Petr Vakoč

Život profesionálního cyklisty je jeden velký cirkus. Přesouvání se sem a tam po celém světě, spousta nocí po hotelích a závodů. Domů se během roku moc nepodívá a na další svoje zájmy není téměř čas. Jenže minulý rok byl úplně jiný, covid změnil chod úplně všeho a samozřejmě se dotknul i života cyklistického. Český závodník z týmu Alpecin Fénix Petr Vakoč se rozpovídal o tom, jak on vnímal všechna omezení, zrušené závody a vůbec nejistotu, která panovala samozřejmě i v cyklistice.

Zdravím z Itálie. Zrovna mám za sebou už asi sedmý PCR covid-19 test. Proces je stále stejně nepříjemný, přijde mi, že místo nosních sliznic mi tu špejli zasouvají až do střední části mozku. Tohle vyšetření musím podstoupit před každým závodem nebo týmovým soustředěním. A to hned dvakrát. Taková jsou pravidla a snad i díky tomu sezona proběhne bez dalšího rušení závodů.

Sociální sítě jsou tohoto projektu plné, média o něm píší a jeho podpora roste. Nejen osobnosti kolem cyklisty Romana Kreuzigra, mnohonásobného účastníka Tour de France, totiž bojují za to, aby motoristé na silnicích předjížděli cyklisty ve vzdálenosti 1,5 metru a zákon na toto myslel. Jaká pravidla dodržují sami vrcholoví cyklisté?

Po návratu z Andorry jsem si užíval možnosti trénovat bez omezení a pustil se do objevování dávno zapomenutých nebo dokonce úplně nových tras na jih od Prahy. Tolik tréninků v Čechách jako za posledních 5 týdnů jsem neobjel snad za posledních pět let dohromady.

Po dvou měsících v Andoře jsem se přesunul se do Čech. Svoji izolaci jsem si v rámci možností užil a rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Jsem přesvědčený o tom, že mě to momentálně opět zocelilo a v mnoha ohledech posunulo. Teď, když se ale naskytla příležitost letět do Čech a udělat si PCR test, bez nutnosti trávit 14 dní v karanténě, rozhodl jsem se změnit destinaci.

„Překvapuje mě, jak dobře se dokáže lidská mysl adaptovat,“ píše z karantény náš špičkový cyklista Petr Vakoč. „Již je to více než měsíc, co máme v Andoře plošnou karanténu. Původní plán dvoutýdenního tréninku na ergometru, který mě už tak děsil, se prodloužil na dobu neurčitou. Ještěže nám to prodlužují postupně a mám čas se s tím psychicky vyrovnat. Teď je to již šestý týden, jestli správně počítám, a stále se držím. Co víc, dokonce si některé tréninky i překvapivě užívám.“ Přečtěte si deník Petra Vakoče.

Před víc jak týdnem jsem stál před rozhodnutím. Zůstat v Andoře, nebo se ještě zkusit nějak dostat do Čech. Zůstat sám v bytě na horách nebo být nablízku rodině, avšak stejně zavřený v karanténě. Původně jsem o cestě do Česka vůbec neuvažoval, ale tím, jak se situace přiostřovala, bylo mi jasné, že to není otázka jen následujících několika týdnů.