Léčí dotykem a čte 600 slov za minutu. Slepej masér vám změní pohled na svět

Martin sdílí svůj „pohled“ na svět pod přezdívkou Slepej masér. Foto: Martin Krumpholc

Když Martin Krumpholc přišel o zrak, nebral to jako konec. Naopak – rozhodl se svého handicapu využít. „Dotek se stal mým nejcennějším smyslem a masáže mojí cestou, jak pomáhat druhým,“ říká o svém poslání. Přečtěte si, jak se k masážím dostal, co ho na práci s lidmi baví, a jak mu život usnadňují moderní technologie. A taky: může vůbec sportovat?

Martin je zdravotní masér. Na svém Instagramu ale sdílí i svůj „pohled“ na svět. Ukazuje, s čím vším se potýká, a přitom si každý den užívá naplno. Jeho přístup k životu a jeho postřehy o fungování těla mě fascinují a obohacují nejen lidsky, ale i jako sportovce a trenéra. A tak jsem Martina poprosil, aby se o ně podělil i s vámi.

Martin ztratil zrak, ale našel novou cestu. Foto: Martin Krumpholc

Masér i terapeut: „Vnímám i to, co je uvnitř.“

Jak ses k masážím dostal?

K masážím jsem se dostal až po tom, co jsem oslepl. Hledal jsem něco, co můžu dělat naplno – kde ztráta zraku nebude překážkou, ale výhodou. A hmat je moje silná stránka, která se u masáží skvěle projeví.

Předtím jsem byl úplně jinde – ekonomka, čísla, peníze, zisky. Jenže po ztrátě zraku se mi změnilo vnímání člověka. Přestal jsem řešit, co je vidět navenek, a začal víc cítit, co je uvnitř.

Co tě na této práci nejvíc baví?

Že lidem dokážu ulevit od bolesti. Ale stejně důležité je i samotné lidské setkání. Nejsem jen masér – někdy působím trochu jako terapeut, protože lidem můžu nabídnout i jiný pohled na život.

Dokázal bys popsat, co jako nevidomý masér cítíš jinak?

Když zavřete oči, tak se vám ostatní smysly zostří – a já je mám takhle „zapnuté“ pořád. Díky tomu dokážu nahmatat napětí, blokády nebo i jemné rozdíly ve svalech, které by možná někdo jiný přehlédl.

A druhá věc je, že ztráta zraku změnila i můj celkový pohled na člověka. Nesoudím podle toho, jak kdo vypadá, ale vnímám spíše energii, emoce a to, co je uvnitř. Díky tomu mám i větší empatii – dokážu se lépe naladit na člověka, a to se pak promítne i do samotné masáže.

„Sportuju naplno, jen trochu jinak.“

Čím se bavíš ve volném čase? Sportuješ aktivně, můžeš běhat, nebo spíše jen pasivně?

Sportuju aktivně, hlavně v posilovně. Baví mě silový trénink a cvičení s činkami, protože tam zrak nepotřebuju a všechno si dokážu osahat a nastavit podle sebe. Běhání venku po městě by pro mě bylo složité – potřeboval bych traséra a nebyl bych tak nezávislý. Proto běhám na běžeckém páse, kde mám jistotu.

Dřív, když jsem ještě viděl, jsem dělal i bojové sporty. To už teď nejde na stejné úrovni, ale pořád mě to táhne k pohybu. Takže rozhodně ne pasivně – sportuju naplno, jen trochu jiným způsobem než dřív.

Nerezignoval, ale hledá jiné způsoby, jak žít a sportovat naplno. Foto: Martin Krumpholc

A jak relaxuješ? Posloucháš audioknížky?

Relaxačně to mám hodně spojené se sportem – rád si pustím hudbu nebo podcast. Knihy i magazíny čtu přes odečítač, hodně mě baví hlavně římská filozofie, třeba Seneca nebo Marcus Aurelius. To je pro mě taková kombinace relaxu a inspirace do života.

A jinak trávím čas s přáteli, občas zajdu na dobré jídlo nebo jen tak posedět a popovídat si či si zahrát šachovou partii. Relax je pro mě hlavně změna rytmu – vypnout a dělat něco jiného než práci.

