Jak s váhou a motivací pohnout k lepšímu? „Udělejte si fotku ‚před‘, klidně ve spodním prádle a nelichotivém postoji, a pozorujte změny,“ radí foodbloggerka Terezka v kuchyni, která bez diet a hladu zhubla 28 kilogramů. Zeptali jsme se jí třeba na to, jak startuje každý den, proč a čím nahrazuje maso, co je její závislostí a kde hledá inspiraci.
Co následuje, když jste do osmnácti let štíhlá holka, pak se něco zvrtne a váha vám najednou ukáže číslo 93? Když se podíváte na fotky, na kterých se sama sobě vůbec nelíbíte? Hladovění, nesmyslné diety, špatný pocit? Terezie Němcová (25) vyzkoušela všechno, aby nakonec zjistila, že úspěch tkví v umění převrátit naruby své myšlení o sobě samé a začít makat. Základem jejího životního stylu se stal pravidelný pohyb a především zdravé, chutné a barevné jídlo. Na svém Instagramu a foodblogu Terezka v kuchyni dnes inspiruje tisíce sledujících v tom, jak najít svou cestu, užívat si jídlo a cítit se dobře. Její příběh jsem sledovala z blízka, jelikož patří do kruhu přátel a proto si tykáme.
Jídelníček podle pravidla 80/20
Předností tvého jídelníčku je, že se neomezuješ. Znamená to, že vůbec nepočítáš kalorie?
Kalorie nepočítám a porce nevážím. Nicméně mám vše načtené a nastudované, takže přibližnou představu jak tělo a příjem a výdej energie funguje, mám. Také mám poměrně přehled o všech živinách v potravinách a to i z důvodu, že nejím maso, a nechci, aby mé tělo něco postrádalo. Nikomu určitě kalorické tabulky neberu, znám hodně lidí, kterým usnadňují život a rozhodně nepopírám, že hubnout se dá jedině kalorickým deficitem. Já osobně ale prostě neumím žít v diktátu.
Máš tedy vůbec ve stravování nějaká pravidla, přes která „nejede vlak“?
Pravidlo, kterým se řídím a myslím, že pro většinu lidí je rozumné a dlouhodobě udržitelné pravidlo 80/20 – tedy z 80 procent jíst vyváženě, zdravě a ve 20 procentech si dopřát třeba i něco ne tak striktního. Určitě to neznamená jíst celý den zdravě a k večeři si dát fastfood, je to spíš myšleno tak, nebát se jednou za týden dát si na ovesnou kaši hodně čokolády a ořechového másla, když na to má člověk chuť a jednou za čas třeba pizzu, nebo popcorn v kině. Hlavně najít tu rovnováhu, kdy si nebudeme nic vyčítat.
Mlsejte tak, aby vám nebylo špatně
Když máš chuť na oněch 20 procent, na čem si pochutnáš? Máš třeba tip na to, jak nezdravé potraviny vybírat, nebo v jaké formě či kdy je jíst?
Když mám chuť vážně hřešit, tak se nijak neomezuji, mám ale pravidla, kterých se držím. Zaprvé musím na mlsání mít vážně chuť a nedělat to jen z rozmaru, nebo nudy. A hlavně mlsám tak, aby mi nebylo špatně, to znamená, že se nepřejídám, neplácám bezhlavě jedno přes druhé a nejím věci, které vím, že prostě mému tělu nedělají dobře. Na čem ujíždím a nemůžu si pomoci, je rozhodně popcorn v kině. To si prostě neodepřu, protože to patří k zážitku. Když sama peču například něco sladkého, vytvářím zdravější, odlehčenější varianty tak, abych si pochutnala, ale nesnědla na jedné lžičce kilo cukru. Snažím se, aby i bábovka byla trochu komplexnější jídlo a nejen bílá mouka s cukrem, takže používám hodně ořechy, kokos, celozrnnou mouku, ovoce a méně sladidla.
Tvojí filozofií je vařit chutně, zdravě a barevně. Co konkrétně je stavebním kamenem tvého jídelníčku?
Určitě výrazné chutě. Pro mě bylo přelomové zjištění toho, že zdravá strava nemusí být suchá, nudná a bez chuti. Myslím, že je tomu přesně naopak a dokonale vyvážit slané, sladké, kyselé a pálivé chutě je prostě hra, která mě baví. Moc doufám, že lidé jednou zjistí, že v kuchyni jsou i jiné možnosti, než sůl, pepř a grilovací koření z pytlíku. Dál potom samozřejmě kvalitní a čerstvé suroviny. Čím méně průmyslově zpracovaných potravin, tím lépe.
Které suroviny či ingredience ti „změnily život“? Pociťuješ, že fungují, že mají dobrý vliv na tvoje tělo, jsou kvalitní alternativou nějaké nezdravé varianty?
