Veronika Dvořáková Odmítá vaše ratolest tělocvik, při každém pokusu o trénink brečí a raději sedí u tabletu, než aby vyběhla ven? Nemusí jít o lenost ani vzdor. Děti si k pohybu hledají cestu jinak než dospělí. Pokud na ně tlačíme, uzavřou se. Pokud je vedeme, následují. A jakmile se baví, máme vyhráno. Jak na to?
► SERIÁL O DĚTSKÉ OBEZITĚ | Rádi bychom viděli vyrůstat zdravější a spokojenější generaci dětí, které přijímají zodpovědnost za své zdraví a mají pozitivní vztah ke svému tělu. A tak jsme se rozhodli inspirovat a podpořit rodiče, kteří v tom hrají zásadní roli. Seriál o dětské obezitě vás tématem provede a pomůže vám změnit návyky celé rodiny.
„Ta dnešní mládež! To my jsme teda po škole zahodili tašku do kouta a do večeře nás nikdo neviděl. Lezli jsme po stromech, kopali si s míčem, lítali po venku. A byli jsme hubení jak lunt! To dnešní děti neznají, pořád jenom mobil v ruce…“ Taky jste podobnou hlášku slyšeli? Nebo dokonce vypustili z úst? Není se čemu divit. Dnešní mládež skutečně mnohem více sedí u elektronických zařízení a hýbe se mnohem méně než předchozí generace.
Jenže – opravdu je to jejich vina?
Není. Naše dětství by totiž bylo naprosto stejné, kdybychom měli možnosti a zázemí, jako mají dnešní děti. Není to lenost. Je to přirozená volba, která nám velí vybrat si to, co je více zajímavé (= levný dopamin v podobě elektronické krabičky plné zábavy), a vyhnout se námaze a diskomfortu. Jen si to přiznejme, i my se méně hýbeme, protože následujeme stejnou cestu. Rychlé jídlo. Rychlá zábava. Rychlé uspokojení. Rychlé výsledky. Copak jste párkrát nepřemýšleli o nějakém tom hubnoucím přístroji místo dalších hodin cvičení a zdravé večeře? Tak vidíte.
Podle dat Státního zdravotního ústavu má v Česku více než 20 % dětí nadváhu či obezitu, přičemž pohybová nečinnost je jedním z hlavních rizikových faktorů. Děti se hýbou méně než kdy dřív – i kvůli digitalizaci, urbanizaci a stresu ze školních výkonů. Ale zatímco dospělý si to často uvědomí více komplexně (nebo mu pohrozí doktor či partner) a začne se sebou něco dělat, u dětí to takhle jednoduše nefunguje. Nevidí důsledky. Nevidí problém.
A to je v pořádku. Jen potřebujeme pochopit, proč se to děje – a jak jim pomoci, aby se z pohybu nestal trest, ale přirozená součást života.
Proč děti odmítají pohyb?
Nejde o lenost. Nejde o pohodlnost. Ve většině případů jde o špatnou zkušenost. „Děti si k pohybu vytvářejí vztah přes emoci – když je na hodině tělocviku někdo zesměšní, nebo cítí tlak na výkon, přepnou do režimu obrany,“ vysvětluje fyziolog doc. Jaroslav Novotný v rozhovoru pro Deník N. Následně dodává, že nestačí, když rodič sám sportuje – důležité je, aby sportoval spolu s dítětem, nebo mu alespoň nabídl pozitivní prostředí, ve kterém se pohyb stane hrou, ne soutěží.
Kromě negativní zkušenosti hrají roli i další časté důvody:
- nízké sebevědomí („stejně nejsem tak dobrý jako ostatní“),
- strach z neúspěchu nebo porovnávání,
- nuda a jednotvárnost v tradičních sportech (taková Babička v literatuře),
- pocit, že je sport něco navíc, co „kazí volný čas“.
Rodina v pohybu: příklad místo nátlaku
Děti se neučí posloucháním, ale napodobováním. Pokud dítě vidí rodiče, jak s mobilem v ruce na gauči říká „běž si hrát ven“, efekt je nulový. Když ale vidí, že máma v dešti vytahuje holínky a jde se projít „protože je čerstvý vzduch super“, zapíše si to do podvědomí jako normu.
Ať to slyšíme rádi, nebo ne, příklady opravdu táhnou, ale činy a společný čas jsou to, co dotahují. Pokud nenajdete jiného obětavce nebo takový kroužek, který dítě bude bavit, budete se muset z gauče zvednout sami. A dítě naučit lásce k pohybu, sportu a pobytu mimo komfortní zónu.
Má to jeden velký benefit – společné utrpení i dobrodružství spojuje a vytváří mnohem lepší vztahy. Jen si to vemte – „to jsme se spolu krásně váleli na gauči a koukali na telku“, neřekl jako šťastnou vzpomínku na společné chvíle asi nikdo. U piva se vzpomíná na to, jak jste málem nepřežili ten skvělý nápad se stanováním uprostřed divočiny nebo lezli na ten nechutně dlouhý kopec na východ slunce.
