Motivace, inspirace a reportáže
Do Milána letadlem, ze Splitu vlakem. A co se dělo mezi tím? Nechejte se strhnout dívkou, která tráví volný čas nejraději v pohybu. A přestože se objevují na cestě překážky, vždy jí stojí za to znovu vyrazit. Iveta Šplíchalová vás inspiruje, abyste také podnikli vlastní cestu, více a v jiném světle se tak poznali. Vyčistili si hlavu.
Funím. Nestíhám. Takhle jsem si tento rok fakt nepředstavoval. Viděl jsem se, jak začátkem října v podvečerních hodinách stojím na náměstí v Sieně, usmívám se a mám za sebou konečně kompletní trasu pekelné tratě závodu Strade Bianche. Už delší dobu ale vím, že to tak holt nebude, přestože jsem na tom tak, jako nikdy předtím.
To je oficiální podtitul tohoto závodu. Je tak neskutečně přesný, že by s ním tato reportáž mohla začít, a zároveň ihned skončit. Snažím se s odstupem najít lepší slova, vymyslet výstižný úvod, ale v hlavě mám pořád jen tohle. Brutal. Spectacular. Žiju totiž v Austrálii. Přemýšlím usilovně o českém ekvivalentu, který by to vystihl. Nemilosrdně velkolepý!
Nemusí vás lákat vzdálenosti delší než maraton, i tak se vnoříte do ultramaratonského světa této knihy a prožijete celé čtení naplno. Zajímavé běžecké zážitky Dana Orálka a um redaktora a spisovatele Luboše Brabce vystřihly skvělou knihu, kterou si teď může přečíst úplně každý zdarma. A co na to Daniel Orálek?
Dalo by se říct, že Honza Drábek (*1980) je profesionálním otcem – má čtyři syny, přičemž nejmladší má teprve dva roky. Po narození posledního potomka se rozhodl spojit příjemné s užitečným a většinu svých výběhů absolvuje s juniorem v kočáře. Za dva roky společného běhání mají na kontě přes 3700 km, přičemž se rozhodně nejedná pouze o jednoduché cesty po rovném asfaltu.
Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna – třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii juniorů. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta – taktéž nadšený běžec – je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?
Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám.
Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost. Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…
Dnes vám naservírujeme kouzelný příběh vzniku běžeckého závodu a také osobní reportáž přímo z letošního dění. Six Foot Track Marathon se odehrál 11. března 2023 v rozpálených australských horách.
Lenka Topinková (*1976) je asi pro všechny běhající Brňany známým jménem. Nejenže poctivě obráží závody v okolí, často je i vidět na stupních vítězů. Tuto útlou sympatickou paní můžete na závodech nejčastěji vidět s úsměvem na rtech a v doprovodu dětí – má jich dokonce pět. Když zrovna neběhá, trénuje děti v jejím domovském klubu AC Moravská Slavia.
Dan Mičola. Dalo by se říci, že ve facebookové skupině Běžci je legendou. Jeho příspěvky tam mají dlouhodobě největší ohlas – alespoň co se týče počtu komentářů. Dan tam má velkou spoustu fanoušků, ale současně i početnou skupinku lidí, kteří ho v komentářích vůbec nešetří.
Příběh Kateřiny mne zaujal. Sportovně založené čtyřicátnici se jednoho dne ve vteřině změnil život, když spadla ze žebříku a ochrnula. Zůstala upoutaná na invalidní vozík, ale navzdory nepřízni osudu se nevzdala a sportuje dál. A dosahuje výjimečných výsledků. O sportu s handicapem jsem si povídala se sympatickou a usměvavou paralympioničkou Kateřinou Antošovou.