmrzlinu na cestu.
Následoval sestup po zpevněné cestě ke studánce na Satině a odtud po zelené zas výstup zpátky na parkoviště, s kňučícím dítětem a rozbolavěnýma nohama opravdu „výživný“. Na parkovišti bylo stále ještě zaparkováno spousta aut, k nimž se vraceli podobní opozdilci jako my. Ve výsledku nám totiž i sestup trval něco přes dvě hodiny. Podle aplikace celý okruh vyšel na 13 kilometrů s převýšením 763 metrů.
Moje zkušenost s Lysou horou byla veskrze pozitivní. Pro méně zkušené nosící rodiče bych doplnila, aby si nezapomněli dostatek náhradního oblečení pro sebe i pro prcka, protože navzdory nižším teplotám jsme oba se synem byli skrz naskrz propocení. Samozřejmostí je též zásoba pitné vody, byť na trase jsou studánky a na vrcholu občerstvení. Zbylá ponaučení pro půldenní výšlap do hor nechť si každý doplní sám…
A jaké jsou další možnosti výstupu na Lysou horu?
- Mezi kratší výstupy se řadí přístup ze severní strany hory, po žluté turistické z obce Krásná. Podle recenzí patří tato trasa k méně frekventovaným, výstup je relativně svižný a nabízí se zde neokoukané výhledy na sousední vrchy. Je dlouhá asi 6 kilometrů a překonává převýšení 789 metrů.
- Naopak k velmi frekventovaným patří trasy z Ostravice. Nabízí se hned několik variant. Tou první je výstup po červené turistické. Trasa je dlouhá asi 8 kilometrů s převýšením 871 metrů, vede ze značné části po asfaltu (až k Butořance) a náročné je především závěrečné stoupání po kamenité cestě nad Lukšincem.
- Z Ostravice můžete na Lysou vyrazit též po modré údolím Mazák na Butořanku a odsud dále po červené. Trasa je dlouhá asi 7 kilometrů s převýšením 850 metrů, je označována za středně náročnou a ze značné části též vede po asfaltu.
- Poslední možnost, jak se z Ostravice dostat na vrchol Lysé hory, je výstup po žluté turistické. Tato trasa je dlouhá zhruba 8 kilometrů (převýšení dokonce 892 metrů) a vede od vodní nádrže Šance. Údajně jsou z této trasy krásné výhledy na Tatry, pokud je tedy hezké počasí a slušná viditelnost.
- Pokud se chcete projít, můžete vyrazit na Lysou po modré z Frýdlantu nad Ostravicí. Od nádraží až na vrchol je to celých 11,5 kilometru s převýšením 937 metrů. Cestou minete Ivančenu mohylu a památník obětem hor.
- A pokud byste trvali na tom, že se na Lysou chcete dostat s kočárkem či na kole, i to je možné. Z Papežova vede až na samotný vrchol asfaltka. Trasa je pak dlouhá asi 8,5 kilometru a překonává převýšení 710 metrů.