Pro mě bylo zlomové, když jsem vypustila ze své rutiny kávu a místo ní jsem začala pít denně čaj Matcha. Dodá mi totiž tolik energie, pozitivní nálady a někdy doslova euforie, že se z toho stala moje závislost a nedám na to dopustit. Navíc pomáhá na překyselení organismu, což je i během redukce váhy důležitý faktor. Jen upozorňuji, že aby měla ty správné účinky, musí být původem z Japonska.
Najíst se a nemít chuť si dát šlofíka
Už nějaký pátek s přítelem oba nejíte maso. Co přesně vás k tomu vedlo a myslíš, že to má i nějaký dopad na vaše zdraví? Musíte například nad jídlem víc přemýšlet?
Zrovna nedávno jsme si s Maxmiliánem říkali, jak je super sníst plný talíř bohatého rostlinného jídla, vážně si pochutnat a přesto nebýt přejedený a nemít chuť jít si lehnout a dát si šlofíka.
Takže ano, bez masa a mléčných výrobků, které omezuji na minimum, se cítím plná energie, lehce a navíc je prostě neskutečná radost vařit a hrát si s rostlinnou kuchyní. Já určitě nejsem ten typ, který by se snažil někoho násilím přesvědčovat, ale faktem je, že lidstvo jí masa prostě příliš a bílkovin je všude hromada i bez něj.
Když jsme u bílkovin – odkud odevšud je čerpáte? Je to dobrý tip i pro ty, kteří maso jedí, ale nechtějí ho jíst moc.
Bílkoviny přijímám především z luštěnin. Je to jednoduchá a navíc poměrně levná varianta. Důležité je luštěniny předem namáčet (klidně 24 hodin), aby se předešlo nadýmání a zažívacím potížím. Takhle si jich uvařím vždy větší množství najednou a pak jen přidávám do všech možných jídel během týdne. Dále jím spousty zeleniny, která bílkoviny také obsahuje – menší množství, ale za den se to nastřádá, ořechy, semínka, nebo moji oblíbenou quinou. Nakonec kupuji i tofu, seitan a tempeh, které ale netvoří základ mojí kuchyně, pouze ji doplňují. Proteinový prášek používám spíš jako doplněk, když třeba vím, že jsem ten den měla bílkovin ve stravě méně.
Jak jsi ke svému přístupu dospěla? Sama, nebo tě někdo inspiroval? A klidně jmenuj, ať se inspirujeme taky.
Mojí velkou inspirací je rozhodně Kamila Rundusová alias Kamu, která mě nakopla správným směrem a od které je stále co se učit ve všech směrech, nejen ve vaření. Další inspirací mi byla například i britská autorka kuchařek Ella Woodwardová. No a i když to zní jako klišé, mojí velkou inspirací jsou i moji sledující, protože je krásné, jakým způsobem se mnou sdílí své proměny, pokroky, pokusy vařit zdravěji a třeba i bez masa.
Cítit se dobře sama se sebou
Svého času jsi vážila 93 kilogramů. Co pro tebe bylo zásadním impulzem pro změnu životního stylu? Číslo na váze? To, že neoblékneš oblíbené oblečení, nebo že se necítíš zdravě?
Nikdy jsem nebyla oplácané dítě a až do svých 18 let jsem byla štíhlá holka, takže hned od chvíle, co jsem tolik přibrala, jsem se ve svém těle necítila dobře. Tím úplně prvotním impulzem bylo právě zděšení z váhy, nebo z toho, když jsem se viděla na nelichotivé fotce. Z toho důvodu jsem od začátku zkoušela všechno možné a nemožné, abych se vrátila k tomu, jak jsem dřív vypadala. Patřily k tomu i přehnané a neudržitelné diety, které sice měly svůj efekt v podobě pár kil dole, ale necítila jsem se vůbec dobře. Nakonec ale přišel ten moment, kdy jsem si řekla, že se hlavně chci cítit dobře, šťastně sama se sebou a to jak uvnitř, tak na venek. Zvedla jsem se, převrátila naruby své myšlení o sobě samé a začala makat.
Máš tip, jak se naučit „poslouchat svoje tělo“? Co ti v období před změnou myšlení, kterou zmiňuješ, říkalo?
Bývala jsem naprosto bez energie, měla jsem opravdu hodně mizernou imunitu, skolil mě kdejaký bacil a moje fyzička šla samozřejmě poté, co jsem přibrala, hodně dolů. Vzhledem k tomu, že hlava a tělo jde ruku v ruce, tak jsem se ani psychicky necítila dobře. To jsou signály, kterými tělo na svou nepohodu upozorňuje každého, kdo to má podobně. Najít ten správný přístup „na míru“ svému tělu – to pak znamená trpělivost a zkoušet, co nám vyhovuje.
