Adéla Svobodová Jizva nemusí bolet. A přesto může dlouhodobě brzdit výkon, ničit klouby nebo rozházet celé tělo. Fyzioterapeutka Jindřiška Mlčková vysvětluje, proč se potíže často projeví daleko od místa operace, jak se jizvy aktivují i po letech a jak napravit, co napáchaly na vašem zdraví i sportovní formě.
Jak poznám, že by za mými problémy mohla stát jizva?
Když se něco zhorší nebo začne bolet po nějaké operaci. Záludné je, že to může být i po dlouhé době. Jizva se totiž může takzvaně zaktivovat a začít dělat problémy i s odstupem třeba 18, 20 let. A to už si s operací málokdo spojí.
Druhá záludnost je vzdálenost. Tělo se totiž dráždění jizvy dokáže velmi efektivně vyhnout – začne si pomáhat jinými svaly, trochu jinak se nastaví kloub… A paradoxně to nezačne bolet v místě jizvy, ale klidně dost daleko od ní. Typické jsou třeba bolesti krku, hlavy nebo hrudníku po břišní operaci. Ale i směrem dolů. Ty kazuistiky pak často překvapí i odborníky.
Čím se jizva aktivuje?
Třeba přetížením – buď té jizvy samotné, nebo jejího okolí. A když se pak tělo vyhýbá zapojení svalů, které přes jizvu vedou, přetíží se i jiné, vzdálené místo.
Další spouštěč může být infekce. Hodně zajímavé jsou chřipky a covid. Sice se tváří jako respirační viry, ale postihují i svalově-vazivový aparát. Já jim říkám „ukazovátko“ a podle toho, co pacienta během nemoci bolí, často poznám, kam se mám při vyšetření podívat.
Mohou se potíže s jizvou propsat i do psychiky a mentálního rozpoložení?
Určitě. Dlouhodobá bolest není zrovna příjemná záležitost. A když třeba sportovcům – hlavně těm profi a výkonnostním – spadne výkon o nějakých 10, 20 %, začnou být frustrovaní. Nevědí, co se děje, a psychicky je to často hodně semele.
Zároveň to může ovlivnit hormonální systém a vnitřní orgány. Typickým příkladem jsou menstruační bolesti po císařském řezu způsobené stažením tkáně v oblasti břicha, zad nebo hrudníku.
Jsou problematické i malé a povrchové jizvy?
Aktivní můžou být i jizvy po znaménkách, hlavně když byly vybrané hodně do hloubky. Měla jsem třeba pána po vyříznutí znaménka v oblasti hýždě – a měl z toho bolesti v bedrech. Je to na blbém místě, takže si jizvu chodí nechat ošetřit. Ale stačí to jednou za pár let a pak je zase dlouho klid.
Dá se problémům s jizvami předcházet?
Dá a hodně. :-) Obrovský vliv má metabolické nastavení těla: zdravý životní styl, kvalitní spánek, dostatečný pitný režim, dobrá výživa. Pokud je tělo dlouhodobě v zánětlivém stavu – člověk trpí alergií, nesnášenlivostí lepku nebo mléka, má cukrovku, obezitu, depresi, málo spánku – promítne se to i do hojení. Pak vznikají keloidní nebo hypertrofické jizvy, které bývají problematické. A taky srůsty. To znamená, že jizva samotná je úplně v pohodě, ale může vyslat do okolí taková vlákna. Představme si to jako chapadýlko chobotničky, které se někde přilepí a pak se stáhne. A to dělá neplechu.
Takže je zásadní prevence. Co všechno můžu udělat, když vím, že mě čeká operace?
Víc o sebe pečovat – fyzicky, nutričně, pohybově. Pokud mě čeká operace kolene a už před ní nemám dobrý rozsah nebo správně zapojené svaly, je velká šance, že přijdou komplikace.
Důležité jsou i dechové funkce – i když to se úplně netýká jizev. Ale když se zadýchám do prvního patra, může být problém už samotná anestezie. V takovém případě dává před operací smysl i dechová rehabilitace.
Takže bych si určitě zašla za fyzioterapeutem. I proto, aby ti řekl, co dělat hned po probuzení z narkózy. Právě v prvních hodinách po zákroku se totiž dá nejlépe zabránit srůstům. Co nejdřív se hýbat, vstát, chodit, otáčet se, dýchat – samozřejmě podle doporučení lékaře. Ale pohyb je opravdu klíčový.
A po vytažení stehů zase hurá na fyzio! Hodně zkušený terapeut dokonce zvládne pracovat i s jizvami ještě se stehy, kdy se ošetřuje hlavně jejich okolí. V téhle fázi dokážeme krásně zlepšit hojení i zmírnit pooperační bolesti.
Je to dnes už běžná praxe? Umí s jizvami pracovat každý fyzioterapeut?
Kurzy o této problematice bývají plné a většina fyzioterapeutů už o jizvách ví. Horší povědomí má veřejnost – a často bohužel i lékaři. Ale je to vývoj. Medicína se dlouho soustředila hlavně na záchranu života a až teď se postupně přeorientovává na to, jak ho zkvalitňovat.
Co mě čeká, když za tebou přijdu se „starou“ jizvou?
Pacient většinou přijde s nějakými bolestmi a pokud má jizvu, tak zjišťuji, jestli může být tím spouštěčem. Ale nestačí se na ni jen podívat a říct, že „vypadá dobře“. Jizva může vypadat famózně, a přitom dělat obrovské potíže. Je potřeba ji precizně vyšetřit, prohmatat, hledat srůsty a zároveň se zaměřit i na ty zmiňované vzdálené oblasti. Například u jizvy po břišní operaci vyšetřuju celé břicho, ale třeba i záda.
