Štafetový závod Vltava Run je proslulý svou náročností. A také malebnou krajinou, kterou se line vytyčená trasa. Letos, už podesáté, však na trať vyběhne i parta, která si výhledů moc neužije, ale přesto – nebo možná právě proto – je pro ni Vltava Run ještě větším zážitkem. Seznamte se s týmem nevidomých a slabozrakých běžců z Nadace Leontinka.
Běží naslepo, ale s parťákem a důvěrou
Pro běžce z Leontinky není běh jen obyčejný sport. Je to výzva, dobrodružství a důkaz, že limity máme jen v hlavě. A taky týmová práce v té nejčistší podobě. Každý nevidomý nebo slabozraký běžec vybíhá s trasérem, který jej vede – pomocí hlasových pokynů nebo speciální vodicí gumy. Tenhle nenápadný „provázek“ je spojnicí důvěry a spolupráce, díky které dvojice překonávají kořeny, bláto i tmu.
„Bez traséra bych do terénu vyběhnout nemohla,“ říká Terka, 27letá slabozraká běžkyně. Vltava Run letos poběží už podesáté – posedmé po boku traséra Miloše. „Hlásí mi překážky a nerovnosti, upozorňuje mě na změny v cestě a hledá za mě značky a fáborky, podle kterých se běží. Při zhoršené viditelnosti mě bere za ruku a provádí mě tmavšími místy, ve kterých většinou nic nevidím,“ dodává.
Miloš s ní sdílí i závodní nadšení: „Motivuje mě pocit, že společně dokážeme zvládnout trasy, na které by se slabozraký běžec sám možná nevydal. Rád vidím tu radost z dokončení náročné etapy a snažím se při závodu dodat trochu dobrého chaosu a energie,“ vypráví zkušený trasér.
Účast přitom není omezená věkem. Také nevidomý Ivo se na start tohoto náročného závodu postaví už podesáté, a to ve svých 58 letech. Spíš než běhání je přitom jeho oblíbeným sportem běžkování nebo jízda na tandemovém kole. „Rád zkouším nové věci a potkávám nové lidi, tak jsem do toho šel. A byl to úžasný zážitek. Bavila mě ta různorodost jednotlivých etap a týmový duch celého závodu,“ říká celoživotní sportovec, který na závodech proslul svým kávovým rituálem. V přenosné moka konvičce vaří sobě i ostatním běžcům kávu, kterou vždy rozdává s pořádnou porcí pozitivního přístupu.
A ten se mu i celému týmu vrací jako bumerang. Podpůrnou atmosféru závodu si pochvaluje také Petr, Ivův trasér: „Lidi běžcům z Leontinky na trati hodně fandí, a to je moc hezký pocit.“
Přátelství je cennější než výkony
Všichni běžci z Leontinky samozřejmě chtějí doběhnout v co nejlepším čase. Největším vítězstvím však pro ně zůstává vzájemná podpora a sounáležitost. „Ohromně se mi líbí ta atmosféra – týmy povzbuzující se na předávkách, jednotlivci motivující se při předbíhání, a všichni mají rádi Leontinku. Baví mě nálada v buse – všichni jsme trochu mimo komfort a bavíme se tím, sdělujeme si zkušenosti, motivujeme se, ale taky se po těch letech známe,“ říká Honza. I on jezdí na Vltava Run už deset let.
Tomáš, trasér 17leté slabozraké Emy, pak dodává: „Je nesmírně fascinující a inspirativní sledovat, jak nevidomí a slabozrací běžci vedle vás postupně krájí 360 km ze Šumavy do Prahy, jako kdyby žádné omezení vůbec neměli. Je to skvělá připomínka, že překážky si tvoříme opravdu jen v našich hlavách.“
Jak obstát ve světě, který na zrak spoléhá?
Nadace Leontinka pomáhá lidem se zrakovým postižením – od rané péče pro malé děti, přes podporu vzdělávání a asistenčních služeb, až po sport a kulturu. Sportovním aktivitám dává velký prostor, protože ví, že pohyb – stejně jako hudba – dokáže posilovat sebevědomí, bořit bariéry mezi nevidomými a vidícími a oběma stranám rozšiřovat obzory.
Pokud tedy na Vltava Runu o víkendu 10. a 11. května 2025 budete – ať už jako závodníci, nebo jako fanoušci – nezapomeňte běžcům z Leontinky vyřídit obdiv i za nás!
Přečtěte si také:
- Vltava Run očima nevidomých běžců: Zrak nám pokulhává, ale máme cíl a jeden druhého
- Ruce, které běhají za vás: Jak je správně používat pro lepší výkon?
- Ozempic, Mounjaro a další: Co (ne)čekat od moderních léků na hubnutí?
- TEST Dexcom G7: Když zjistíte, že i stres vám zvedne cukr víc než dort
- Výhodně nakupte telefony i obří televizor. Největší jarní slevy u Xiaomi