Jak najít pohyb, který se netváří jako pohyb
Ne každé dítě chce hrát fotbal. A to je dobře. Dnešní svět nabízí desítky forem pohybu, které nejsou o skóre nebo doběhu. Existuje spousta možností, jak se nenápadně a zábavně hýbat, a netváří se to jako mučení. Zkuste třeba tyhle alternativy, aspoň pro začátek:
- parkour
- lezení (mnohé lezecké stěny navíc nabízí i zázemí pro menší děti)
- tanec a pohybové hry
- plavání (budete řádit několik hodin a ani nebudete vědět, že sportujete)
- geocaching (kombinace chůze, objevování a dobrodružství)
- zábavné závody (třeba běh barev, tematické běhy jako zombie run, vánoční, noční běhy…) nebo závody více disciplín pro celou rodinu
- překážkové závody (Spartan, Gladiator…)
- stopovací hry v přírodě
- výlety na dobrodružných stezkách nebo s nějakým cílem či hrou
- kolo (ze začátku ideálně po rovině a s výletním cílem, nebo později na pump tracku)
- in-line brusle či v zimě lední brusle
- skate nebo koloběžka (třeba včetně zkoušení triků ve skate parku)
- bojové sporty (děti se naučí bránit a získají sebevědomí)
- rugby
- ultimate frisbee (koše dnes najdete skoro v každém parku)
Jako sport se počítá klidně i laser game, minigolf nebo celý den strávený v zoo.
Pohyb může být i nenápadný a přibývat postupně. Stačí vystoupit z tramvaje o zastávku dřív a projít se po sousedství, vyrazit do obchodu pěšky, jít na houby, sbírat pampelišky… Klíčové je na dítě netlačit a pokud mu to nedělá dobře, ze začátku ho nehnat do výkonu, aby přidalo a bylo někde první.
Nechejte děti, ať si sport osahají
Testujte. Navštěvujte ukázkové hodiny, zkoušejte jednorázové akce. Nikdy nepište sport „na celý rok“. U dětí se preference mění rychle. Naopak důležité je naučit ho si sport v první řadě užívat. A zároveň mu také nepřipomínat, proč potřebuje sportovat. Místo zdůrazňování, že je tlustý a potřebuje se hýbat, je lépe rovnou přijít se zábavným programem. Pořiďte klidně i krokoměr se zajímavou aplikací, která umí i výzvy.
Jeden důležitý tip: Nepodmiňujte a nemotivujte pohyb sladkostmi nebo fast foodem. Snažte se dítě motivovat užíváním si pohybu, hrou, dobrým pocitem, výhledem z kopce, ale ne tím, že až doběhnete, zajdete do mekáče.
Oceňte radost dítěte i to, že se sportem začalo. Mluvte o svých pocitech, co vám sport přináší, třeba že vás uklidňuje, po celém dni čistí hlavu nebo dává dobrý pocit ze sebe, že jste se překonali. Zmiňte klidně i to, že se vám opravdu dneska nechtělo, ale šli jste sportovat a teď se cítíte mnohem lépe. Ukažte mu, v čem je pohyb prospěšný.
Kdy je čas zavolat odborníka?
Někdy to prostě nejde a nedaří se. Pokud dítě:
- se dlouhodobě vyhýbá pohybu ze zdravotních nebo psychických důvodů,
- zažilo výsměch, šikanu, nebo úraz,
- má BMI nad 97. percentilem (obezita),
- nebo odmítá jakoukoliv formu pohybu navzdory laskavému přístupu,
je vhodné oslovit dětského lékaře, fyzioterapeuta, psychologa nebo nutričního terapeuta. Ne jako trest. Ale jako podporu. Není to hanba, ale pomoc.
Jdete do toho? Nezapomeňte, že nejde o kilometry ani medaile. Jde o smích, čirou radost z pohybu. Cílem není mít doma sportovce roku. Ale dítě, které se pohybu nebojí. Které se hýbe, protože ví, že může – ne protože musí. A to začne u vás. Ne v tělocvičně. Tak se svému dítěti snažte být parťákem a průvodcem.
FAQ: Často kladené otázky k dětské obezitě a pohybu
📌 Jak často se mají děti hýbat?
Doporučuje se 60 minut středně intenzivní aktivity denně.
📌 Co když dítě pohyb nechce?
Hledejte nové formy, které ho baví. Začněte společně a bez tlaku.
📌 Jak zjistím, jestli má moje dítě obezitu?
BMI nad 97. percentilem. Ale vždy se raději poraďte s odborníkem.
📌 Může pohyb zlepšit i náladu dítěte?
Ano! Pohyb uvolňuje endorfiny, pomáhá proti stresu i úzkosti.
📌 Je nutné, aby děti sportovaly v klubu?
Ne. Důležité je, aby pohyb bavil. Klub, hřiště, les – všechno se počítá.
Zobrazit zdroje
Přečtěte si také:
- Na tělocvik nejdu! Jak přivést děti k pohybu bez nátlaku a scén?
- Dobrodružství, volnost a soukromí: Jak na první dovolenou v obytňáku?
- Xiaomi hlásí rekord: Telefony, domácí spotřebiče, auta i AI
- Apple Pay, Garmin Pay…: Jaké hodinky v ČR opravdu platí
- Stisk ruky odhalí i závažné zdravotní problémy. Jak ho zlepšit?
