Zásadní sportovní výkony „lifestylových“ pisálků v roce 2022

Marek čeká na souputníka Martina na Piazza Del Campo v Sieně. Foto: Magdaléna Ondrášová

Někdo rodí děti, jiný buduje svaly, další pak na krk věší houf medailí. Ono není malých výkonů, každý má totiž svoji cenu. A takhle vypadal sportovní rok v redakci RUNGO.cz.

Soňa Hendrychová: syn je můj nej sportovní výkon

Na Lysou horu to jde i s miminem. Foto: Soňa Hendrychová

Mým největším sportovním výkonem roku 2022 byl bezesporu porod syna Prokopa. Samozřejmě s nadsázkou řečeno. Z důvodu pokročilého těhotenství v první polovině roku a přítomností mimina v jeho druhé polovině, nebyl uplynulý rok sportovně příliš vydatný. Až do porodu jsem v doprovodu své fenky vyrážela na kratší či delší vycházky, díky čemuž jsem za celé těhotenství přibrala pouhých osm kilo – ty jsem pak zanechala v porodnici.

S železnou pravidelností jsem na procházky chodila hned od začátku šestinedělí. Objem nachozených kilometrů každým týdnem narůstal; s kočárkem jsem celé léto překonávala dlouhé štreky především na polabských cyklostezkách. Mezi moje největší výkony uplynulého roku pak patří zářijový výstup na Lysou horu s tříměsíčním synem v nosítku a na Velkou Čantoryji o měsíc později. Od října jsem zase začala běhat, a sice ve stylu „jde to, ale dře to.“ Vůbec nechápu, jak jsem kdysi mohla běhat půlmaratony. Teď jsem ráda za dva a půl kilometru a tempo pod sedm minut na kilometr. Ale věřím, že to zase půjde. Moje novoroční předsevzetí tedy zní: „Hlavně vytrvat!“

Adéla Ptašková: silnější než kdy dřív

Adélina Rungo výzva prosinec. Foto: Adéla Ptašková

Rok 2022 byl pro mě ve znamení návratu do sportovního života. Synátor už začal mít trochu rozum a po dovršení jednoho roku mě konečně nechal párkrát do týdne na půl hodiny vyběhnout. Nejlepší ale bylo léto. Dítě konečně po roce a půl vzalo na milost kočárek a mně se tak splnil sen o běhání na mateřské dovolené. Tato idylka vzala za své na podzim, kdy se stal kočár opět třídním nepřítelem. Navíc poté, co se mi povedlo vymrazit dítě v cyklo sedačce, jsem už nemohla jezdit ani na kole (a pak že děti rychle zapomínají! To mé se začne klepat, jen co sedačku uvidí). Pravidelné běhání mi však zůstalo a z počáteční sporadické půlhodinky se staly pravidelné tréninky několikrát do týdne. Udělala jsem si radost novými hodinkami a nastavila na nich tréninkový plán, díky kterému se vykopu, i když se mi fakt nechce. 

V domácí posilovně jsem si udělala PR na bench, deadlift i dřep a s koncem roku jsme se přestěhovali do nového domku s posilovnou (což byl také jediný důvod, proč jsme dům postavili). Takže příští rok bude ve znamení zvedání raket!

Karel Holub: rok plný sportovních podivností

Při testování Realfoot Natural Runner. Foto: Karel Holub

Rok 2022 byl takový podivný. Ani dobrý, ani špatný. Prostě podivný. Vždycky, když už jsem měl pocit, že se věci vrací do normálu a mám čas a sílu na běhání, něco do toho vletělo. Obvykle teda to něco přitáhly děti ze školky nebo školy a celou rodinu to sejmulo na dva až tři týdny. Pak byl pár dní klid, ale brzy jsme jeli další kolo kašlíků a rýmiček. Nějak se mi v tom zmatku podařilo odběhat 2 500 kilometrů a dalších 2 300 kilometrů jsem přidal na kole. Poděkovat za to můžu hlavně své ženě, která mi tyhle hlouposti nejen toleruje, ale ještě mě v tom povzbuzuje.