Je jasné, že neexistuje univerzální recept pro všechny. Říká se ale, že motivace je polovinou úspěchu a vidět skvělé výsledky u někoho jiného může ostatní „nakopnout“. Jaké triky platily na tvé tělo a mysl?
Poslouchat své tělo je rozhodně alfa a omega nejen při redukci váhy, ale během celého života. Není to ale něco, co by bylo automatické, musela jsem se to naučit. Fakt je, že hubnout ve 23 letech a třeba ve 40 letech je úplně něco jiného. Každý si musí najít tu svou cestu, která mu bude vyhovovat. Já sama za sebe doporučuji si udělat fotku před, ve spodním prádle, klidně i v nelichotivém postoji s vystrčeným břichem, aby každý malý pokrok byl vidět a motivoval k tomu, makat dál. Na začátku jsem si zapsala do tabulky míry všech možných partií a zvážila se. Váhu jsem se snažila sledovat spíš méně, a zapisovala jsem ji tak jedenkrát měsíčně. Jediné, kde změnu uvidíme naprosto prokazatelně, jsou totiž právě centimetry – a ty můžeme pozorovat i na oblečení.
Svaly jsou větší dřina, než hubnutí
Za rok od doby, co jste i s přítelem najeli na zdravou a vyváženou stravu, jsi zhubla neuvěřitelných 27 kilo. Je za tím pouze změna jídelníčku, nebo i celkově jiné mentální nastavení či cvičení?
Jsem přesvědčená, že vždy vše začíná v naší hlavě a dokud nebudeme psychicky v pohodě, na našem těle se to projeví a to ať už tloustnutím, nechutenstvím, nebo třeba vyrážkami, vypadáváním vlasů, bolestmi hlavy… Vlastně to vše funguje na stejném principu.
Tohle je krok číslo jedna, ale pak začíná samozřejmě i ta druhá část, to je dřina. Naučit se a překopat všechny své dosavadní zvyky a také se začít hýbat. Já jsem nechodila do fitka, protože jsem se styděla, ani jsem bohužel v sobě nedokázala probudit lásku k joggingu. I přesto jsem třikrát týdně začala chodit na běhací pás na principu podtlaku (Vacushape), cvičila jsem na vibrační plošině a doma posilovala, jak to jen šlo. Čím více šla váha dolů, tím jsem samozřejmě měla více energie a pohyb jsem si zamilovala.
Nejsi sice odjakživa „sportovec tělem i duší“, ale pohybu jsi nakonec propadla – a to právě i díky hubnutí. Co tě motivuje k pravidelnému cvičení, aniž by sis řekla „teď už jsem hubená, teď už cvičit nemusím“?
Mým dalším cílem teď je posílit celé tělo, narovnat se, obalit se svaly. V minulém roce jsem měla složitější úraz kolene spojený s operací a tak se teď snažím znovu začít s cvičením. To je vlastně i moje největší motivace. Znovu moci běhat, skákat, tancovat… Musím říci, že je to daleko větší dřina, než samotné hubnutí, ale já se rozhodně nevzdávám a teď, když se uvolňují karanténní opatření, se chystám poprvé v životě chodit do posilovny pod dohledem trenéra. V posledních měsících jsem si zamilovala jógu, kterou cvičím každý den a ten pocit protažení a pružnosti je úžasný. Navíc je to rozhodně nejlepší rehabilitace na světě. Během karantény jsem hodně cvičila na rotopedu a oblíbila jsem si všemožné online lekce, kruhové tréninky a týdenní plány, například od Martiny Panochové nebo Pamely Reif.
Co bys doporučila lidem, kteří si říkají: „Musím se sebou něco dělat, ale nesnáším sport, nechci být zpocená, nechci denně běhat s jazykem na vestě po parku a sledovat tisíce očí, které na mě upírají pohled“?
Řekla bych jim, že co se hubnutí týče, tak rozhodně nejvíce záleží na stravě. Tak to prostě je. Nicméně pohyb k zdravému životnímu stylu neoddělitelně patří a při hubnutí je to navíc velký pomocník. Je důležité si najít takový druh pohybu, který nás bude bavit, naplňovat, nebo nás alespoň nebude úplně odpuzovat. Někoho baví běhat, jiného bruslit, nebo hopsat na aerobiku. Další důležitá věc je nevzdávat to po prvním nevydařeném pokusu. Fyzička se bude postupně zlepšovat, budete se překonávat a tím vás to začne i více bavit. Pokud se někdo stydí sportovat před lidmi, tak bych mu z dnešního pohledu řekla, ať se na ně vykašle. Každý má dost práce sám se sebou, natož aby se ještě stíhal sledovat, co dělají ostatní. Nicméně jsem to tak dříve také měla, a tak jsem se prostě naučila cvičit doma nebo na zahrádce a našla jsem si malé studio, fitko, kde se cítím dobře a ten pocit sledování tam nemám.
