Rungo Jmenuju se Laura a bydlím v Sydney, ale ještě před dvěma lety jsem se jmenovala Lucka a žila jsem v Praze. Jak je to možné? Mojí životní mantrou se totiž stalo rčení „změna je život“ a v mém pojetí: „když už změna, tak pořádná“. Long story short, dostala jsem se od nové občanky až ke stěhování na druhý konec světa. Zní to šíleně? Možná, ale věřte mi, že to za to stojí. Chcete vědět víc? Uvařte si oblíbený nápoj a pojďte se začíst do první kapitoly mého australského dobrodružství s příchutí jógy.
See you soon!
Bylo to před rokem přibližně touto dobou, kdy jsem se vracela ze své první návštěvy v Austrálii. Loučila jsem se na letišti v Sydney s rodinou a věděla jsem, že tady rozhodně nejsem naposledy. Jejich „see you soon“ mě v tom podpořilo.
Nostalgicky vzpomínám na to, jak jsem seděla v letadle, když začalo pršet. Napadlo mě přitom, že Austrálie pláče, protože odjíždím. V tu chvíli mě dohnaly vlastní emoce a oči se mi zaleskly slzami. „Dokrmila“ jsem to ještě čtením knižního průvodce s názvem Austrálie – inspirace na cesty. Myslím, že u tohoto typu literatury ještě nikdo nebrečel. V tu chvíli jsem se rozhodla – jdu do toho – přesunu svůj život na druhý konec světa. Svou vizi jsem po nějaké době zpečetila koupí jednorázové letenky. A k mému údivu byla skoro stejně drahá jako ta zpáteční. Naivně jsem čekala, že bude za polovinu.
České kořeny v Down Under
Semínko odjet do Austrálie do mého srdce zasadil strejda, který je rodilý Australan, ale má české kořeny, a s ním i teta, která se v ČR narodila. Odtud určitě pramení jejich láska k hokeji i k lyžování. Ano, v Austrálii se hraje lední hokej a dokonce tam i padá sníh (v určitých oblastech). Je to totiž šestá největší země na světě, která je zároveň kontinentem, jenž se rozkládá na ploše tří podnebných pásů. Sníh pravidelně padá v horských oblastech, např. v Australských Alpách a ve státech Victoria a Nový Jižní Wales. Fungují tam i lyžařská střediska (např. Perisher, Thredbo). Nedávno dokonce sněžilo v Melbourne (stát Victoria).
A teď trošku meteorologické okénko – my v Sydney aktuálně máme takové aprílové počasí. Jeden den je 22 stupňů, druhý den třicítky a třetí den je bouřka. V listopadu bylo dokonce jednou jen 15 stupňů a uvnitř byla větší zima než venku. Australané totiž v zimě většinou netopí a jejich domy nejsou moc zateplené, takže teplé fusky jsou must have.
Jóga nebo výživové poradenství?
Po příjezdu jsem plná motivace googlila školu, kterou bych v Sydney mohla studovat. Uvažovala jsem nad jógou nebo výživou. Nakonec zvítězila jóga, kterou jsem už studovala v pražském studiu Karma jóga. A to mimo jiné také proto, že Austrálie je nejmenovaná mekka jógy. Podle mého italského kamaráda Marca, kterého jsem v Sydney potkala loni, je zde největší koncentrace jógových učitelů na světě a jóga jako taková tady má vysokou úroveň. Příjemně mě překvapilo, že jsou Australané hodně zaměření na healthy lifestyle a milují sport. Možná i proto se tu cítím jako doma. A pořád mě nepřestává udivovat, kolik mužů tu chodí na jógu, ale věřím, že se tenhle trend časem dostane i do české kotliny.
Moje australská Audina
A tak začalo plánování přesunu a tvorba finančního polštáře. Myslela jsem, že žádost o vízum, přihlášku na školu a další záležitosti zvládnu sama. Ale nakonec jsem narazila na tvrdou byrokratickou zeď a raději jsem vzala rozum do hrsti a začala spolupracovat s agenturou Tutuki, která mi se vším tím papírováním pomohla. Vše trvalo více než půl roku. Jen na schválení víz měla ambasáda v Berlíně několik měsíců.