Běhání sice není jen o závodění a překonávání rekordů, ale já si potřebuji každý rok zkusit aspoň pár závodů, abych věděl, jestli už patřím do starého železa. Obvykle začínám závodit hned z jara, ale tentokrát jsem začal až v červenci. A dal jsem si hned dva závody na 100 kilometrů. A protože byl mezi nimi volný víkend, proložil jsem je stovkou na kole. To nemohlo dopadnout dobře. A taky ne. Druhý závod jsem na 90. kilometru vzdal a jel radši domů za dětmi. Závodů bylo málo, ale o to víc jsem mohl psát. Takže pro RUNGO.cz jsem si otestoval celou řadu hodinek, sluchátek, bot a dalších věcí nejen pro běžce. Podělit se o zkušenosti, zážitky a informace s ostatními lidmi v pohybu mi v tom končícím roce dělalo velkou radost.

Magdaléna Ondrášová: tolik medailí, že to krk skoro neunesl

Mistrovství České republiky v dráhové cyklistice, Plzeň 2022. Foto: Magdaléna Ondrášová

Bilance mého sportovního roku 2022? Ihned se mi vybavilo mistrovství České republiky v dráhové cyklistice a setinu sekundy poté jsem se uchechtla. Posbírala jsem tam tři bronzové medaile a jednu zlatou. Byly jsme tam tři ženy. Počáteční sebeshazování svého úspěchu ale vystřídalo později smířlivé sebeuznání. 

Vyjezdit si tyhle placky mě stálo nejen mnoho tréninku, ale hlavně nervů na „místě činu“. Je to něco, co už nezopakuju, ale jsem ráda, že jsem si při rozhodování o účasti vzpomněla na slova Billieho Joe Armstronga: „Je lepší litovat něčeho, co jste udělali než litovat něčeho, co jste neudělali.“. A tohle je mé poselství pro vás do roku 2023. Jděte a pokuste se vdechnout život svým smělým plánům, říkejte ano na výzvy, které vás cestou potkají. A když přijde nezdar, nalistujte RUNGO.cz, které vás inspiruje jít dál.

Marek Odstrčilík: není malých cílů, jen je najít

Marek Odstrčilík na 130. kilometru v Ascianu, kde jízdu končí. Foto: Magdaléna Ondrášová

Když se ohlédnu za rokem 2022, tak je pro mě plný emocí a cyklistiky. Je to poprvé v mém životě, kdy jsem v jednom roce najel necelých 12 000 kilometrů. Z toho mám obrovskou radost. Ale ještě daleko větší z toho, že jsem se do něčeho zakousnul a šel si za svým cílem. Popravdě jsem už pár let tápal a hledal, kam bych se vrtnul. Chvílemi jsem byl už zoufalý, protože mi chyběla energie i chuť si máknout. A jelikož mám kolo opravdu rád, tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit zdolat legendární trasu Strade Bianche. Nevím jak, ale ten nápad se odněkud vynořil a srdce se mi rozechvělo. Itálie je mému srdci opravdu blízká a vždycky jsem chtěl zkusit jet nějakou trasu profi závodu. 

Když máte skvělého redaktora v týmu a navíc je výborný trenér, tak máte skoro vyhráno – ještě jsem potřeboval Martina Kubalu k tomu přemluvit. Ještě než jsem mu to stačil vše povyprávět a byl zhruba v první třetině svého monologu, řekl ano. Připravil mi nejen tréninkový plán, ale i ten dietní. A mě to strašně chytlo a do všeho se ponořil.

Kila šla dolů, kilometry naskakovaly a konečně jsem se po několika letech cítil šťastný a naplněný. Sice se mi zdolat zmíněnou trasu nepodařilo, ale, což je pro mě další důležitý posun, jsem se z toho nesložil, nenadával, ale pokorně jsem vše přijal a zakousnul se do svého snu ještě víc, nepřestal makat a na začátku léta se tam chystáme znovu. Věřím, že to tentokrát vyjde.

Nepřestávejte bojovat, snít, makat. A když něco nevyjde, nepovede se, tak se život nezhroutí, naopak, z proher můžete vyjít nakonec daleko silnější.

Skvělý rok 2023 vám všem vám přejí všichni z RUNGO.cz. A díky, že nás podporujete.

Podobné příspěvky

Bojíte se výšek? Pak se raději na tenhle ikonický trail ani nekoukejte! Half Dome děsí i fascinuje tisíce turistů ročně. 

Léčba šokem ve 3000 metrech. Bez aklimatizace rovnou na trať MS v překážkovém běhu

Deník robotické cyklistky: třicítka překročena, rušení nočního klidu i kolo obalené jehličím