Rozhovory se zajímavými osobnostmi
Špatná běžkyně, zanícená hobby cyklistka, milovnice života – to o sobě říká a mohu to podepsat. Energie Zuzany Rychnovské naplní celou chodbu i předsíň, sotva jí otevřete dveře a prostoupí i vámi. Došla si k ní ale těžkou cestou, na které několikrát málem zemřela. Svou vinou. V rozhovoru padne málo otázek, Zuzka má totiž co vyprávět.
Dušan má zářezy jak v klasickém běhu, tak v běhu se psem. Je mistrem Evropy v krosu a vicemistrem ČR na 3000 metrů překážek. V canicrossu se stal mistrem ČR, Evropy i světa. Kromě toho je hrdý táta dvou talentovaných dětí a zapálený trenér. Pojďme si Dušana, potažmo canicross, představit blíže.
V dalším dílu seriálu Hobby+ si představíme Brňana se zálibou v ultra, Zbyňka Tkadlčíka. V rozhovoru se dozvíte, proč začal běhat, co má společného se známým strongmanem a jak zvládá nálož kilometrů.
Pokud jste běžci a navíc z Brna, velmi pravděpodobně její jméno znáte z výsledkových listin, když projíždíte nejlepší výkony regionálních závodů. Nepřehlédnutelným výkonem se ale zapsala i na Slovensku, odkud pochází. Kdo je Patrícia Puklová si představíme v rámci seriálu „Hobby+“ o hobby běžcích, kteří vynikají.
Vítejte u nové série článků, v nichž si postupně představíme běžce z kategorie „hobby+“, tedy amatérské sportovce, kteří jsou ale na výborně úrovni. Jelikož jde pořád o hobíky, mohou nám posloužit jako skvělý příklad a inspirace.
Když se proti vám Eva Kiesler Klementová posadí, tak okamžitě víte, že máte co do činění s neskutečně silnou ženou. Postavou sice menší, ale energie, optimismus a nadhled z ní vyloženě čiší.…
Spousta dětí sní o tom, jak na mistrovství světa v hokeji nebo fotbale dává rozhodující gól, o tom, že zažije úspěch na olympiádě v některém ze svých oblíbených sportů. Cesta, jak se mezi těmi nejlepšími prosadit, ale není vůbec jednoduchá. Tereza Ďurdiaková si olympiádu též vysnila a celý život si za tím šla. Zkusila to v několika různých sportech, ale až v chůzi se jí to letos povedlo. Obdivuhodné na tom všem je, že ji k tomu stačil pouze rok chodecké přípravy.
Silniční cyklistika není rozhodně sport pro nějaké uplakánky a třasořitky. Enormní zátěž, neskutečné dávky vyčerpávajících kilometrů, pády nebo nečekané zdravotní komplikace. To patří do života profíků a musí s tím holt počítat. Někdy vás ale to s čím nepočítáte, co vás ani nenapadne, že může potkat, se stane realitou. O tom ví své Zdeněk Štybar, jeden z našich top cyklistů ve světovém pelotonu. Na konci letošního března musel totiž podstoupit kvůli trablům se srdečním rytmem na katetrizační ablaci.
Někdy je zásadní změna tím jediným východiskem, jak uzdravit svůj život. Jsou různé cesty a možnosti, někomu stačí drobné změny, jiný sáhne po “těžším“ kalibru. Minimalista, jogín a sportovec Patrik Zouhar zvolil tu druhou variantu. Postupně se vzdával svých materiálních zbytečností a začal žít na ploše 2 × 2 metry. Uvědomil si, že štěstí spočívá trochu v něčem jiném než hromadit hmotné statky.
Maraton pod 3:30, půlmaraton za 1:35. To nejsou „jen“ čísla a rekordy, ale taky důkaz, že nic není nemožné. „Obklopte se lidmi, kteří vás podpoří v každé hovadině, pořád hledejte hranice a občas jděte i za ně“, radí Jana Nosková, která díky běhu překonala závažné příznaky nemoci, jež jí na čas způsobila ochrnutí nohou, ale i životní krizi, spojenou se ztrátou dítěte.
Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál. V rozhovoru mluví o tom, jak být pozitivní i v dnešní době špatných zpráv a jistot v nedohlednu.
Sebrat se, odejít do cizí země si srovnat myšlenky, chce určitě notnou dávku odvahy. Koučka, jogínka a nutriční terapeutka Kristýna Báčová to udělala. Odjela do Barcelony, kde dva roky na sobě pracovala, aby se zpět domů vrátila klidnější, šťastnější, se srovnanou hlavou, a to i díky józe, které tam propadla. Všechny své poznatky se snaží předávat dál, a tak učí ostatní, že změnit léty zažité zlozvyky prostě jde. Jen to není hned. “Moc si na sebe nakládáme, a přitom stačí dělat malé, ale postupné kroky, “ říká Báčová.