Moje vízum bylo schváleno do 15 minut. A to bylo pro mě další znamení, že Austrálie je správná volba. Musela jsem mimo jiné řešit také studentské pojištění, tzv. OSHC, přihlášku na školu a placení školného. Je normální, že v zahraničí se platí školné. Což pro mě bylo jako studentku odchovanou českým systémem nové a musela jsem chvíli rozdýchávat, že moje škola má cenu zachovalého Audi A4. A že ambasáda po mně požaduje finanční krytí skoro dvojnásobné částky – to už se bavíme skoro o Mercedesu. No, každá sranda něco stojí, ale Austrálie je láska a můj sen, takže jsem se rozhodla zamakat a začít pracovat na finančním plánu a investovat do svých snů.
Zabalit kufry a další emoce
Ta nejtěžší část, když opomenu fakt, že jsem celých svých 33 let musela zabalit do váhového limitu 50 kilo (a ostatní prodat či rozdat), bylo loučení s přáteli, kolegy a rodinou. Po šílené byrokracii a materiální očistě přišly na řadu emoce.
Na počátku plánování opuštění své manažerské pozice, bytu a spřízněných duší jsem si říkala, že mám štěstí, že nemám partnera. Takže mě tu nedržela vize o hnízdění v podobě založení rodiny. Ale vesmír umí být někdy opravdu vtipný, a tak jsem po pár nezdařených románcích s vášnivým cyklistou či krypto odborníkem potkala muže, pro kterého moje srdce zahořelo. Nebudu vám lhát, rozloučení bylo bolestivé, ale od začátku jsme věděli, do čeho jdeme. Život mi opět udělil lekci, ze které budu dlouho čerpat.
Byrokratická gymnastika
Po více než šestnácti tisících kilometrech a třiceti hodinách na cestě jsem konečně přistála v Sydney. Plná nadšení a s lehkým jetlagem jsem se první týden pustila do vyřizování administrativních záležitostí, abych zde mohla fungovat a následně pracovat. Bylo potřeba požádat si o daňové číslo – Tax File Number (v ČR se používá rodné číslo), aktivovat studentské pojištění a vybrat si operátora a banku, a potom také zajistit australskou Lítačku, které se tu říká Opal card. Ležela jsem v tom všem asi týden, než se mi podařilo udělat řádný research a vše zajistit.
Situaci mi pořádně zkomplikovalo mé předplatné online streamingové platformy, které bylo vázané na český trh a kvůli kterému mi nešel přepnout telefon do regionu Austrálie, a tudíž mi nešly stáhnout australské aplikace banky ani operátora. Byla to docela kovbojka, než se mi to podařilo vykomunikovat. A stejně jsem ten region pořád nepřepla, protože by mi na telefonu následně přestala fungovat česká platební karta. No, takže byrokracie jsem si užila až až.
První setkání s mou budoucí učitelkou
Další týden jsem vydechla úlevou, že ten nutný základ mám za sebou, i když se některé věci ještě táhly jako žvýkačka, měla jsem prostor se nadechnout. Zjistila jsem, že moje college pořádá free jógové lekce. A tak jsem se rozhodla, že tam zkusím zajít. A bylo to strategické rozhodnutí. Hned před první lekcí jsem, ztracená na chodbě, slyšela české hlasy dvou žen, které také na jógu mířily. Poradily mi, kudy kam, a já jsem cestou do studovny potkala drobnou blondýnku s velkými brýlemi a úsměvem od ucha k uchu.
Přeskočila mezi námi zvláštní jiskra, když jsme se zdravili. Měla jsem takový zvláštní pocit u srdce a v učebně jsem zjistila, že je to moje budoucí učitelka jógy Rosangela Stagg z Brazílie. Chemie zafungovala, Rosangela si od té doby pamatuje mé jméno i to, že jsem byla na každé free lekci, nejen abych podpořila studenty, kteří lekce vedli. Rozhodla jsem se, že budu ten největší jógový šprt, jakého tahle škola zažila. To dokazuje i fakt, že jsem do školy nastoupila již o měsíc dřív, než jsem oficiálně měla.
Pokračování příště :)
Autorka: Laura Alluri
- Australské jógové dobrodružství: Když už změna, tak pořádná
- Xiaomi jede. Otevřelo svoji druhou kamennou prodejnu!
- Chcete běhat rychleji? Přestaňte běhat. 7 způsobů, jak hacknout svou kondici
- Konec zmrzlých nohou! Tohle si obujte v zimě, když nechcete utrácet majlant
- Sauna: restart těla, duše i přátelství. Dopřejte si horko, které léčí
