Adéla Svobodová Umět jezdit na kole je v naší kultuře téměř součástí základního vzdělání. Děti by ale k cyklistice neměly mít podobný odpor jako třeba k úkolům z matematiky. A proto potřebují kolo, na kterém je to bude bavit. Jak ho vybrat? Pojďme si posvítit na nejčastější otázky a myšlenky, které se rodičům při výběru dětského kola honí hlavou (a možná se je bojí vyslovit nahlas).
„Už je ten správný čas?“
Pokud už vaše dítko nějakou dobu drandí na odrážedle, správný čas přesedlat na kolo poznáte poměrně jednoduše: jezdí rychle, má dobrou stabilitu a perfektně pracuje s brzdou. Možná se už dokonce začíná trochu nudit.
TIP: Už na odrážedle je dobré děti nechat zvykat na helmu.
Další, ještě prostší známkou je fakt, že už dítě odrážedlo jednoduše přerostlo. Hodně krčí nohy a vypadá na něm trochu „nepatřičně“.
Pokud jste fázi s odrážedlem přeskočili, nebo si chcete připravenost budoucího cyklisty ověřit jinak, zaměřte se na to, jestli chápe princip šlapání – tedy že se šlápnutím do pedálu kolo pohne vpřed a poté je potřeba udělat totéž s druhou nohou. Je také nezbytné, aby dítě dokázalo ovládat brzdy.
TIP: Teprve vybíráte odrážedlo a chcete budoucí investici do kola trochu oddálit? V Decathlonu seženete praktické odrážedlo 2v1 Discover 900, na kterém se děti od 3 let (90–110 cm) naučí šlapat i bez pomocných koleček. Jakmile si bude dítě při jízdě jisté a zvládne udržovat rovnováhu, jednoduše přidáte pedály.
„Do toho doroste…“
Koupě výrazně většího kola s vidinou, že dítěti alespoň déle vydrží, sice potěší rodinný rozpočet, ale správný vývoj ani lásku k pohybu tím bohužel moc nepodpoříte.
Na příliš velkém kole je dítě nepřirozeně natažené, přetěžuje záda a zapojuje svaly, které by nemělo. Spolu s nepohodlím a bolestí se tak brzy dostaví i nechuť na kole jezdit. V krajním případě dítě o cyklistiku úplně ztratí zájem.
Jak by to mělo vypadat?
- Když dítě sedí v sedle, mělo by celým chodidlem dosáhnout na zem,
- při šlapání je noha v dolní pozici jen mírně pokrčená,
- dítě zvládne samo nasednout, sesednout a bezpečně zastavit.
Po jak velkém kole sáhnout?
Velikost bicyklů se udává v palcích (1” = 2,54 cm) a odpovídá průměru kol, kterému je uzpůsobená i velikost rámu. Orientačně se můžete řídit výškou dítěte:
- 85–100 cm (přibližně od 2 do 4 let): 12”
- 90–105 cm (od 3 do 5 let): 14”
- 105–120 cm (od 4 do 6 let): 16”
- 120–135 cm (od 6 do 8 let): 20”
- 135–150 cm (od 8 do 12 let): 24”
(Náctiletým pak už často vyhovují i nejmenší dospělácká kola, tedy velikost 26”.)
Jak už to však s velikostními tabulkami bývá, neplatí univerzálně. Velikosti se mohou lišit podle konkrétní značky. Stejně tak se různí i proporce každého dítka. Ideální je proto kolo vyzkoušet. V prodejně vám navíc poradí zkušený personál, který snadno pozná, jestli velikost opravdu sedí.
„Hlavně, ať něco vydrží!“
Tentokrát je to trefa do černého. Zatímco u dospěláckých kol je při výběru vhodného materiálu potřeba zvážit hned několik faktorů, u toho dětského je to v podstatě jen jeden: odolnost. Většina dětských kol se proto vyrábí z oceli.
U starších dětí (přibližně 10+), které jezdí častěji nebo zvládají delší trasy, můžete zvážit i lehčí materiály. V nabídce je především hliník, který ušetří pár gramů, ale nezvládá pády tak dobře jako ocel a také o je nějakou tu tisícovku dražší.
Ideálně by kolo mělo vážit maximálně 30–40 % hmotnosti dítěte. Těžké kolo se totiž hůř ovládá, dítě na něm ztrácí jistotu a rychleji se unaví.
„Mám řešit terén?“
U prvního kola většinou ne, ale pokud už máte doma zkušeného bikera, který míří spíš do lesa než na cyklostezku, zvažte širší pláště a lepší brzdy.
Od terénu se odvíjí i odpružení:
- Pevná vidlice je lehká a bezúdržbová, ideální na cyklostezky, asfalt a do parku. Lehčí kolo se lépe zvedá na obrubník a lépe akceleruje.
- Odpružená vidlice zvyšuje hmotnost kola, ale v terénu (kořeny, kameny) lépe tlumí nárazy do rukou a zlepšuje kontrolu nad kolem.
„Není to na něj/ni moc složité?“
Správná velikost většinou zajistí i přiměřenou náročnost ovládání.
Na malých kolech obvykle úplně chybí přehazovačka. Malé děti ji zatím nepotřebují a často ještě nechápou, jak tento systém efektivně používat. Kolo by navíc zbytečně zatěžovala a prodražila.
U kol pro odrostlejší děti už najdete otočné přehazovačky (tzv. grip shift), které se ovládají velmi jednoduše. U větších kol se pak objevují klasické páčkové.
Také brzdy jsou přizpůsobené malým uživatelům. U nejmenších bicyklů to zpravidla bývají bubínkové brzdy na zadním kole se speciálně tvarovanými páčkami. U kol pro větší děti se už používají převážně brzdy špalkové (V-Brake) nebo kotoučové.
„Co všechno ke kolu dokoupit?“
Není toho moc, ale pár věcí by přece jen nemělo chybět. První z nich je cyklistická helma, která je v Česku do 18 let ze zákona povinná. Musí být certifikovaná, tak akorát velká a pevně zapnutá pod bradou.
Pro bezpečnou jízdu za zhoršené viditelnosti nezapomeňte na světla.
Další výbava už povinná není, ale výrazně zvyšuje komfort:
- blatníky (usnadní i následnou údržbu oblečení),
- držák na láhev,
- dětské cyklistické rukavice (aby ruce při delších výletech nesklouzávaly z řídítek),
- zvonek,
- reflexní prvky.
„Nezapomněli jsme na něco?“
Můžete koupit to nejlepší kolo, ale pokud na něm dítko nebude chtít jezdit, bude tahle mise neúspěšná. Musí mu proto perfektně pasovat. Aby jiskra přeskočila hned na první dobrou, nechejte kolo před první jízdou seřídit přímo v prodejně nebo v servisu.
Ale co je možná ještě důležitější: dejte malým cyklistům šanci výběr kola ovlivnit – alespoň barvu nebo design. Získají tak pocit, že mají to své vysněné, a rychleji si k němu vytvoří (hezký) vztah. A to je mnohem důležitější než dokonalý sportovní výkon. :-)
Přečtěte si také:
- Jak vybrat dětské kolo, když nechcete šlápnout vedle?
- Běhat nalačno? Pomůže přerušovaný půst výkonu, nebo vás spíš zpomalí?
- Test Redmi Buds 8 Lite: za pár stovek umí víc, než možná čekáte
- Pátý měsíc na jižní polokouli: australské jógové life hacky
- Biohacking, nebo doping: Kde končí optimalizace a začíná riziko?
