Akademie dráhové cyklistiky

Ve čtrnácti už laškovala s drogami a o několik let později se z totálního dna, špíny a ulice dostala zpět do života. Cesta to byla dlouhá, ale Zuzana Rychnovská vytrvala. Přitom vytrvalost není její nejsilnější stránka, ale jak se ukázalo, je to sprint. Na dráhovém kole. V týmu Akademie dráhové cyklistiky zářila tak, že… ale to bych předbíhala. Zuzka drží osud pevně ve svých rukou a řídí si ho. Přišel nevídaný úspěch.

Když se vaše záliba stane nakonec tím, čím se živíte a celou tu cestu si vyšlapete sami stylem pokus-omyl, tak to svědčí o vaší touze a zarputilosti. Zuzka Zorníková se kdysi dávno začala na mateřské z nudy ohánět jehlou a nití, postupně přidala šicí stroj, aby následně uvedla v život svoji značku Ráfek. Cesta od nákupní tašky k současným vychytaným batohům byla občas okořeněná vzteklými výkřiky, když věci nešly podle plánu, ale dnes její produkty zdobí nejedna záda. Tenhle rozhovor je o životě mezi batohy a koly.

Nebojím se nenadálých situací na kole a k tomu štíhlejší pas. Tak by se dal shrnout můj ženský pohled na to, co mi dal rok tréninku dráhové cyklistiky. To je ale příliš zjednodušené, do perexu holt nenarvete všechno. Zážitky, emoce, větší svaly a už vůbec ne zkušenosti.

Hobby běžkyně se stala redaktorkou běžeckého magazínu, to je už mnoho let zpátky. Po zranění přesedlala na cyklistiku, a při výkonu práce vyzkoušela před necelými dvěma lety tu dráhovou. Ta ji o víkendu dovedla až na stupně vítězů mistrovství České republiky. A teď přijde to „ale“.

Startovalo 16 mužů a tři ženy. Adrenalin větší, než na běžeckém závodě? To si pište, že ano. Rychlost, dřina a nakonec i ta sprinterská bolest je to, co mě na tom tak baví. A v neposlední řadě lidé, se kterými se kolem amatérské dráhové cyklistiky vídám.

Špatná běžkyně, zanícená hobby cyklistka, milovnice života – to o sobě říká a mohu to podepsat. Energie Zuzany Rychnovské naplní celou chodbu i předsíň, sotva jí otevřete dveře a prostoupí i vámi. Došla si k ní ale těžkou cestou, na které několikrát málem zemřela. Svou vinou. V rozhovoru padne málo otázek, Zuzka má totiž co vyprávět.

Klidový tep 81. A to nám to teprve vysvětlují. Uvědomění si, že mi za chvíli nášlap přikurtuje nohu k pedálu, který nemá cvrčka, mi nahání menší hrůzu, než že tam budu muset nacvaknout i nohu druhou a pedál, sakra, nepočká. Horší už je jen představa, jak z toho vystoupím? Rychlokurz dráhové cyklistiky mi ale nedává prostor dlouze přemítat, jak moc by mě pak mrzelo, vzít teď zpátečku. A věřte, že mrzelo, vím to, protože jsem vydržela až do konce.

Strach, koncentrace, načasování, výbušnost a neposledně velká rychlost. Tohle je svět sprintera na velodromu. Vaše kolo nemá brzdy, ale za to má opravdu těžký převod, který jen rozšlapat dá tak zabrat, že většina z nás by se z toho sbírala několik dnů. Tomáš Bábek je u nás jedním z těch nejlepších, jeho vyprávění vám odhalí tenhle sport, který je dle jeho slov „ prostě krásná magořina“ a nechá vás nakouknout do tréninkové přípravy.