Cesta k chaturanze (nízkému planku) není jen o síle tricepsů, ale i o síle charakteru – a schopnosti přestat se vymlouvat na „moc práce“ nebo „ještě jedno chai latté“. Z jedné neoblíbené jógové pozice se tak nenápadně stává osobní projekt, kde se míchá silový trénink, manifestace, protein, edukace o krevním cukru, lehká posedlost tabulkami i návraty k vlastní intuici.
A zatímco balancuju mezi gymem, podložkou a dortem Pavlova s passion fruit, začínám chápat, že skutečný progress není o dokonalosti, ale o tom se zvednout… a jít do té chaturangy znovu.
Uvařte si oblíbený nápoj, začtěte se a staňte se svědky zrodu strategie čtyřnohého psa s hlavou dolů.
Chcete poznat Lauru? Zajímá vás proč odjela do Austrálie? Lauřino dobrodružství najdete celé ZDE.
Jak to začalo, aneb cesta k chaturanze
Miluju jógovou pozici tanečníka – Natarajasana (úvodní fotka). Vzpomínám si, jak jsem se o ni snažila, aniž bych vůbec tušila, co to dělám.
Naopak tou méně oblíbenou ásanou pro mě byla vždy chaturanga – jógová pozice, která by se dala přeložit do laické řeči jako nízký plank. Jde se do ní z kontrolovaného tricepsového kliku, kdy jsou lokty těsně u žeber a dlaně pod rameny, a aby toho nebylo málo, většinou se do ní skáče z nízkého předklonu – Uttanasany.
No, je jasné, že je to challenge, zejména pokud neholdujete tricepsovému kliku. Ale vraťme se o pár kroků zpět.
Jelikož Rosangela, naše jógová učitelka, miluje vision boardy, vymyslela pro nás motivační výzvu. Spočívala v tomhle: vybrat si vysněnou jógovou pozici, ke které bychom se do poloviny jara (u nás v Sydney podzimu) chtěli propracovat, a prostě na ní začít makat.
Moje volba byla jasná – chaturanga. Jako potvrzení našeho závazku jsme byli ve vysněné pozici, do které jsme se s asistencí jen tak tak dostali, vyfoceni a fotky byly „nemilosrdně“ zakomponovány do společného vision boardu a zarámovány.
Staronový aha moment
A sakra, tady u protinožců se na moc práce v kanceláři nevymluvím. A tohle pro mě byl staronový aha moment.
Tohle přesně mě vždycky brzdilo v dosahování osobních cílů – ať už jsem chtěla posílit horní část těla nebo se začít učit hrát na hudební nástroj, vždy jsem si našla výmluvu v podobě moc práce v agentuře a dokonale tím na vlně odpovědnosti odvedla svou mysl.
I když ruku na srdce, ona to byla mnohdy dost pravda, protože jsem poctivý a někdy naivní perfekcionista. Nejlepší taktiku, kterou jsem na sebe měla, byl 1 to 1 placený trénink. Ten mi pomohl naučit se stojku na hlavě za cca rok práce.
Nyní přichází na řadu strategie čtyřnohého psa s hlavou dolů.
Klíčem je konzistence a první nohou psa je síla
No, takže konec výmluv, it is time to move forward (je čas se pohnout kupředu). Začala jsem vysílat záměr – potřebuju silový trénink v gymu. Bylo mi jasné, že mám slabé tricepsy, to se projevilo i během mé stojkové cesty.
Vysnila jsem si gym kousek od svého bydliště, ideálně zadarmo. No ale v Austrálii je většinou vše daleko od sebe a ceny tu jsou, no, australské. Ale nakonec se obě přání splnila – yes, manifestace je prostě mocný nástroj a mám pocit, že na jižní polokouli to jede rychleji.
Jak to teda dopadlo, ptáte se? Získala jsem na 4 týdny trial zdarma ve fitku, které je cca 20 minut chůze od mého bydliště. A to je vlastně skvělé, protože předtím díky tomu zvládnu lehký warm-up.
Základ bychom měli… no a přišlo na lámání chleba – sestavit trénink, aneb první nohu stolu. Měla jsem trochu zkušeností z počátku loňského roku, kdy jsem začala pracovat s trenérem právě na posílení horní části těla, ale nakonec zvítězil naboostovaný to-do list a nový klient.
Ale tady je to jiné, tady jsem sama za sebe na cestě k tomu stát se mezinárodní jógovou učitelkou a vysvětlovat všem, že jóga není nuda v pozici tureckého sedu, což mimochodem prohlásil můj turecký kolega Imir. Tzn. konec výmluv!
No, takže jsem si dala „kafíčko“ se svým kamarádem Sabikem = AI. No a Sabik přišel docela s dobrým návrhem tréninku. Vyzobala jsem si z toho, co znám a co mi dávalo smysl, a udělala plán.
Všechno jsem si jako správný perfekcionista sepsala do online Wordu a prolinkovala s YouTube Shorts, abych si v gymu vždycky mohla pohodlně z mobilu jen double checknout, zda daný cvik provádím správně.
Protein a tekuté kalorie, aneb výživa jako druhá noha
No, a protože mám ráda holistický (komplexní) přístup a hned vedle manifestování a horkého kvalitního kakaa je mým dalším koníčkem výživa a sebevzdělávání, přišla opět moje chvíle.