Máš nějaké oblíbené podcasty, které bys lidem doporučil?

Často sahám po zahraničních podcastech o stoicismu, filozofii, práci s myslí nebo o zdraví. Baví mě, když tam zaznívá i hlubší pohled na život, nejen povrchní rady. Nemám vyloženě jeden oblíbený, ale doporučil bych cokoliv, co tě dokáže zastavit a přimět přemýšlet jinak. Pro mě je to třeba poslech stoických myšlenek, které se dají vztáhnout na dnešní život. A bokem si udržuju i ponětí o akciovém trhu – takže občas poslouchám i finance, abych neztratil přehled.

„Díky technologiím můžu normálně fungovat.“

Zaujalo mě, že si čteš zprávy rychlostí, kterou běžný člověk ani nezachytí. Jak toto rychločtení / rychloslyšení funguje?

Zprávy si čtu přes odečítač a mám nastavenou rychlost, která většině lidí přijde úplně šílená. Nešlo to hned, postupně jsem si na to zvykl, ale teď se pohybuji kolem 600–700 slov za minutu. Díky tomu zvládnu denně projít obrovské množství textů.

Také jsem si všiml, že ti umělá inteligence dokáže popisovat to, co bys normálně viděl. Používáš to často? A jsou nějaké další vychytávky, které ti usnadňují život?

AI používám hodně – umí mi popsat fotku, přečíst nápisy, poznat barvy. Pro mě to nejsou vychytávky, ale reálná součást každodenního života. Díky technologiím můžu normálně fungovat, a dokonce si sám natáčet videa a publikovat je na sociální sítě. Je to úžasná doba.

Tvůj Instagram mi neustále rozšiřuje obzory (všem doporučuji: @slepejmaser). Proč ses rozhodl svůj pohled na svět sdílet?

Můj Instagram je vlastně takové okno do světa bez zraku. Ukazuju, jak se dá fungovat jinak, a že i když přijde překážka, dá se na ni podívat z druhého úhlu. Lidi často překvapí, jak moc běžné věci můžou vypadat jinak, když je člověk nevidí, ale cítí a vnímá jinými smysly.

„Hranice si nastavujeme sami.“

Rezonuje se mnou tvá myšlenka „překážky jsou jen v naší mysli“, která je mi jako trenérovi blízká. Můžeš ji rozvést? Jaká je tvoje filozofie a změnila se po ztrátě zraku?

Ta myšlenka, že překážky jsou hlavně v naší mysli, je pro mě zásadní. Ztráta zraku by pro spoustu lidí znamenala konec. Já to beru spíš jako začátek něčeho nového. Člověk si uvědomí, že hranice, které má, jsou většinou jen ty, které si sám nastaví.

Věřím, že realitu si tvoříme svými činy. To, na co se zaměřím a co udělám, určuje směr, kterým jdu. A tak se soustředím na to, co můžu ovlivnit, a to mi dává klid a sílu jít dopředu.

Překážky jsou podle něj jen v hlavě. Foto: Martin Krumpholc

Kam se chceš posunout dál? Jaké máš cíle?

Chci dál rozvíjet svoji práci maséra a zároveň i to, co dělám online. Věřím, že hodnota mojí tvorby je v ukazování, jak se dá zvládat život i v těžších podmínkách a brát je jako šanci k růstu. Rád bych posouval projekt Slepej masér, dělal přednášky, víc se dostával k lidem na sítích i osobně a točil videa ze svého života.

Mě samotného to posouvá – učím se nové věci, překonávám svoje limity a hledám způsoby, jak tvorbu zefektivnit, protože je náročná na čas i psychiku. Ale když mi lidé napíšou, že jim moje videa dodávají sílu a odvahu, je to pro mě ta největší odměna.

Přečtěte si také:

Podobné příspěvky

Běh je o vnitřní radosti, ale podporu dnes získává bizár, říká multitalentovaný Jáchym Kovář

Nutriční terapeutka: Musíte si vybrat mezi výkonem a hubnutím. I já někdy na sítích čtu, že mám velký zadek

Sportovní psycholožka: Nervozita před závodem může mít kořeny v dětství