Adéla Svobodová Na základce jsme byli mistry výmluv, abychom se v tělocviku vyhnuli patnáctistovce, a teď platíme těžké peníze za to, že se totálně zničíme a v cíli dostaneme banán… Z dlouho očekávaného Spartan Trifecta weekendu si ale nakonec odvážím mnohem víc než pár banánů a cinkajících medailí. Pojďte se se mnou ohlédnout za extrémními závody, na které jsem se třepala – nadšením i strachy – posledních pár měsíců.
► Zajímá vás to od začátku? Mrkněte na celou sérii o přípravě na trojnásobný Spartan Race.
Spartan Trifecta weekend začíná
Tak si to zrekapitulujme – k čemu, že jsem se to upsala? Spartan Trifecta weekend je pro většinu smrtelníků úplná magořina, která obnáší tři překážkové závody během dvou dnů. Reálně to znamenalo více než 41 kilometrů a 83 překážek. V podání Valčianské doliny, kde se Spartan běžel tentokrát, navíc s celkovým převýšením 2442 metrů.
V sobotu mě čekala varianta Super (→ 12 km, ↑ 691 m) s mým běžeckým parťákem, který mě do téhle výzvy vyhecoval, a hned na to Sprint (→ 7 km, ↑ 521 m) s STG skupinou, ke které jsem během přípravy „přirostla“ pod vlivem Verčiných tréninkových instrukcí (a díky za to!). Hned v neděli ráno jsem se pak postavila na start nejdelšího závodu s příznačným názvem Beast (→ 22 km, ↑ 1230 m).
Kolikátá jsi doběhla? Doběhla!
Nad otázkou, kolikátá jsem se umístila, která občas zaznívá z mého – překážkovými závody nepolíbeného – okolí, se jen úlevně usmívám. Nahnat co nejlepší čas tentokrát fakt nebylo cílem. Chtěla jsem jen doběhnout s úsměvem a posunout limity, o kterých jsem si ještě v zimě myslela, že je mám mnohem níž. A to se povedlo.
Vzhledem k terénu a úmornému vedru se ale nestydím ani za výsledné časy. Super jsem zvládla za 2:14:51 (23. z 218 žen v kategorii Open) a Beast za 4:20:44 (21. ze 171 žen v kategorii Open).
Sprint jsme běželi týmově – pro zábavu, na pohodu a s ohledem na začátečníky i maminky, které se na trať vrátily po porodu (před oběma případy klobouk dolů!). Výsledkem byla skvělá atmosféra, spousta emocí a soudržnost, která pro mě nakonec znamená mnohem víc než všechny rekordy a medaile. <3
Premiéra na Benderu a Pipi Dlouhá punčocha
Aby to ale nebyl jenom doják, pojďme i na výkony a překážky. Oštěp zůstává nezdolán a na seznamu, na čem zamakat, pořád trůní ten proklatý úchop. A taky balanc. Ale! Poprvé jsem bez pomoci přelezla Bender (víz úvodní fotka) a zvládla jsem všechny zdi (včetně Inverted Wall) i „nosící“ překážky.
Hodně mi pomohla příprava na lezecké stěně, a tak jsem si mohla odškrtnout i Z Wall, i když mě trochu zaskočil nečekaný „bonus“ v podobě dodatečného ručkování v její poslední části. Pokrok prostě nejde přehlédnout ani mým extrémně sebekritickým okem.
Na Beastu pak měly svou premiéru i kompresní podkolenky. Původně jsem si je vzala hlavně proto, abych si zase celé léto neléčila sedřené holeně, ale zpětně si myslím, že mi pomohly udržet nohy v cajku, i co se pocitu lehkosti týká.
Největší obavu jsem měla z vody, respektive z toho, jak se mi ve čvachtajících botách poběží víc než 20 kilometrů. Projít dvěma blátivými loužemi jsme totiž museli hned po startu. Průběžně jsme se pak ještě několikrát brodili potokem – včetně plazení pod ostnatým drátem – a jednu překážku bylo potřeba „natvrdo“ podplavat. Nakonec to šlo překvapivě dobře.
Běžecký batoh jsem si ale radši nechala až na Beast (nebyla jsem si jistá, jestli by mi do druhého dne uschnul) a sobotní závody jsem zvládla jen s tím, co se vlezlo do kapes. Podle pravidel zároveň platí, že s čím vyběhnete, s tím také musíte zdolat všechny překážky a doběhnout. Nespoléhejte se proto na to, že batoh s věcmi před vodní překážkou předáte fanouškům podél trati.
Spartanské rady to-go
Z první Trifecty si tak odnáším spoustu zkušeností (svých i odkoukaných u ostatních) a ráda je pošlu dál:
- Obujte si trailovky s vyšším vzorkem, fakt – s plochou podrážkou vašich oblíbených silniček si tak akorát koledujete o úraz.
- Mějte po ruce cukry – gely, přesnídávky, hroznový cukr, datle – záleží, na čem jste zvyklí fungovat. Dodají vám energii a vzpruží vás i psychicky.
- Vezměte si kelímek nebo soft flasku – kvůli ekologii už jsou občerstvovačky „bezkelímkové“.
- Věci, které nemají navlhnout, dobře zabalte (třeba do uzavíratelných sáčků) – včetně papírových kapesníčků.
- Nechejte si v cíli suché oblečení a domluvte se s parťáky nebo rodinou, kde se potkáte – zmateně pobíhat po areálu totálně promočení je ideální recept na nachlazení.
- Užijte si to! :-)
A co teď?
Myslela jsem si, že si dám trochu „oraz“. Realita je taková, že už jsem přihlášená na další závody a za pár týdnů běžím Spartan Beast v Maďarsku. Ano, je to návykové. Ale není to jen o výkonech. Je to o komunitě, motivaci, radosti z pohybu – a to jsou věci, od kterých fakt pauzu nepotřebuju.
Tak snad zbývá už jen poděkovat všem, kdo mě podporovali – na trati, při tréninku i za obrazovkou – a jedeme dál. Třeba se na některé z budoucích „opičáren“ potkáme! <3
Přečtěte si také:
- Od knedlíků k medailím: Spartan Trifecta weekend – 41 km za mnou a končím. Nebo ne?
- TEST: S karbonkami na maraton? Kiprun KD900X LD+ mění pravidla hry
- 5 tajných triků, jak zbavit běžecké boty zápachu
- Artróza a cyklistika: Jak jezdit tak, aby klouby netrpěly?
- TEST: Nejlepší Xiaomi hodinky vůbec? Watch S4 umí NFC, otočnou korunku i dvoutýdenní výdrž