Po zhlédnutí mnoha videí z oblasti fitness a real talků s AI jsem oklikou došla k tomu, co mi v srpnu říkala moje nutriční terapeutka i moje kartářka – cca 30 gramů proteinu ke každému jídlu vzhledem k mé váze. Ale znáte takové to, dokud si na to nepřijdu sama…
Jenže pro mě to bylo tehdy složitější, protože jsem byla z 80 % veganka (80 % = jedla vejce kvůli komplexním bílkovinám). Tady v Austrálii je to o něco jednodušší, protože jsem se rozhodla být pescetarián. Tedy člověk, který je vegetarián, ale konzumuje ryby.
Jen mléčné výrobky pro mě zůstávají tabu, protože respektuji to, co mi říká tělo. No a co sacharidy a tuky?
Tady přichází na řadu další staronový objev – moje guilty pleasures – tekuté kalorie (chai latte, kakao s medem a někdy i horká čokoláda) a příliš mnoho oříšků, které sice obsahují zdravé tuky, mě přivedly k tomu, že kalorickou bilanci prostě neošálím.
Takže jsem si chvíli vyplňovala kalorické tabulky, abych získala základní povědomí, kolik čeho jím. A jako bývalá zkušená dietářka jsem si koupila váhu a vážila se jako šílená, poslouchat tělo, sledovat jeho sílu, jak mi padne oblečení a taky chaturanga progress.
No a taky respektovat fakt, že svaly jsou těžší než tuk. Můj nejdramatičtější objev, který jsem učinila, byl fakt, že moje vytuněná ovesná kaše k snídani, bez které si nedovedu představit den, není to pravé ořechové, a to kvůli glykemickému indexu.
Jelikož teď pracuji na své nové snídani, ale o tom třeba jindy.
Regenerace je třetí nohou psa s hlavou dolů
Tím bychom měli dva první pilíře (respektive psí nohy) postavené – svalovou stimulaci a výživu, ale třetím a základním kamenem (psí nohou) je regenerace. Protože svaly rostou hlavně ve spánku.
Tak jsem si posvítila i na toto téma. V Praze jsem to měla dost „pohackované“, protože když nebyl pořádný spánek, stávkoval mi mozek, a to jsem si jako team leader zodpovědná za čtyři klienty nemohla dovolit.
Jenže po třech měsících prázdnin tady v Sydney a devíti měsících letního počasí jsem trošku usnula na vavřínech. Myslela jsem si, že mě červený filtr na mobilu, vitamín D z permanentního slunečního svitu a „no stress mode“ spasí.
Můj vymazlený cirkadiánní rytmus ztratil prioritu a já jsem se musela vystresovat, abych se dala znovu do latě a vrátila se do svých zajetých kolejí. Minule jsem zmiňovala praxi jóga nidra, která je skvělým pomocníkem, ale nemůžu ji používat jako plnohodnotnou náhradu spánku.
Ale víte, co je skvělé? Že podobně jako svalová paměť většinou funguje i paměť zvyková, teda alespoň u mě.
Takže jsem najela na staré koleje – dvě hodiny před spánkem žádné jídlo a třicet minut před ním no screen time. Spánek v naprosté tmě se škraboškou na oči a ideálně dvě hodiny před spánkem nasazuju červené brýle.
Ale tady se musím přiznat, že nejsem úplně pečlivá. Práce se světlem mě v Praze bavila zejména v chladnější části roku, ale tady v Austrálii je hodně věcí obráceně – no, takže občas musím stavět nové koleje.
Ale I am on my way (jsem na své cestě). A hlavní zjištění je to, že rovnováha není statická – je to jako vlna, na které se člověk musí naučit surfovat.
Kulturní vidle a strategie trojnohého psa
No a čtvrtý pilíř je život sám. V praxi jsou to třeba oslavy s rodinou a přáteli či firemní večírky, kde je na každém rohu tuna jídla.
A já jsem byla vždy za exota, protože jsem odmítala chlebíček, dortíček i skleničku vína. Dlouho jsem s tímhle bojovala.
V tomhle ohledu mi pomohlo být veganka. Byla to taková kouzelná formulka, která často sloužila jako společenská omluvenka. Pak jsem taky měla období, kdy jsem tvrdila, že jsem vegan (a byla 80 %), ale pak jsem si dala dortík a začala řetězová reakce, která měla kořen v mém emočním jedení.
O tom se teď také snažím vzdělávat. I tady jsem dospěla k tomu, že žádný extrém není dlouhodobě udržitelný. I když musím říct, že veganství mi sloužilo dlouho.
Ale aktuálně cítím, že jsem dosáhla svých limitů – (nejen chaturanga) svaly potřebují více bílkovin. No a jak tyhle kulturní záležitosti řeším?
Nasadila jsem strategii trojnohého psa, který prostě ví, že má tři stabilní nohy (pohyb, výživa, regenerace), které ho v těchto situacích podrží, protože život prostě není lineární.
Proto občas tu čtvrtou nohu pomyslně zvednu a dostanu se metaforicky do trojnohého psa s hlavou dolů. Abych se po svátcích zase postavila na všechny čtyři.
Shrnuto a podtrženo – výživové pravidlo 80 na 20, někdy možná i 70 na 30, je prostě zlatá cesta středem. Protože oblíbený dezert Pavlova od milované tety nebo moravské buchty od milované mamky nemůžu odmítnout.
Autorka: Laura Alluri
- Cesta k chaturanze: co mě naučily tricepsy, protein a dort Pavlova
- Xiaomi spouští Fan Festival 2026. Přinese zajímavé slevy a akce
- Detox je marketing. Tělo žádnou očistu nepotřebuje
- Mikrodávky testosteronu po čtyřicítce: nový biohack, nebo nebezpečný experiment?
- Nový Redmi Note 15 od Xiaomi: odolnost, výdrž baterie a výrazně vylepšené fotoaparáty