covid

Začal, aby shodil kila. Nečekal, že běhání může být svět, bublina sama o sobě. Tahle bublina je jedna z věcí, která nás běžce drží nad vodou a jedním z nich je právě i MUDr. Alan Munteanu, jehož zamyšlení plyne v „kecacím tempu“.

Běháte? Skvělé. Jezdíte na kole? Paráda. Snažíte se být jakýmkoliv způsobem v pohybu? Tak pro sebe děláte rozhodně dobře. V téhle době je to totiž o to víc důležité. Depka, nechuť, letargie, vztek jsou stavy, které se stále plíží kolem nás a jsou připravené se do nás zakousnout. Vím, že je těžké nerezignovat, ale vzdát se je cesta k postupnému propadnutí do světa temných myšlenek. Sport je skvělý v tom, že vás učí překonávat se. Jdete ven v dešti, zimě, vstanete z gauče a vyrazíte i když se vám strašně nechce. Ale to jsou právě ty momenty, ze kterých můžete čerpat a nabírat sílu.

Asi to znáte taky, když se konečně pro něco rozhoupete, tak odněkud přilítnou vidle a je po plánech. V minulém roce jsem chtěl začít zase víc běhat, ale nebyla to žádná sláva. Buď zdravotní trable, covid nebo prachsprostá lenost. A tak jsem si řekl, že 1. ledna do toho pořádně praštím, abych na ten svůj půlmaraton natrénoval a nevypadal před sebou a ostatníma jako pitomec. Žádné sliby, ale činy, to je ta správná cesta. Ale pak odněkud přilétlo ono zmíněné nářadí a přitáhlo sebou na Silvestra do naší rodiny covid.