Řidičák a hromadnou dopravu nahradil vlastními nohami. Pochvaluje si skvělé zdraví a imunitu. Co jsme se dozvěděli o běhání rodáka „Moravského Švýcarska“, který uběhl víc maratonů, než kolik má let?
https://rungo.cz/2020/11/22/trenink-a-imunita-vitaminy-nejsou-samospasne-ale-c-a-d-skutecne-pomohou-a-to-i-pri-sportu/
Běhání nemusí znamenat uřícený obličej, zpocená záda a pocit na infarkt. Pozvolný pohyb, střídání pomalejších a rychlejších úseků a postupné navyšování zátěže je vhodné i pro seniory, kardiaky nebo lidi s nadváhou. Jak vyzkoušet indiánský běh a nalézt radost z pohybu s trenérkou Petrou Kopečkovou.
Běhat začala až ve 47 letech. Na otázku, co by vzkázala lidem kolem padesátky, kteří mají tendenci už život pomalu zabalit, neví. Běh totiž bere jako nástroj naplněné druhé půlky života, jako dar, jako možnost. Když jí lékaři v 80 letech sdělili, že už by běhat neměla, nekončil jí tím život: „Tak, musela jsem si zvyknout.“ Žádné běhání přes bolest a přes zákazy. A takhle to má být. Z běhu si vzala to nejlepší a pak uměla skončit. Dana Ellingerová.
„Opět běžím a opět nevím, jestli doběhnu. Můj příběh, který jsem popsal v knize Můj dlouhý běh dále pokračuje. Nebo přesněji můj příběh, který napsal novinář Luboš Brabec na základě mého vyprávění. To v knize končí někdy v roce 2016, ovšem běhat jsem nepřestal i po oslavené padesátce,“ popisuje osoba v hlavní roli, ultramaratonec Dan Orálek.
Emoce ohledně elektrokol stranou, tohle není jejich pranýřování nebo test konkrétního kola. Tohle je o možnosti trávit aktivně čas spolu. Syn a táta spolu při sportu, to je něco, co penězi nejde koupit.
Běháme, jezdíme na kole, koloběžce, plaveme, chodíme, chceme pořád poznávat a touha zjistit, co je za delší zatáčkou, nás neopouští. Dobrodružství nemá totiž konce a je jen na nás, zda ho ve svém životě chceme co nejdéle. Jestli k tomuto poznání dojdeme v 50, 60 nebo 70 a dál, je jedno, důležité je, že dostanete chuť být aktivní a rozhodnete se do toho jít. Pohyb a otevřená zdravá hlava jsou naším motorem.