Adéla Svobodová Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jenže už není čas ztrácet čas. A tak jsem se v červnu na pomyslné bojiště vydala rovnou – a to hned dvakrát. Jaký byl poslední měsíc přípravy na Spartanskou Trifectu a co (ne)dělat těsně před závodním víkendem?
► Zajímá vás to od začátku? Mrkněte na celou sérii o přípravě na trojnásobný Spartan Race.
Půlmaraton aneb Trenažér vedra k padnutí
„Spartana běžíš v půlce července, musíš si zvykat i na horko.“ Instrukce z Verčina tréninkového plánu jsem opět šprťácky splnila do posledního puntíku: Hned první červnový víkend jsem se poprvé postavila na start půlmaratonu – toho zlínského, který se každoročně běží v rámci známého filmového festivalu. Rozhodnutí padlo last minute, ale stejně jsem měla mít long run, a tak jsem si nakonec splnila další běžecký sen.
Ale nebylo to zadarmo. Fandit mi přišlo i sluníčko a předdešťové dusno. V rozpálených ulicích tak bylo náročné jen existovat, natož běžet 21 kilometrů. Víc vody jsem na sebe vylila, než vypila, ale s vědomím, že jsem zvládla tohle peklíčko, pojedu na červencové závody o něco klidnější.
Super byl super
Hned další víkend jsem do toho šla ještě víc po hlavě. Kde jinde totiž natrénovat na Spartan Race než na Spartan Race, že jo… A tak jsem si v Žatci – opět trochu neplánovaně – dala variantu Super (10 km, 25 překážek).
A vlastně jsem překvapila sama sebe. Běžecky jsem neměla sebemenší problém a oproti minulému roku jsem se pocitově zlepšila i na překážkách. Angličáky jsem dělala jen u oštěpu a multi-rigu. Neminulo mě ani pár trestných koleček, hlavně u obtížnějších opičáren náročných na kombinaci ručkování a správného úchopu. Ale jinak to vypadá, že se trénink přece jen vyplácí a někam se posouvám.
Svět se (ne)točí jen kolem přípravy
Červen samozřejmě nebyl jen o závodění. V tréninkovém plánu se ale už neděly žádné velké změny a stal se spíš – dobře fungující – rutinou. Nechyběly běhy na sto způsobů (dlouhé, krátké, po rovině i v kopcích, sólové i s parťáky), tréninky s STG skupinou, klasické fitko ani lezení na stěně.
Oproti květnu se mi podle hodinek podařilo srovnat i kvalitu spánku, i když teď zas trochu pokulhává jeho délka. Jenže je léto a tolik se toho děje! To mě také přivedlo k zamyšlení, jestli má být příprava středobodem vesmíru a jak si poskládat priority. (Víc se o tom rozepíšu v závěrečném ohlédnutí.)
Dovolená dovolena
Přelom června a července se nesl ve znamení plánované dovolené. Běžecké boty letěly se mnou a kromě pár pohodových výběhů jsem zavadila i o místní workoutové hřiště. Ale cílený trénink, na který jsem zvyklá z domova, se nekonal. Místo manické (a nerealistické) snahy ještě něco na poslední chvíli dohnat jsem prostě rovnou zahájila fázi nabírání sil.
Červen v číslech
- Naběháno: 122 km
- Nejdelší běh: 21,2 km
- Čas strávený v gymu a na Spartan kruháčích: 15 h
- Chuť to vzdát: Pořád nezvěstná
Strategie na předzávodní týden
Takže co teď? Taktika na poslední dny před závody je jasná: hlavu vzhůru a nohy nahoru!
- Odpočinek: Poslední intenzivní trénink plánuju 4–5 dní před prvním závodem. Ve středu už jen lehčí výklus, ve čtvrtek maximálně protažení nebo jóga. A samozřejmě nepodceňovat spánek.
- Doplnit zásoby: 2–3 dny před startem zvýším množství sacharidů i tekutin (a naopak se vyhnu alkoholu). Tělo bude spokojenější a bude mít z čeho brát.
- Mentální příprava a plán: s předstihem si nastuduju bližší informace o trati a překážkách (pokud budou k dispozici), zjistím časy startů a vyzvednutí čísel, zajistím si ubytování a udělám si alespoň přibližný plán – jak se tam dostanu, kdy a co budu jíst a pít, kolik mám času mezi jednotlivými závody, kde se převleču do suchého oblečení…
- Sbalit se a být připravená na všechno: na hromádce se mi už pomalu kupí 3 sady závodního oblečení (pohodlné, vyzkoušené), 2 páry bot, běžecký batůžek, soft flasky a snacky na doplnění energie a pohotovostní lékárnička (náplasti (běžné i na puchýře), tejpy, ibuprofen, hořčík). Určitě ještě přihodím i další suché oblečení a boty, za které budu po závodě fakt vděčná.
Mezi závody: Jak přežít a regenerovat
Sobotní den bude náročný, ale věřím, že ho nějak zvládnu. Zato neděle… to bude úplně jiná výzva! Bez možnosti pořádně nabrat síly mě čeká nejdelší závod (21 km, 30 překážek), a tak se budu v sobotu večer snažit o ultrarychlou regeneraci:
- Po doběhu co nejrychleji doplnit tekutiny, elektrolyty a sacharidy a zhruba do hodiny si dát plnohodnotné teplé jídlo.
- Co nejdřív se dostat z mokrého oblečení, dát si pořádnou sprchu (nohám dopřát i studenou, která podpoří prokrvení a pomáhá snížit zánětlivost) a převléct se do něčeho suchého a pohodlného.
- Promasírovat unavené svaly pěnovým válcem a chodidla míčkem. Jemně, ale důkladně se protáhnout.
- Odpočívat a ze spánku vytřískat maximum – vyvětrat, zatemnit, vypnout mobil a prospat se alespoň 7 hodin.
A hlavně se z toho nepo… víte co. V tomhle mám naštěstí výhodu: když se rozdávala soutěživost, asi jsem stála ve frontě na flegmatismus. :-) Pokud doběhnu živá a zdravá, je to pro mě výhra. Výsledný čas nebo pořadí už mi dobrý pocit nijak zásadně neovlivní.
A co vy? Jezdíte si závody užít, nebo vyhrávat?
Přečtěte si také:
- Chcete běhat bez bolesti? Tipy, jak předejít zraněním
- Jak začít běhat: Praktické rady a chytrá pomoc na zápěstí
- Zažijte Léto s Xiaomi: oblíbené telefony a chytrá zařízení za výhodnější ceny
- Od knedlíků k medailím: Nejlepší trénink je závod. Jak přežít tohle šílenství?
- Jak na křeče při běhu nebo tréninku: Proč nestačí jen hořčík