Extrémně důležitá je při tom interakce s pacientem. Neustále se ho ptám, co kde jak při vyšetření cítí. A fakt často se stane, že sáhnu na jizvu a bolest se ozve úplně jinde – přesně tam, kvůli čemu přišel.
Taky se často stává, že je jizva v pořádku, ale je něco špatně v jejím okolí – buďto je sval hodně ve spazmu, nebo naopak úplně vypadnutý z funkce. Typicky po operaci kolene pacient ztratí okolní svalovou hmotu a pořád ne a ne ji nabrat. Takže pak pátráme po tom, co to blokuje.
Jak potom probíhá náprava?
Každá jizva je jiná. Nejdřív zjišťuju, co mi stav jizev a okolních tkání dovolí, ošetřím je a pak pacienta učím, jak o ně pečovat doma. Někdy stačí jedna terapie a je to obrovský game changer. Jindy je potřeba dlouhodobá péče.
Cílem je, aby byla jizva elastická a mezi jednotlivými vrstvami tkání byla zachovaná kluznost. Když chybí, dochází k „drhnutí“, tahání a dráždění nervů. Mozek pak vnímá bolest – klidně i podvědomě – a vyhne se zapojení svalů v okolí. Teprve když jizvu ošetříme, můžeme mozek znovu učit, že je bezpečné tu oblast používat na plno.
Mají jizvy vliv i na sportovní výkon?
Velký. Sportovci často po operaci nemůžou dosáhnout původní rychlosti nebo síly – chybí jim třeba 10–20 % do jejich plného výkonu a nedaří se to zlepšit běžným tréninkem.
Pokud to souvisí s jizvou, bývá to způsobené změnou svalových tahů a s tím spojeným přetěžováním kloubů. Dokonce se stává, že jizva po slepém střevu výrazně přispěje ke vzniku artrózy kyčle.
Tělo navíc omezí rozsah pohybu a reflexně sníží výkon. Mozek ví, že je něco špatně, a kvůli nervovému dráždění to tam prostě „nepustí“, byť jste na to třeba i svalově nastavení.
Časem se může stát, že se úplně změní pohybový stereotyp nebo některé pohyby nedokážu udělat tak, jak si představuju. Třeba takový softbal, to je hodně komplexní pohyb se spoustou rotací a záleží při něm na dokonalé svalové souhře. A pokud tam dochází k nějakému dráždění, přetěžování a kompenzacím, prostě nebudu mít ten správný švih a sílu.
Máš nějakou opravdu překvapivou kazuistiku?
Spoustu! :-) Třeba běžec s bolestí kolene. Nakonec jsme zjistili, že problém byl ve staré zlomenině holenní kosti v pubertě (teď je mu okolo pětatřiceti). Nebyla operovaná, ale poškodila okolní tkáně. Ošetřili jsme jen to místo – kolena jsme se vůbec nedotkli – a bolest zmizela a už se nevrátila.
Nebo pacientka, které při úplňku natékal jeden kotník. Ukázalo se, že za tím byla jizva po císaři. Na levé straně byla natolik stažená, že zrovna při úplňku tělo nezvládalo odvádět dostatečné množství lymfy. Po ošetření byl klid.
Takže nemusí jít jen o „funkční“ bolesti pohybového aparátu?
Vůbec ne. Povrchové vrstvy – kůže, podkoží a povrchová fascie – jsou úzce propojené s vnitřními orgány. Ošetřením jizev se tak můžou uvolnit i hlouběji uložené tkáně, čímž často dochází ke zlepšení trávících potíží, zácpy, průjmů nebo potravinových intolerancí. Střevo se jednoduše začne znovu volně hýbat a fungovat, jak má.
A s tím jde ruku v ruce i psychika. Člověk líp spí, má víc energie, vrací se ke sportu třeba po 10 nebo 15 letech. A to má obrovský vliv na celkovou kvalitu života.
Měl by si tedy každý „majitel“ jizvy zajít k fyzioterapeutovi alespoň preventivně?
Ne každá jizva nutně musí být patologická. Ale bohužel velké procento je. Takže vyšetření jizvy fyzioterapeutem doporučuji. Zároveň ale ráda dávám lidem nástroje (a odpovědnost) do rukou – třeba pomocí online kurzu. Péče o jizvu zase není raketová věda a spoustu věcí zvládne i laik. A přitom to může ovlivnit celý život.
Mgr. et Mgr. Jindřiška Mlčková je zkušená fyzioterapeutka s praxí ve sportovní i klinické rehabilitaci. Pracovala mimo jiné ve Fakultní nemocnici Motol nebo jako fyzioterapeutka extraligového A-týmu HC Slavia Praha. Dnes vede vlastní ordinaci v Polichně, kde se věnuje péči o děti, dospělé i sportovce a propojuje klinické poznatky s moderními terapeutickými přístupy. V posledních 6 letech se více specializuje na jizvy, srůsty a endometriózu.
Přečtěte si také:
- Bolí vás koleno nebo hlava? Na vině může být jizva stará 20 let, říká fyzioterapeutka
- Lýtka, která vás donesou dál: Únorová Rungo výzva patří výponům
- Mokrý únor: Proč radši propotit tričko, než si zakazovat alkohol?
- AI jako terapeut: Proč je ChatGPT Health ruská ruleta?
- Vysoký, nízký, nebo nulový drop? Jak vybrat běžecké boty, které vám neublíží
