Med má pověst zázračné potraviny. Přírodní, zdravý, nesmrtelný. Jenže opakované tvrzení se nestává pravdou jen proto, že ho někdo sdílí s rustikálním filtrem na Instagramu. Jaké jsou nejčastější mýty o medu a kterým (ne)věřit?
Krystalizace = zkáza? Ani náhodou.
Krystalizace není známka zkaženosti, ale přirozený fyzikální proces. Med s vyšším obsahem glukózy (třeba řepkový nebo slunečnicový) krystalizuje rychleji. Pokud vám vadí jeho struktura, dejte sklenici do teplé vodní lázně. Ale nevařte ho.
A pokud vám někdo tvrdí, že je tekutý med lepší, pravděpodobně nikdy neochutnal ten pastový.
Zahřátý med = toxiny? Nenech se zmást.
Často koluje tvrzení, že je zahřátý med (nad 40 °C) toxický. Není. Vysoké teploty snižují množství některých enzymů a antioxidantů, ale toxiny v pravém smyslu slova zde nevznikají. I teplý med zůstává bezpečný, jen už není tak „živý“.
Všechny medy jsou stejné? Ne. Rozdíl je zásadní.
Med z akátu se chová jinak než z pohanky nebo manuky. Liší se chutí, barvou i biologickou aktivitou. Například manukový med má vysokou antibakteriální aktivitu díky obsahu methylglyoxalu, zatímco tmavé medy (třeba pohankový) obsahují víc antioxidantů.
Házet je do jednoho pytle je stejné, jako kdybychom tvrdili, že všechny čaje chutnají stejně, protože jsou to lístky zalité horkou vodou.
Med se nikdy nezkazí? Ano i ne.
Ano, med má díky nízkému obsahu vody a vysoké koncentraci cukru dlouhou životnost. Ale pokud se do něj dostane vlhkost (například přes špatně těsnící víčko), může začít kvasit. A pak už to není zázrak přírody, ale bzučící ferment (ne, nemůžete si tak snadno vyrobit medovinu – spíš slušnou otravu a nevolnost).
Kovová lžička ničí med? Nesmysl.
Tohle je jeden z těch mýtů, které zní věrohodně, ale nemají žádný vědecky podložený základ.
Krátký kontakt s kovem je naprosto bezpečný a nijak med nedegraduje. Pokud ho neskladujete v kovové nádobě celé měsíce nebo dokonce roky, můžete být v klidu.
Organický med je zdravější? Otázka spíš marketingová.
Aby byl med opravdu organický, musely by včely létat výhradně na certifikované bio plochy. Což je logisticky téměř nemožné. Ano, značka „bio“ garantuje určité postupy, ale rozdíly v obsahu živin jsou minimální. Kvalita medu závisí víc na poctivosti včelaře než na zelené nálepce.
Med + skořice = lék na všechno? Bohužel ne.
Ano, obě látky mají prokázané antibakteriální a protizánětlivé účinky. Ale žádná kvalitní studie zatím nepotvrdila, že by kombinace medu a skořice léčila cukrovku, cholesterol nebo nachlazení efektivněji než jiné standardní postupy. Možná vám to pomůže psychicky (věř a víra tvá …), a to někdy taky není málo. Ale nevydávejme to za víc, než to je.
Co si z toho vzít?
Med je skvělá potravina. Ale není to elixír nesmrtelnosti. Je dobré ho jíst – kvůli chuti, kvůli složení, kvůli tradici. Jen u toho není potřeba věřit, že nám lžička medu každé ráno vyřeší civilizační krizi.
A pokud ho chcete opravdu ocenit, začněte tím, že si zjistíte, odkud pochází. Protože mezi medem z plastu z velkoskladu (obarvený cukr) a medem od včelaře je obrovský rozdíl.
Text je založen na veřejně dostupných informacích a osobním názoru autora. Není určen jako zdravotní nebo odborné doporučení.
Přečtěte si také:
- Nejčastější mýty o medu: Škodí mu kovová lžička a zahřátím z něj uděláte jed?
- Decathlon míří do vesmíru. Vyvinul skafandr, na který Evropa čekala
- 10 000 kroků pro zdraví? Nesmysl. Důležitější je, jak je nachodíte
- Má cenu sportovat, i když nejíte zdravě? Nový výzkum přináší naději
- Kardioman: Sejmulo mě kuří oko, dorazila rýmička. Jsem král běžeckých břídilů.